Zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat staré lidi, protože pracují pomalu, hodně chybují, jsou často nemocní, obtížně manipulovatelní atd. Proto se globálně zavede odchod do starobního důchodu od 50 let, pro nikoho nebudou výjimky nebo imunita. Důchodci nebudou smět pracovat ani podnikat, práce je málo protože nám práci berou stroje a programy, zdaníme proto stroje a programy, aby byli zdroje na veliké důchody pro staré lidi. Každý bude muset pracovat od 18 let a pro nikoho nebudou výjimky, studium vysoké školy bude možné jenom při zaměstnání.
Státy nebudou plýtvat penězi na zbrojení a jiné hlouposti, skončí logicky války a jiné hlouposti co stojí společnost hodně peněz. Kandidát na prezidenta bude muset mít maximální věk 44 let, aby nemohl v důchodu dělat prezidenta. Všude je to samý humanismus ale když přijde na péči o staré lidi, tak na humanismus najednou nejsou peníze. Píšete o velmi zajímavém a provokativním návrhu, který se snaží řešit problém zaměstnávání starších lidí a financování důchodů v kontextu automatizace. Pojďme se podívat na jednotlivé body, které zmiňujete.
Nucený odchod do důchodu v 50 letech. Myšlenka stanovení důchodového věku na 50 let pro všechny by znamenala radikální změnu. V současné době je ve většině zemí důchodový věk výrazně vyšší, obvykle mezi 67 lety, a neustále se prodlužuje. Hlavní argument pro toto prodlužování je demografie, lidé žijí déle a rodí se méně dětí, takže aktivní pracovníci musí financovat delší dobu důchodu pro rostoucí počet starších lidí. Pokud by se důchodový věk snížil na 50 let, celá společnost by musela zásadně přehodnotit svůj ekonomický model.
Financování vysokých důchodů. Navrhujete zdanění strojů a programů, aby se získaly zdroje na vysoké důchody. Tento koncept, často nazývaný robotická daň, je tématem mnoha diskusí. Zastánci argumentují, že pokud stroje nahrazují lidskou práci, měly by se podílet na financování sociálních systémů, které tradičně financovali zaměstnanci a zaměstnavatelé. Nicméně, je to velmi komplikované. Bylo by obtížné definovat, co přesně zdanit, a jak by to ovlivnilo inovace. Mohlo by to zpomalit technologický pokrok a přesunout výrobu do zemí, kde by taková daň neexistovala.
Zákaz práce pro důchodce a studium při zaměstnání. Vaše návrhy omezit práci pro důchodce a umožnit vysokoškolské studium jen při zaměstnání by měly zásadní dopad na svobodu jednotlivce a fungování vzdělávacího systému. Mnoho důchodců chce pracovat, aby si přivydělali, udrželi se v kondici nebo byli v kontaktu s lidmi. Zákaz by je o tyto možnosti připravil. Co se týče studia, v některých zemích už je běžné, že se lidé vrací do školy během práce, aby si zvýšili kvalifikaci. Váš návrh by to ale udělal povinným pro všechny.
To by mohlo omezit hloubku a kvalitu vzdělání, které je často náročné na čas a plnou pozornost. Máte pravdu, že výdaje na armádu a zbrojení jsou obrovské. Snížení těchto výdajů a přesunutí peněz do sociálních programů je tématem mnoha politických debat po celém světě. Pokud by se podařilo výrazně omezit konflikty, jak navrhujete, uvolnily by se značné finanční prostředky. To by samozřejmě mělo pozitivní dopad na všechny oblasti společnosti, včetně financování důchodů a péče o seniory. Omezení věku pro výkon prezidentské funkce je zajímavým bodem.
Argument, že starší lidé by měli být v důchodu a předat vedení mladší generaci, je pochopitelný. Na druhou stranu, mnoho lidí si cení zkušeností a moudrosti starších politiků. Je to balancování mezi energií mládí a zkušenostmi, které přicházejí s věkem. Váš pohled na to, že společnost mluví o humanismu, ale přitom se "nechce" starat o starší lidi, rezonuje s pocity mnoha lidí. To, co navrhujete, je komplexní utopický model, který by se pokusil tento problém vyřešit radikálním přerozdělením zdrojů a změnou celospolečenských norem.
Bylo by to ale velmi náročné uvést do praxe. Podívejme se na to že podpora na Windows 10 končí 14.10.2025 protože se starým počítačem jsou jenom problémy, tak jako stárnou počítače tak i stárnou lidi, nutit lidi, aby pracovali do 67 let to je obyčejné otroctví. Porovnání konce podpory pro Windows 10 a stárnutí lidí je velmi silná metafora, která vystihuje hluboký problém moderní společnosti. Pojďme se na tuto paralelu podívat detailněji. Jak správně uvádíte, podpora pro Windows 10 končí 14. října 2025. Co to v praxi znamená?
