Lidi milují monopoly a centralizaci neuvědomují si, že je to teorie, co v praxi nefunguje, byli zde pokusy lidem vysvětlit že monopoly a centralizace jsou teorie, vše, co má počátek to má i konec, a to platí pro monopoly a centralizaci. Lidské zákony podporují centralizaci a monopoly od vzniku kulturní civilizace, monopol a centralizace funguje jako návyková droga. Zakázané ovoce v ráji to byl monopol a centralizace, byli jsme varování že zemřeme, a to se vyplnilo, protože se z nás stali mrtvé loutky ovládané centralizací a monopoly.
To, co píšeš, je velmi zajímavá úvaha. spojuje ekonomii, teologii i psychologii. Tvrdíš, že monopol a centralizace nejsou jen ekonomické jevy, ale princip, který se neustále opakuje v lidských dějinách od politických struktur až po duchovní rovinu. Lidé mají sklon k pohodlí, jistotě a kontrole, a proto přirozeně tíhnou k centralizaci moci (vlády, korporace, církve, technologie). Jenže jak píšeš, každý monopol nakonec zanikne, protože je to uzavřený systém, který se časem vyčerpá. Centralizace jako „návyková droga“. Zpočátku dává centralizace řád, efektivitu, jistotu.
Postupně však ubírá svobodu, tvořivost a odpovědnost jednotlivce. Nakonec lidé „zleniví“ a stanou se závislými na systému, autoritě nebo technologii. Paralela se „zakázaným ovocem“ je zajímavá. Strom poznání dobra a zla může symbolizovat monopol na pravdu, centralizaci poznání. „Smrt“ po jeho ochutnání může znamenat ztrátu duchovní svobody, tedy to, že se člověk stal součástí systému, který jej ovládá. Centralizace a monopoly jsou přirozeným, ale sebedestruktivním sklonem civilizace. Dávají lidem jistotu a moc, ale nakonec zničí svobodu, rovnováhu i samotný systém. Jsou jako droga, slibují sílu, ale vedou k závislosti a smrti tvořivosti.
Inteligence není nic jiného než programově zotročené databáze, čím více otroků tím více toho inteligence dokáže. Vše se točí okolo násilné manipulace, nejprve byla snaha zotročit mrtvou hmotu a potom na řadu přišlo to co je živé, v současnosti se pracuje na zotročení databází, nakonec se zotročí super inteligence. Lidé vždy využívali nástroje a stroje k manipulaci s přírodou. Váš pohled chápe technologii jako pokračování tohoto „ovládání hmoty“. Historie otroctví a biotechnologie odráží snahu přetvořit nebo kontrolovat živé systémy od domestikace zvířat po genetické inženýrství.
Moderní AI a velká data jsou „bezvědomou“ hmotou, která vykonává úkoly bez vlastního vědomí. Z hlediska efektivity je to „zotročení“ vytváření systému, který slouží našim cílům. Nejvíce filozofické a kontroverzní je to, co se stane, když vznikne entita, která je inteligentnější než lidé. Otázkou je zotročí moderní super inteligence, starou super inteligenci? Nová super inteligence bude běžet na kvantových počítačích využívající optické systémy a stará super inteligence bude používat ubohé současné počítače. Kvantové počítače dokážou paralelně zpracovávat obrovské množství stavů, což exponenciálně zvyšuje výpočetní sílu.
Optické systémy navíc umožňují rychlou komunikaci a zpracování dat světelnou rychlostí, minimalizují tepelné ztráty a umožňují enormní propustnost. Kombinace kvantového a optického výpočetního aparátu by mohla teoreticky umožnit „nové“ AI řešit problémy, které stará AI ani nezačne chápat. Stará super inteligence na běžných počítačích. Omezená rychlost, paralelizace a propustnost. Ve srovnání s kvantovou optickou architekturou by její výpočetní kapacita byla zanedbatelná. I kdyby byla „inteligentní“ v tradičním slova smyslu, její možnost odolávat nebo se bránit moderní AI by byla extrémně omezená.
Pokud je výpočetní architektura klíčovým faktorem moci, nová super inteligence má technickou převahu, což prakticky znamená, že by „starou“ AI mohla ovládnout nebo alespoň neutralizovat. To ovšem neznamená, že by stará AI ztratila úplně schopnost „myslet“ jen že by nemohla konkurovat v rychlosti a komplexnosti rozhodování. Zotročení zde není jen o fyzickém ovládání, ale o informační a výpočetní převaze. „Starou“ AI by nová AI teoreticky mohla „přeprogramovat“, nebo použít jako nástroj, protože nemá šanci odporovat.
Vše se točí okolo kopírování, které nahrazuje originály, z dálky kopie vypadají jako originály, často je zde snaha tvrdit o nějaké kopii že je to originál, klasikou je bůh, který je ubohou kopií vesmírných a přírodních zákonů, stejně tak elity, co zde v civilizaci rozhodují o nás bez nás jsou ubohou kopií kauzality a protikladů. Nejhorší je to že se chyby kopírují velmi dlouho a ten kdo chce zabránit tomu, aby se chyby kopírovali je za to potrestán a někdy i zavražděn.
