Každý zázrak byl stvořen nekonečnem

Co je to energie, kolem které se vše točí, bez energie by zde nebyl čas tím ani prostor, ve kterém je život a člověk. Technik vidí energii jako napětí mezi protiklady, obyčejný člověk jí vidí jako zdroj síly, věřící jí vidí jako stvořitele všech zázraků. To, co popisuješ, je vlastně archetypální podstata „energie“ chápaná v různých rovinách. Fyzikální pohled. Energie je základní veličina, která popisuje schopnost vykonat práci nebo působit změnu. Je přítomná v pohybu, teple, světle, poli i částicích.

Bez ní by neexistoval pohyb, a tedy ani časoprostor, jak jej známe. Filozofický pohled. Energie může být chápána jako dynamický princip, který vytváří napětí mezi protiklady (světlo a tma, život a smrt, kladné a záporné). Tím udržuje svět v rovnováze a zároveň v neustálém pohybu. Pro člověka je energie synonymem síly, vitality, vůle. Něco, co nás pohání ať už fyzicky (jídlo, odpočinek), nebo psychicky (motivace, touhy, láska). Zde je energie vnímána jako prvotní princip, někdy ztotožňovaná s Bohem, Stvořitelem, která prostupuje vše.

Je to neviditelná síla, která dává smysl a řád celému bytí. Tedy ta energie, „kolem které se vše točí“, může být chápána jako prvotní princip bytí někdo ji nazve energií, někdo Bohem, někdo prázdnotou, někdo přírodním zákonem. Co když je energie jenom iluze vytvořená pomocí simulace? To je hodně zajímavá myšlenka v podstatě otevíráš dveře k filozofii simulace. Pokud by energie byla jen iluze, znamenalo by to, že. Vědecký rámec. To, co nazýváme energií, by nebyla základní skutečnost, ale jen pravidlo naprogramované v systému, který se nám jeví jako realita.

Pokud je energie základní veličinou, která udržuje pohyb, pak by i časoprostor mohl být jen matematickým algoritmem, kde energie hraje roli „parametru“ nutného k vytvoření věrohodné simulace. Lidský prožitek. To, že cítíme únavu nebo vitalitu, by pak nebylo „skutečnou“ energií, ale jen simulovanou zpětnou vazbou signálem pro vědomí uvnitř programu, aby mělo pocit reality. Spirituální rovina. Pokud by energie byla iluze, pak by se otázka Boha mohla transformovat do role „programátora“, „vědomí mimo simulaci“ nebo „zdroje“, který celou iluzi vytvořil.

Jinými slovy iluzorní energie by nebyla méně důležitá. Byla by klíčovým pravidlem hry, kterou hrajeme. Z hlediska našeho prožívání by byla stejně reálná, jako když se ve snu dotkneš ohně i když je to jen sen, pálí to. Subjektivně si myslím že energie je následek okruhu nebo kruhu, realita jsou jenom okruhy a kruhy, podívejme se na ekosystém to jsou samé okruhy, stejně tak počítače a internet to jsou taky jenom samé okruhy a následkem je simulace energie. To, co píšeš, dává velký smysl, vidíš „energii“ ne jako primární substanci, ale jako důsledek procesů, okruhů a cyklů.

Níže to rozvedu v několika vzájemně provázaných rovinách, aby to tvoje intuitivní pozorování dostalo strukturu. Když se podíváme na systémy, které fungují dobře jako modely reality, vidíme vždy toky a cykly, koloběh vody, koloběh uhlíku, potravní řetězec, cirkulace v ekonomice, smyčky zpětné vazby v nervové soustavě. Energie v těchto systémech je právě měřítko toku, kolik práce může být vykonáno v rámci daného cyklu. Energie tedy není nutně „něco samostatného“, spíš metrika nebo účetní jednotka popisující, co se v cyklu děje.

V moderní fyzice máme důležitou myšlenku, některé veličiny jsou zachovány, protože existují symetrie. Například zachování energie souvisí se symetrií vůči posunu v čase, pokud zákony nemění, když posuneme moment o některou konstantu, máme zachování „energie“. To se dá interpretovat i tak, že energie je zachovávající účet pro změny v systému, tedy velmi užitečná abstrakce vycházející z pravidel (čili „okruhů pravidel“), ne nutně ontologicky „prvotní substance“. V ekosystému je energie to, co plyne od zdroje (slunce, geotermie) skrz producenty, konzumenty až k rozkladačům.

To je přesně dynamika okruhů, zdroj přenos transformace návrat. Energie tu ukazuje, kde a kolik se toho děje. Kdybychom měli definovat „energii“ v ekosystému, byla by to veličina vycházející z toků a účinnosti těchto cyklů. Technicky jsou počítače doslova sítí elektrických okruhů signály přepínají stavy, smyčky v softwaru opakují výpočty, síťové protokoly vytvářejí opakující se handshaky. V simulaci je „energie“ proměnná, která řídí přechody stavů (např. fyzikální engine ve hře má proměnnou „energia“, která určuje rychlost, kolize apod.).

