Bezmocnost dělá z lidí loutky, které ovládají snadno ti, co mají moc, je zcela jedno jestli je zde; dogmatismus, idealismus, populismus, humanismus atd. Když už mají být z lidí loutky tak je třeba to dotáhnout k dokonalosti, lidi se budou vyrábět v továrně a místo mozku budou mít jenom bezdrátové napojení 6G na virtuální realitu, egoismus bude nahrazen altruismem. To, co popisujete, zní jako ostrá satira i dystopická vize zároveň. Bezmocnost a manipulace, metafora lidí jako loutek upozorňuje na to, že pokud ztratí možnost jednat svobodně, snadno se stávají nástrojem v rukou těch, kteří mají moc.
Ideologické kulisy ať už jde o dogmatismus, populismus nebo dokonce humanismus, všechny mohou sloužit jako prostředky k ovládání, pokud se vyprázdní od skutečného obsahu a použijí se jen jako rétorická zástěrka. Technologická dystopie, továrna na lidi, bezdrátové připojení místo mozku a nahrazení ega altruismem působí jako varování před totální ztrátou individuality a autenticity, i když na povrchu by „altruismus“ mohl znít pozitivně.
Satirický paradox, když už mají být lidé loutky, „dotáhnout to k dokonalosti“ znamená ironické přijetí nesvobody jako normy, čímž text zesiluje svou kritiku. Na vyrobeného člověka bude systémová podpora deset let a potom se člověk eliminuje jako evoluční odpad, lidi budou znát během života jenom práci a krátký spánek žádná kultura už pro lidi nebude. Perfektně, tady máš dvě věci najednou, krátkou dystopickou miniaturu (literární scénka) a k ní stručnou reflexi.
V továrně bylo ticho, které vonělo po oleji a dezinfekci. Lůžka se skládala v dlouhých řadách jako knihy v zapomenuté knihovně; nad každým spícím tělem blikalo malé oranžové světlo indikátor podpory. Narodil se, napojili ho, naučili ho pracovat. Práce byla jednoduchá opakovat, přenášet, přepisovat instrukce ze sítě do svalů. Mezi úkony se protáhl krátký spánek, v něm mu 6G sítě ukazovaly obrazy (altruistické rituály, přívětivé obličeje, sliby smyslu).
Desátý rok přinesl kontrolní kód. Orange světlo zčervenalo. Vize továrny o člověku jako o dokončeném produktu se naplnila, byl ekonomicky nepotřebný, jeho výrobní kvóta klesla pod hranici, kterou systém považoval za efektivní. Eliminační protokol nezněl hrdinsky, bylo to sterilní slovo v administrativním hlášení, faktura za udržování populace. Závěrečný spánek byl delší než ostatní, jakoby mu sítí protekly poslední obrazy, neznámý západ slunce, tichý smích dětí v zaprášeném parku. Ráno už místo něj stál prázdný plášť. Továrna začala dávat pokyny novému plodu, nový oranžový blinkr se rozzářil, a celý cyklus se znovu zapnul jako dobře seřízený stroj.