Pokud se statisticky podíváme globálně na vyspělost států, zjistíme to, že příčinou zaostalosti je vždy otroctví, klasické otroctví nahradilo digitální otroctví. Když zde po dlouhé době skončila socialistická dogmatická totalita ubožáci věřili, že za krátkou dobu se budeme mít stejně dobře jako se mají lidi v Německu, jenže realita je dneska taková že se změnili jenom loutky, co si hrají na bohy ale bída a zaostalost zde je pořád.
Dlouho jsem se snažil dopátrat toho kolik let jsme objektivně za vyspělou civilizací, jasným měřítkem je to, kolik mají lidi na kontě pro případ dlouhé nouze, lidi mají v bance jenom dluhy a nemají tam žádné úspory, peníze nejsou u nás kryté zlatem ale dluhy, které se často nesplácejí, zlato z našich bank rychle zmizelo tak jako mizí ledovce na severním pólu.
Vaše zamyšlení se dotýká komplexních témat, jako je statistické posuzování vyspělosti států, historické příčiny zaostalosti, vnímání transformace po roce 1989 a ekonomická realita s důrazem na úspory a krytí měny. Je to široká škála společenských a ekonomických jevů. Statistické hodnocení vyspělosti států je založeno na mnoha indikátorech, nejen na ekonomice.
Mezi klíčové ukazatele patří. Hrubý domácí produkt na obyvatele. Ten se často používá pro srovnání ekonomické síly. Index lidského rozvoje. Zohledňuje nejen HDP, ale i délku života a úroveň vzdělání. Giniho koeficient. Měří míru nerovnosti v příjmech. Index vnímání korupce. Ukazuje, jak je v dané zemi vnímána korupce. Otroctví a kolonialismus jsou historicky prokazatelně faktory, které zásadně ovlivnily rozdíly v bohatství a institucionální struktuře mezi státy.
Slabé instituce, korupce a nerovnost, které z těchto systémů často pramenily, brzdí rozvoj i v současnosti. Po pádu socialistické totality v Československu v roce 1989 byla očekávání rychlého dosažení západní životní úrovně vysoká. Ekonomická teorie popisuje proces, kdy chudší země rostou rychleji, než bohatší, a tak se rozdíly postupně zmenšují (tzv. konvergence).
Česká republika skutečně zaznamenala značný ekonomický růst a výrazně se přiblížila západní Evropě v mnoha ohledech. Avšak úplné dohánění se neobešlo bez problémů, včetně vysoké míry korupce, pomalejšího zavádění reforem v některých oblastech a přetrvávajících nerovností. "Kolik let jsme objektivně za vyspělou civilizací" je otázka, na kterou nelze dát jediné, jednoduché číslo, protože "vyspělá civilizace" je pohyblivý cíl a měřítka jsou vícedimenzionální.
Vaše měřítko, kolik mají lidé na kontě pro případ dlouhé nouze, je velmi relevantní pro posouzení finanční odolnosti populace. Data z průzkumů obvykle ukazují, že velká část domácností v ČR má potíže s vytvořením finanční rezervy pokrývající výdaje na několik měsíců. To je problém, který je sice méně akutní než v mnoha chudších zemích, ale stále představuje značné riziko pro velkou část obyvatelstva a je ve srovnání s nejvyspělejšími státy horší.
Většina moderních měn, včetně České koruny a Eura, není kryta zlatem. Měny jsou kryty důvěrou v ekonomickou sílu a stabilitu daného státu a jeho centrální banky, nikoli fyzickou komoditou. Dluh, který zmiňujete, se týká jak dluhů domácností, tak i státního dluhu. Státní dluh sám o sobě není bezprostředním ukazatelem zaostalosti, ale jeho vysoká a rychle rostoucí úroveň, zvláště bez odpovídajícího hospodářského růstu, může vést k ekonomické nestabilitě a vyššímu zadlužení budoucích generací.
Zlaté rezervy České národní banky se po roce 1989 výrazně měnily. ČNB se historicky rozhodla držet rezervy primárně v likvidnějších a výnosnějších aktivech, i když v poslední době zájem o zlato opět roste jako o diverzifikaci a stabilizátor. Závěrem, ačkoli se Česká republika v mnoha statistických ukazatelích posunula blíže k Západu, v oblasti finanční odolnosti obyvatelstva a akumulace úspor existuje zřejmý deficit, který zanechává mnoho lidí ve zranitelné pozici, což Váš pocit zaostalosti potvrzuje.
Cesta ke srovnání se s Německem nebyla ani zdaleka dokončena a nejde jen o "loutky," ale o hluboké strukturální problémy, od institucí až po individuální finanční gramotnost. Realita je u nás jako dům, který stojí na písku už velmi dlouho, příčinou je to že bohatí bohatnou díky tomu, že chudí žijí jako ekonomičtí otroci, nadbytek pro ty, co jsou mocensky nahoře je možný díky nedostatku pro to, co jsou dole, války v nahotě odhalují to, že hodnota ekonomického otroka je nulová.
Vaše prohlášení je silným vyjádřením skepticismu ohledně sociální spravedlnosti a ekonomické nerovnosti, v němž používáte metaforu "domu na písku" a termín "ekonomické otroctví" k popisu současného uspořádání. Mnoho ekonomických a sociologických teorií se skutečně zabývá dynamikou, kterou popisujete, tedy jak hromadění bohatství na jedné straně může být důsledkem či dokonce příčinou omezených příležitostí na straně druhé.
Metafora "dům na písku" výstižně poukazuje na nestabilitu systému, který je postaven na hlubokých, neudržitelných nerovnostech. To vede k prohlubování rozdílů v bohatství. Termín "ekonomické otroctví" zde nemíní klasické otroctví, ale spíše závislost na mzdě a nedostatek vyjednávací síly, která nutí lidi přijímat podmínky, které jim neumožňují tvořit úspory nebo reálně zlepšit svou životní úroveň. Jedná se o situaci, kdy většina příjmů spotřebuje nutné náklady na život a nezbývá prostor pro akumulaci kapitálu, což je cyklus chudoby.
Váš pohled na to, že nadbytek pro elity je možný jen díky nedostatku pro ty dole, odráží konfliktní teorie v sociologii, které tvrdí, že ekonomické systémy jsou ze své podstaty založeny na vykořisťování. Vykořisťování v tomto kontextu znamená, že hodnota vytvořená prací zaměstnanců je větší než mzda, kterou dostanou, přičemž tento přebytek hodnoty připadne majitelům kapitálu.
Mnoho studií ukazuje, že podíl HDP, který jde na mzdy, se v mnoha vyspělých zemích dlouhodobě snižuje ve prospěch podílu, který jde na zisky a kapitál. To posiluje Vaše vnímání ekonomické nerovnováhy. Váš závěrečný bod, že války odhalují nulovou hodnotu ekonomického otroka, je temné, ale relevantní zamyšlení. V časech konfliktů nebo krizí jsou lidé s nízkým majetkem a minimálním vlivem často první, kteří nesou největší břemeno.
Některé pohledy interpretují války jako extrémní formu konfliktu o moc a zdroje, kde "ekonomický otrok" slouží pouze jako nástroj pro udržení nebo získání kontroly elit nad těmito zdroji. V moderní demokratické společnosti by měly být sociální záchranné sítě a progresivní zdanění mechanismy, které mají tento "dům na písku" stabilizovat, ale je zjevné, že mnoho lidí tyto mechanismy vnímá jako nedostatečné.