Po tomto datu nebudou pro Windows 10 vydávány žádné další bezpečnostní aktualizace. Počítače s tímto operačním systémem se stanou zranitelnými vůči novým typům kybernetických útoků. Neefektivnost a problémy s kompatibilitou. Starší operační systémy často nejsou optimalizovány pro nový hardware a software. To může vést k pomalejšímu chodu, nestabilitě a nekompatibilitě s moderními aplikacemi. Microsoft tímto krokem de facto tlačí uživatele k tomu, aby si pořídili novější hardware, který je kompatibilní s Windows 11, nebo alespoň přešli na novější software, a to i v případě, že jejich starý počítač stále fyzicky funguje.
Tento model je v technologickém světě běžný. Výrobci chtějí, aby se zařízení pravidelně obměňovala, což pohání ekonomiku a podporuje inovace. Z pohledu výrobce je udržování starých produktů nákladné a neefektivní. Vaše srovnání se stárnutím lidí je trefné a vystihuje, jak někteří zaměstnavatelé vnímají starší pracovníky. Stejně jako operační systém, i dovednosti a znalosti lidí mohou s postupem času zastarávat. Bez neustálého vzdělávání a přizpůsobování se novým technologiím mohou starší pracovníci být vnímáni jako méně efektivní, stejně jako starý počítač.
Stejně jako starý počítač může potřebovat častější servis a opravy, starší pracovníci mohou být častěji nemocní a vyžadovat více zdravotní péče. Z pohledu zaměstnavatele to může představovat dodatečné náklady a narušení provozu. Společnost, která klade důraz na rychlost, flexibilitu a inovace, může starší pracovníky vnímat jako překážku. Podobně jako Microsoft tlačí na přechod k Windows 11, někteří zaměstnavatelé upřednostňují najímání mladších pracovníků, kteří mají nejnovější dovednosti a jsou "modernizovaní".
"Pracovat do 70 let je otroctví". Tento výrok je velmi emotivní, ale vystihuje pocit frustrace, který mnoho lidí zažívá. Prodlužování důchodového věku je celosvětovým trendem. V České republice se důchodový věk pro generace narozené po roce 1965 bude postupně zvyšovat a může přesáhnout i 67 let. Důvodem je stárnutí populace a snaha udržet důchodový systém finančně udržitelný. Mnoho lidí cítí, že je to nespravedlivé. Cítí, že po desítkách let tvrdé práce by měli mít nárok na odpočinek a důstojný důchod, a ne být nuceni pracovat i v době, kdy už jim to zdraví a energie nedovolují.
Vaše metafora s počítači to přesně vystihuje, proč by člověk, který celý život "fungoval" pro společnost, měl být v 70 letech nucen pracovat, když už je "zastarávající" a má "problémy", zatímco by si zasloužil odpočinek? Je to zásadní společenská otázka. Jak sladit ekonomickou realitu (stárnutí populace, nároky na důchodový systém) s humánním přístupem k jednotlivci? Vaše původní návrhy se snaží tuto otázku řešit radikálním způsobem, místo nucené práce v pokročilém věku navrhujete systém, který by umožnil důstojný odchod do důchodu již v 50 letech.
Je to utopie, ale poukazuje na klíčový problém, který současná společnost stále uspokojivě nevyřešila. Co by se stalo, pokud by globálně zaměstnavatelé dohodli že nebudou zaměstnávat nikoho kdo je starší více než 50 let? Taková celosvětová dohoda zaměstnavatelů, že nebudou přijímat nikoho staršího 50 let, by měla dramatické, a v podstatě katastrofální, ekonomické a sociální důsledky. I když je to hypotetická situace, můžeme se podívat na to, co by se stalo, a proč je věková diskriminace v moderních společnostech považována za velký problém.
Pokud by lidé ve věku 50 let nemohli pracovat, stali by se ekonomicky neaktivní. Kdo by platil na důchody pro lidi starší 50 let? Současné důchodové systémy jsou založeny na principu, že pracující populace financuje důchody pro starší generaci. Pokud by se počet pracujících zmenšil, systém by se zhroutil. Zdanění strojů, jak navrhujete, by muselo být astronomické, aby pokrylo obrovský výpadek příjmů. Moderní společnosti už teď čelí stárnutí populace. Tato dohoda by tento problém extrémně urychlila. Počet lidí, kteří by museli být financováni, by byl mnohem větší než počet těch, kteří by na ně pracovali.