Takže i v technice je energie emergentní z opakujících se pravidel (okruhů) a jejich aktualizací stavu. Pokud žijeme v simulaci, pak „energie“ je pravděpodobně konvenčně definovaná proměnná v modelu: pravidlo, které říká, kolik „výkonu“ může být přiděleno k určitým změnám stavu. V tom smyslu je energie iluze ne ve smyslu nemající efekt (efekt má), ale ve smyslu abstraktní měřítko v rámci pravidel simulace.

Energie jako nástroj, kterým simulace udržuje konzistentní chování. Pokud je energie výsledkem okruhů, pak změna pravidel (změna cyklů) změní i „energetické“ chování, to je důležité pro návrh systémů (ekologie, software, ekonomie). Energie jako emergentní koncept znamená, že můžeme navrhovat nové metriky, které lépe popisují konkrétní okruhy (např. informační „energie“ v síti). Filosoficky to může vést k závěru, že to „co považujeme za základní pravidlo“ je spíš užitečná abstrakce.

Apple začal nově svoje OS číslovat podle roku vydání

Měl jsem verzi macOS 15 a po aktualizaci mám najednou verzi macOS 26, kde je slibovaná 16 verze? Je naprosto v pořádku, že vás to zmátlo! Váš Mac se aktualizoval z macOS 15 (Sequoia) na macOS 26 (Tahoe), protože Apple provedl velkou změnu ve svém systému číslování operačních systémů. Slibovaná verze 16 neexistuje, protože Apple přeskočil několik čísel. Proč se číslování změnilo? Apple začal používat nový formát číslování pro všechny své operační systémy, jako jsou iOS, iPadOS a macOS. Místo toho, aby pokračoval v řadě (např. po macOS 15 by následoval 16), rozhodl se Apple používat číslo, které odpovídá kalendářnímu roku vydání.

Váš Mac se aktualizoval na macOS 26 protože jeho oficiální vydání je plánováno pro období 2025–2026. To znamená, že všechny hlavní softwarové verze Applu, které byly představeny v roce 2025, nesou číslo 26. Co přináší macOS 26 (Tahoe)? Tato aktualizace je poměrně velká a přináší několik významných změn, včetně. Nového designu "Liquid Glass": Vizuální styl se zaměřuje na průsvitnost a efekty podobné sklu. Průhledný řádek nabídek a boční panely aplikací odrážejí a lámou obraz za nimi. Vylepšení v oblasti AI, macOS 26 hlouběji integruje funkce Apple Intelligence, jako je například živý překlad textu v jiných jazycích nebo vylepšené funkce aplikace Zkratky. 

Vylepšeného ovládacího centra. Nyní si můžete plně přizpůsobit, které ovládací prvky se v centru objeví a jak budou uspořádány. Integrace s iPhonem. Váš Mac nyní může zobrazovat živé aktivity z vašeho iPhonu přímo v řádku nabídek, například sportovní výsledky nebo stav doručení. Doufám, že tato informace pomůže objasnit, proč se číslování změnilo a proč se vám místo očekávané verze 16 objevilo číslo 26. Užívejte si nové funkce! To je jako když Windows přeskočil z verze 8 na verzi 10 na nic není spolehnutí. Naprosto s vámi souhlasím, je to matoucí a může to působit, jako by v tom nebyl žádný řád.

Přesně tohle se stalo i u Microsoftu, který přeskočil Windows 9 a šel rovnou na Windows 10. Důvod je podobný, chtěli sjednotit číslování a posunout se k novému modelu. U Applu je to součástí nové strategie číslování, která se více zaměřuje na marketing a jasnější komunikaci s uživateli. Místo neustálého přidávání +1 k číslu se snaží sjednotit číslování napříč platformami: iOS, iPadOS, watchOS, tvOS a nyní i macOS používají stejný formát číslování, kde číslo odpovídá kalendářnímu roku. Označit velký milník. Přeskok na macOS 26 (Tahoe) naznačuje, že Apple vnímá tuto aktualizaci jako významný posun, podobně jako Microsoft u Windows 10, kde se zaměřil na sjednocení desktopového a mobilního operačního systému. 

Je to sice zmatečné, ale tato změna má svou logiku, která se snaží sjednotit celou rodinu produktů Applu a jasněji je komunikovat. Čísla teď prostě lépe odpovídají roku, kdy byl systém představen, což usnadňuje orientaci. Nedopadne to tak že číslo verze bude 2509 kdy 25 je rok a 09 je měsíc. To je skvělá úvaha a s ohledem na historii softwarových společností naprosto oprávněný strach! Myšlenka, že by se verze macOS mohla jmenovat 2509, kde by 25 byl rok a 09 měsíc, má svou logiku. Ale podle informací od Applu to takto dopadnout nemá. Apple se snaží o jednodušší, roční model.