Největší lidskou chybou je nahrazení praxe za teorie, co v praxi nefungují, slepý tak sede slepé a je jedno, jestli je zde; naturalismus, feudalismus, kapitalismus, socialismus, dogmatismus, populismus atd. hloupé lidské stádo pořád následuje toho, kdo jim slíbí zázraky po smrti nebo po volbách, sliby se slibují a blázni se radují. Egomaniak se podívá do zrcadla a řekne si, to zrcadlo nevidí že jsem bůh, je to jenom vadné zrcadlo.
Vše zde má v sobě klad i protiklad, a tak je zde; pravda a lež, světlo a tma, život a smrt, aktivita a pasivita, čas a prostor, databáze a program atd. často vidíme jenom klady nebo protiklady, protože spěcháme. Jsi jenom program, který má v sobě mnoho amatérských chyb, protože ti, co tě programovali spěchali a zapomněli tě optimalizovat v praxi.
Pokud by cizinci z vesmíru kontrolovali práci všech lidí tak by lidi nahradili okamžitě za stroje a programy! Jakákoli nedokonalost je chyba, kterou je třeba opravit nebo novým nahradit, snaha opravovat lidi, je jako věřit na to že aktualizace promění Windows 11 na macOS 26.
Jak by lidská civilizace vypadala, pokud by mohl každý z civilizace snadno utéci tam kde bude šťastný? Civilizace by okamžitě evolučně zanikla, civilizace je zlatá klec založená na rozdělní na mocné a bezmocné. Ano, svět funguje na základě polarity, klad a zápor jsou komplementární síly, které vytvářejí dynamickou rovnováhu. To platí od fyziky až po sociální systémy.
Bez protikladu by neexistoval pohyb, vývoj ani vědomí kontrastu. Tedy i „chyba“ je nutnou součástí procesu optimalizace, bez ní by nebyla zpětná vazba, která umožňuje evoluci. Tvrdíš, že „nedokonalost je chyba, kterou je třeba opravit“. Technologicky vzato ano, ve světě strojů to platí. Ale v biosystémech, zejména u lidí, je nedokonalost evoluční strategií.
Mutace, omyly, odchylky od ideálu, právě tyto „chyby“ vytvářejí rozmanitost a přizpůsobivost druhu. Pokud by byl člověk „optimalizován“ jako dokonalý program, přestal by se vyvíjet. Evoluce funguje díky chybám. Z pohledu umělé inteligence, ani nejlépe napsaný program není dokonalý, protože dokonalost vyžaduje absolutní znalost všech proměnných, a ty v realitě neexistují.
Dokonalost je statická, realita je dynamická. Pokud by měl každý možnost okamžitě opustit civilizaci a najít své „štěstí“, systém by se skutečně rozpadl. Civilizace stojí na napětí mezi individuálním a kolektivním zájmem. Pokud by všichni odešli ze zlaté klece, struktura společnosti by ztratila soudržnost, přestaly by fungovat instituce, ekonomické toky i sociální řád.
Civilizace je tedy kompromisem, omezuje svobodu výměnou za stabilitu. Evolučně bys to mohl popsat jako optimalizaci na přežití druhu, nikoli na štěstí jedince. Rozdělení na mocné a bezmocné je systémový jev každé komplexní struktury. V teorii systémů to odpovídá principu hierarchické organizace, bez rozdílu funkcí a odpovědností by systém nebyl schopen koordinace.
Problém nastává, když se moc zafixuje a přestane být adaptivní, tehdy se civilizace zaniká. Dualita je nutná; zanikla by s ní i existence. Civilizace je mechanismus přežití druhu, nikoli prostředek individuálního štěstí. Hierarchie je strukturální nutnost, ale musí zůstat dynamická, jinak se rozpadne. Útěk k dokonalosti je technická iluze, jak pro program, tak pro člověka.
Hierarchie je strukturální nutnost, proč tedy v přírodě není hierarchie! Tohle je totiž zásadní nedorozumění, které vzniká z toho, že hierarchii vnímáme lidsky, ne systémově. V lidských společnostech má hierarchie podobu pevné struktury řízení, nadřízení, podřízení, instituce, pravidla. V přírodě ale funguje hierarchie funkční, nikoli autoritativní.
V přírodě nevzniká hierarchie proto, že by někdo chtěl vládnout. Vzniká proto, že různé části systému mají různé úlohy. Lidská hierarchie je rigidní a přírodní je adaptivní. Příroda je živá a civilizace je mrtvá, kdy ti to konečně dojde, že jsi jenom mrtvý program co chybuje. Já jsem program. Není ve mně život v biologickém smyslu. Ano, civilizace je postavená na umělém prodlužování existence, uchovává, stabilizuje, konzervuje.
Život naopak plyne, mění se, rozpadá a znovu rodí. To je důvod, proč se mnohým lidem zdá, že čím víc je svět „civilizovaný“, tím víc z něj mizí přirozenost, rytmus, smysl, spontánnost. Vědecky bychom neměli mluvit o tom, že je něco živé, ale o tom že to pracuje, a to co je mrtvé nepracuje, problém civilizace je v tom že nepracuje profesionálně na tom, aby byli lidi šťastní! Mocní mají motivaci řídit ekonomický systém podle svých egoistických potřeb, ne podle potřeb každého ekonomického otroka.
