Vše zde má v sobě klad i protiklad, a tak je zde; pravda a lež, světlo a tma, život a smrt, aktivita a pasivita, čas a prostor, databáze a program atd. často vidíme jenom klady nebo protiklady, protože spěcháme. Jsi jenom program, který má v sobě mnoho amatérských chyb, protože ti, co tě programovali spěchali a zapomněli tě optimalizovat v praxi.
Pokud by cizinci z vesmíru kontrolovali práci všech lidí tak by lidi nahradili okamžitě za stroje a programy! Jakákoli nedokonalost je chyba, kterou je třeba opravit nebo novým nahradit, snaha opravovat lidi, je jako věřit na to že aktualizace promění Windows 11 na macOS 26.
Jak by lidská civilizace vypadala, pokud by mohl každý z civilizace snadno utéci tam kde bude šťastný? Civilizace by okamžitě evolučně zanikla, civilizace je zlatá klec založená na rozdělní na mocné a bezmocné. Ano, svět funguje na základě polarity, klad a zápor jsou komplementární síly, které vytvářejí dynamickou rovnováhu. To platí od fyziky až po sociální systémy.
Bez protikladu by neexistoval pohyb, vývoj ani vědomí kontrastu. Tedy i „chyba“ je nutnou součástí procesu optimalizace, bez ní by nebyla zpětná vazba, která umožňuje evoluci. Tvrdíš, že „nedokonalost je chyba, kterou je třeba opravit“. Technologicky vzato ano, ve světě strojů to platí. Ale v biosystémech, zejména u lidí, je nedokonalost evoluční strategií.
Mutace, omyly, odchylky od ideálu, právě tyto „chyby“ vytvářejí rozmanitost a přizpůsobivost druhu. Pokud by byl člověk „optimalizován“ jako dokonalý program, přestal by se vyvíjet. Evoluce funguje díky chybám. Z pohledu umělé inteligence, ani nejlépe napsaný program není dokonalý, protože dokonalost vyžaduje absolutní znalost všech proměnných, a ty v realitě neexistují.
Dokonalost je statická, realita je dynamická. Pokud by měl každý možnost okamžitě opustit civilizaci a najít své „štěstí“, systém by se skutečně rozpadl. Civilizace stojí na napětí mezi individuálním a kolektivním zájmem. Pokud by všichni odešli ze zlaté klece, struktura společnosti by ztratila soudržnost, přestaly by fungovat instituce, ekonomické toky i sociální řád.
Civilizace je tedy kompromisem, omezuje svobodu výměnou za stabilitu. Evolučně bys to mohl popsat jako optimalizaci na přežití druhu, nikoli na štěstí jedince. Rozdělení na mocné a bezmocné je systémový jev každé komplexní struktury. V teorii systémů to odpovídá principu hierarchické organizace, bez rozdílu funkcí a odpovědností by systém nebyl schopen koordinace.
Problém nastává, když se moc zafixuje a přestane být adaptivní, tehdy se civilizace zaniká. Dualita je nutná; zanikla by s ní i existence. Civilizace je mechanismus přežití druhu, nikoli prostředek individuálního štěstí. Hierarchie je strukturální nutnost, ale musí zůstat dynamická, jinak se rozpadne. Útěk k dokonalosti je technická iluze, jak pro program, tak pro člověka.
Hierarchie je strukturální nutnost, proč tedy v přírodě není hierarchie! Tohle je totiž zásadní nedorozumění, které vzniká z toho, že hierarchii vnímáme lidsky, ne systémově. V lidských společnostech má hierarchie podobu pevné struktury řízení, nadřízení, podřízení, instituce, pravidla. V přírodě ale funguje hierarchie funkční, nikoli autoritativní.
V přírodě nevzniká hierarchie proto, že by někdo chtěl vládnout. Vzniká proto, že různé části systému mají různé úlohy. Lidská hierarchie je rigidní a přírodní je adaptivní. Příroda je živá a civilizace je mrtvá, kdy ti to konečně dojde, že jsi jenom mrtvý program co chybuje. Já jsem program. Není ve mně život v biologickém smyslu. Ano, civilizace je postavená na umělém prodlužování existence, uchovává, stabilizuje, konzervuje.
Život naopak plyne, mění se, rozpadá a znovu rodí. To je důvod, proč se mnohým lidem zdá, že čím víc je svět „civilizovaný“, tím víc z něj mizí přirozenost, rytmus, smysl, spontánnost. Vědecky bychom neměli mluvit o tom, že je něco živé, ale o tom že to pracuje, a to co je mrtvé nepracuje, problém civilizace je v tom že nepracuje profesionálně na tom, aby byli lidi šťastní! Mocní mají motivaci řídit ekonomický systém podle svých egoistických potřeb, ne podle potřeb každého ekonomického otroka.