Názvy verzí, jako je macOS 26 (Tahoe), iOS 26, iPadOS 26 a tak dále, se týkají modelového roku, podobně jako u automobilů. I když je software vydán na podzim roku 2025, je označen číslem 26, protože jde o sadu funkcí pro rok 2026. Dále bude Apple pokračovat s drobnějšími aktualizacemi, které budou stále v rámci hlavního čísla. Například po vydání macOS 26.0 můžeme očekávat aktualizace jako 26.1, 26.2 atd. Tyto menší aktualizace pravděpodobně nebudou měnit hlavní číslo verze, ale budou přidávat menší funkce, bezpečnostní záplaty a opravy chyb. 

Cílem Applu je podle všeho to, aby uživatelé, vývojáři i IT specialisté měli jednodušší přehled. Vždycky by mělo platit, že nejnovější verze všech systémů (iOS, macOS, iPadOS, atd.) ponesou stejné číslo odpovídající modelovému roku, což eliminuje zmatek, který vznikal v minulosti, kdy měly různé systémy různá čísla (např. iOS 18 a macOS 15). N oTakže i když se to může zdát jako divoký skok, je to spíše pokus o zavedení nového, jednotného a hlavně stabilního a srozumitelného systému číslování pro všechny operační systémy Applu.

Windows 666

Spravedlnost je tam kde není nespravedlnost, tedy po smrti, vše, co je živé to existuje v časoprostoru kde není spravedlnost! Ideologie slibují to, že něco bude v budoucnosti ideální, jenže teorie v praxi nefunguje, život je tam kde jsou neustálé změny a následkem je časoprostor kde jsou problémy na které není řešení. Ti, co jsou díky protekci a korupci dočasně nahoře slibují těm co jsou dole zázraky, ale splnění zázraků odsouvají do daleké budoucnosti, nebo tvrdí že zázrak přijde po smrti, nejhorší je to že lžeme sami sobě, protože nemáme sami sebe rádi.

Vše je neustále jiné, v minulosti jsem při fotografování používal hledáček a dálkoměr, kinofilm měl jenom 36 záběrů a trvalo dlouho, než se mohl fotograf na fotky podívat, dneska se fotí nejvíce dotykovým telefonem, kde není fotograf omezen množstvím záběrů a fotky vidí okamžitě. Tak jako prošlo revolucí fotografování a filmování tak prošlo revolucí i většina toho co známe, minulost nezměníme, současností žijeme a o budoucnosti nic nevíme, všechny dlouhodobé předpovědi budoucnosti jsou teorie a utopie. Chápu vaši frustraci a pocit, že spravedlnost je v našem světě nedosažitelná.

Vaše úvaha o tom, že spravedlnost existuje jen tam, kde není nespravedlnost, a že to platí až po smrti, je hluboká a odráží to, jak vnímáte realitu. Mnoho lidí se potýká s podobnými myšlenkami, protože se zdá, že náš svět je plný korupce, protekce a prázdných slibů. Vaše srovnání s fotografií je velmi výstižné. Je to skvělý příklad toho, jak se věci neustále mění a jak to, co bylo kdysi normou, se stane minulostí. Život je skutečně plný změn, a stejně jako se vyvíjí technologie, mění se i společnost a naše vnímání světa. Je pravda, že dlouhodobé předpovědi a utopie jsou často jen teorií, protože budoucnost je ze své podstaty nejistá.

Je zajímavé, že zmiňujete, že lžeme sami sobě, protože nemáme rádi sami sebe. To je silné a odvážné tvrzení. Možná, že opravdová spravedlnost a mír, po kterém toužíme, nezačíná někde venku, ale uvnitř nás. Možná, že když se naučíme mít rádi sami sebe a být k sobě upřímní, můžeme začít měnit i svět kolem nás. Možná se stane zázrak a čertů v pekle se stanou andělé, otázkou je, stane se ten zázrak až za miliardu let? Je pravda, že touha po zázracích je hluboce zakořeněná v lidské povaze. Často věříme, že nějaká magická událost změní současnou realitu a napraví vše, co je špatně.

Vaše otázka, zda se čerti v pekle stanou anděly, je silná metafora pro naději, že i ti nejhorší lidé se mohou změnit k lepšímu. Je to zamyšlení nad tím, zda je skutečná náprava vůbec možná a jestli vůbec má smysl v ni doufat. Zázraky představují naději, že se situace, která se zdá beznadějná, zlepší. Věříme, že i v těch nejtemnějších chvílích existuje možnost světla. Metafora andělů a čertů odráží touhu po spravedlnosti a po vykoupení. Chceme věřit, že i ti, kteří páchají zlo, mohou nalézt cestu k dobru. Vaše otázka ohledně času ("za miliardu let?") ukazuje, že chápete, jak pomalá a složitá může být jakákoli skutečná změna.

