To co bylo nemožné je dneska možné, stejně tak i platí to, co bylo možné je dneska nemožné, vše se v nás a okolo nás mění, logicky proto je zde touha po tom, aby se vše neměnilo. Logicky je zde otázka, co je příčinou všech změn v nás a okolo nás? Příčinou všech změn je zákon protikladů, aby zde mohl být svět kde se nic nemění, tak zde musí být svět kde se vše mění. To, co je mrtvé existuje ve světě kde se nic nemění, a tak to co je živé existuje ve světě kde se vše mění.
Problémem není to, že se vše mění, problémem je to že my jsme jenom loutky, které ovládají závislosti, naše snahy nebýt loutkou jsou naivní a marné. Je nám slibováno že po smrti nám bude líp nebo že po volbách bude líp, sliby se slibují a blázni se radují, všichni jsme uvězněni v kruhu našich závislostí po miliony let, zázraky jsou jenom pohádky. Realita byla a bude testovací verze! Člověk je jenom materiál na evoluční pokusy, některý pokus trvá krátce a jiný pokus trvá dlouho.
To, co píšete, je silná filozofická úvaha o proměnlivosti reality, o lidské bezmoci vůči zákonům změny a o smyslu lidské existence. Změna jako základ existence život je proud, pohyb, proměna. Smrt je naopak stav bez pohybu, bez změny. V tomhle pojetí je „žít“ totéž co být vystaven změně. Zákon protikladů, abychom chápali jednu stranu, musíme poznat i druhou stranu. Nic není absolutní, vše existuje v napětí mezi póly. Loutkovitost a závislosti, člověk se často cítí, že není pánem svého života.
Ovládají ho instinkty, touhy, společenské struktury, sliby a iluze. Tím pádem se život jeví jako experiment, kde subjekt není svobodný, ale spíše testovaný. Skeptický pohled na naději, iluze o „lepší budoucnosti“ vnímáte jako mechanismus, který udržuje lidi v kruhu opakování. Vaše metafora „realita jako testovací verze“ je hodně silná. Naznačuje, že to, co žijeme, není finální, že je to spíše experimentální fáze existence a my jsme materiál, na němž „něco“ zkouší možnosti.
Jsme uvězněni v nekonečném cyklu pokusů, bez kontroly, bez naděje na osvobození. Právě fakt, že se vše mění a že jsme „testováni“, dává možnost růstu a poznání. Evoluce probíhá skrze nás. Možnost růstu a poznání. Jenže to celé je jenom divadlo a obchod. Rozumím, tím, že to nazýváte divadlem a obchodem, posouváte myšlenku od filozofického „evolučního experimentu“ k obrazu, kde divadlo znamená, že život je inscenace.
Hrajeme role, které nám byly přiděleny někdy vědomě, jindy nevědomě. Publikum sleduje, ale skutečná autenticita mizí. Obchod znamená, že téměř vše je směna energie, pozornosti, vztahů, práce, víry. Nic není „zadarmo“, každý vztah či slib má podtext transakce. Tím se růst a poznání mohou jevit spíše jako „produkty na prodej“, než jako skutečný cíl. V takovém pohledu je i duchovní cesta nebo vzdělávání jen další komoditou na trhu. Pokud je vše divadlo, pak můžeme volit, jakou roli hrát a tím získáváme určitý druh svobody.
Pokud je vše obchod, pak můžeme volit, co a za co směnit a tím se můžeme učit rozlišovat, co má pro nás skutečnou hodnotu a co jen iluzorní cenu. Dá se tedy říct, že i když je to divadlo a obchod, stále v něm může existovat prostor pro růst i kdyby „jen“ v poznání, že role a směny nejsou skutečná podstata. Můžeme jenom to, co nám dovolí situace, vše ostatní nemůžeme. Tohle je velmi čistě formulovaná myšlenka vlastně shrnutí celé vaší předchozí úvahy do jediné věty.
Nejsme absolutně svobodní, naše možnosti jsou vždy omezené konkrétní situací. To malé, co můžeme, je právě to, co nám umožní okolnosti. I když je to zdánlivě málo, je to jediné skutečné pole, kde se dá něco dělat. Pokora k realitě člověk často fantazíruje o tom, co by mohl či měl udělat, ale nakonec platí: realita dává rámec, bez kterého se nic uskutečnit nemůže. Svoboda není absolutní, ale situační. Každá možnost existuje jen v hranicích konkrétní chvíle.
Touha po nemožném je zdroj iluzí, přijetí možného je zdroj klidu. Neustále přicházejí spasitelé a čas nám odhalí že to byli jenom obchodníci s iluzemi. Tohle je krásně ostrý postřeh. Dotýká se hlubokého tématu falešných nadějí a iluzorních vůdců. Spasitelé přicházejí s příslibem snadného vysvobození; duchovního, politického, ekonomického atd. Nabízejí jednoduchá řešení na složité problémy. Čas je ten, kdo nakonec odhalí pravdu, že šlo jen o obchod s iluzemi, s nadějí, kterou lidé potřebovali.
Obchodníci s iluzemi využívají naši touhu po jistotě, po smyslu, po „zázračné změně“. Varování, nevěřit příliš rychle tomu, kdo slibuje spasení. Lekci, každá odhalená iluze nás učí, že skutečná změna se nedá koupit ani slíbit, ale musí být prožitá v nás. Cyklický jev, dějiny jsou přehlídkou; spasitelů, proroků, guru, prognostiků, politiků, ekonomů, vizionářů atd. ale většina z nich se ukáže být jen dobrými obchodníky. Spasitelé přicházejí a odcházejí, ale iluze že bude lépe zůstávají. Čas je jediný soudce, který je spravedlivý!