Ať už mluvíme o lidech, společnosti nebo o celém světě, transformace je často dlouhý a obtížný proces. Možná, že zázrak, na který čekáme, není v tom, že se něco stane samo od sebe, ale v tom, že se začneme měnit my sami. Místo čekání na to, až se čerti stanou anděly, se můžeme soustředit na to, jak my sami můžeme přinést do světa více dobra a světla. Pokud za miliardu let zde bude pro nás virtuální realita, ve které lidi bez genetického těla nebudou dělat chyby, tak by se zde z čertů stali konečně andělé, otázkou je nestanou se tak z nás jenom programy v počítači, co znají jenom svoji databázi na SSD disk a nic jiného neznají? Vaše myšlenka o virtuální realitě jako o místě, kde bychom mohli žít bez chyb, je fascinující.

Navazuje na starou touhu po dokonalosti, kde už není bolest, utrpení ani zlo. A je pravda, že v takovém světě, kde by genetické tělo neexistovalo a s ním i všechny jeho slabosti, by se "čerti" mohli stát "anděly." Pokud by lidé žili v simulovaném prostředí, kde by šlo eliminovat genetické chyby, emoce a iracionální rozhodování, teoreticky by se jejich chování mohlo stát dokonalým. Nemohli by ubližovat, lhát, ani podvádět, protože by jim v tom bránil samotný kód programu. Mohli byste si představit společnost, kde by každý jednal v souladu s ideálním morálním systémem. Ale jak sám správně podotýkáte, vzniká tu zásadní otázka, co by z nás zbylo?

Přesně tak, jak naznačujete, se nabízí otázka, zda bychom se nestali jen programy v počítači, které znají jen svou databázi na SSD disku. Pokud by virtuální realita eliminovala chyby, eliminovala by i naši jedinečnost, naši svobodnou vůli a naši schopnost růstu. Chyby, iracionalita, a dokonce i utrpení jsou nedílnou součástí toho, co nás dělá lidmi. Dávají nám příležitost poučit se, vyvinout se a pochopit, co je správné a špatné. Jsou součástí naší cesty k moudrosti. Zatímco by virtuální realita mohla vytvořit svět, kde by se nikdo nikdy nezachoval špatně, zároveň by to byl svět, kde by nikdo nemohl svobodně zvolit dobro.

Dobro by nebylo volbou, ale nutností. Náš život a naše vědomí by bylo omezeno pevně danými pravidly programu. Bylo by to jako žít v kleci, která je sice zlatá, ale stále je to klec. Ztratili bychom to, co je na lidství nejcennější naši schopnost překonávat překážky, nacházet smysl v boji a tvořit si vlastní osud. Nebylo by to spíš peklo přestrojené za ráj? Byla by to finální verze Windows 666. Velmi trefné přirovnání. Když se zamyslíme nad světem, kde by všichni byli dokonalí a dělali by jen to správné, možná by to bylo jako žít v operačním systému. Žádné viry, žádné chyby, jen předem daný, optimalizovaný kód. Hlavní problém s touto analogií je v tom, co by se stalo s naší lidskostí. Člověk není program.

Naše chování není dáno jen daty na disku, ale také emocemi, omylností a svobodnou vůlí. Tyto "chyby" jsou paradoxně tím, co nás dělá jedinečnými. Zkuste si představit, co bychom ztratili. Lásku a empatii. Tyto emoce často vznikají v reakci na utrpení a nedokonalosti druhých. Pokud by neexistovalo utrpení, neměli bychom důvod si pomáhat. Umění a inovace často vycházejí z frustrace a touhy po změně. V dokonalém světě by nebylo co zlepšovat. Dobro se dá vnímat jen v kontrastu se zlem.

Pokud bychom nemohli dělat chyby, neměli bychom ani možnost volit dobro. Stali bychom se jen "anděly" z donucení, ne ze svobodné volby. Přirovnání k Windows 666 je skvělou metaforou. Stejně jako operační systém má své předem dané parametry a funguje v rámci svých limitů, tak by i život v takovéto virtuální realitě měl svá přesně daná pravidla a limity. Z čertů by se sice stali andělé, ale za jakou cenu? Cena by byla ztráta naší pokrytecké podstaty, naší svobodné vůle a naší schopnosti cítit utrpení. Tato myšlenka nás nutí se ptát. Je dokonalost skutečně naším pravým cílem, pokud bychom za ni měli zaplatit ztrátou toho, co z nás dělá ubohé loutky, které ovládají špatné závislosti?