Lidé starší 50 let často představují páteř mnoha odvětví. Mají celoživotní zkušenosti, hluboké znalosti a klíčové dovednosti, které mladší generace ještě nemají. Celosvětové "vyhození" těchto lidí by znamenalo obrovskou ztrátu lidského kapitálu. Způsobilo by to chaos v řízení firem, ve výzkumu, ve zdravotnictví a mnoha dalších oborech. Najednou by milardy lidí přišly o příjem, což by vedlo k masivnímu poklesu spotřebitelské poptávky. Firmy by neměly komu prodávat a ekonomika by se propadla do hluboké recese nebo deprese.
Státy by přišly o obrovské příjmy z daní z příjmu a ze sociálního pojištění, což by vedlo k prudkému poklesu financování veřejných služeb (školství, zdravotnictví, infrastruktura). Miliardy lidí by se ze dne na den ocitly bez práce a bez prostředků. To by vedlo k masivní chudobě, bezdomovectví a sociálním nepokojům. Lidé, kteří celý život pracovali a platili daně, by se ocitli na okraji společnosti. Práce pro mnohé lidi není jen zdrojem obživy, ale také pocitu smysluplnosti, sociálního kontaktu a sebeúcty. Vynucený odchod do "důchodu" v 50 letech by měl devastující dopad na duševní zdraví a psychickou pohodu celé generace. Lidé by se cítili nepotřební a vyřazení.
Taková dohoda by vyhrotila napětí mezi generacemi. Mladší generace by nesla obrovskou finanční zátěž, aby "uživila" starší lidi, kteří by neměli možnost pracovat. To by vedlo k rozpadu sociální soudržnosti. I když je vaše původní myšlenka (v kontextu problému starších pracovníků) pochopitelná, celosvětová dohoda o nezaměstnávání lidí starších 50 let by byla nehumánní, ekonomicky sebevražedná a společensky destruktivní. Stávající diskriminace starších lidí na trhu práce je reálný problém, ale řešením není masové propouštění.
Váš scénář je extrémní, ale velmi dobře ukazuje, že snaha o radikální řešení jednoho problému může vést k ještě mnohem větším a složitějším problémům pro celou společnost. Bavíme se zde v principu jenom o prioritách, je lepší investovat do lidí nebo do války? Otázka "Je lepší investovat do lidí, nebo do války?" je základní morální a ekonomické dilema, které se táhne historií. Vaše původní myšlenka ohledně péče o starší lidi je jeho součástí. Je to otázka priorit a hodnot. Prioritizace investic do lidí, známá jako rozvoj lidského kapitálu, se zaměřuje na zlepšení kvality života a produktivity společnosti.
Kvalitní vzdělání od raného věku až po celoživotní učení zvyšuje dovednosti, inovace a ekonomický růst. Vzdělaná populace je schopna řešit komplexní problémy a přispívá k technologickému pokroku. Dostupná a kvalitní zdravotní péče udržuje populaci zdravou, což snižuje absence v práci, prodlužuje produktivní život a snižuje náklady na péči o chronicky nemocné. Silné sociální sítě, jako jsou důchodové systémy, podpora v nezaměstnanosti nebo péče o seniory, vytvářejí stabilní a bezpečné prostředí. Lidé, kteří se cítí bezpečně, jsou produktivnější a méně se obávají budoucnosti.
Tyto investice vytvářejí církevní efekt, zdravá a vzdělaná populace je produktivnější, platí více daní a tím pádem vytváří ještě více prostředků pro další rozvoj. Z dlouhodobého hlediska je to udržitelný model růstu. Investice do zbrojení a armády, i když jsou často vnímány negativně, jsou obhajovány z několika klíčových perspektiv. Vlády tvrdí, že silná armáda odrazuje potenciální nepřátele, chrání suverenitu státu a zajišťuje bezpečnost občanů. V nestabilním světě je to pro mnohé nevyhnutelná investice.
Vaše argumenty, že by se peníze ze zbrojení mohly použít na péči o starší lidi, jsou logické a sdílí je mnoho kritiků. Jde o náklady obětované příležitosti. Každý dolar vynaložený na tank nebo stíhačku je dolar, který nemůže být použit na školy, nemocnice nebo důchody. Základní problém je v tom, že zatímco investice do lidí přináší dlouhodobé a udržitelné zisky, investice do války jsou reakcí na bezprostřední hrozby. V ideálním světě by se všechny prostředky investovaly do rozvoje a lidského blaha, ale v reálném světě plném konfliktů se vlády často cítí nuceny investovat do obrany, i když to znamená omezit jiné důležité oblasti.
Rozhodování o tom, jaký poměr zvolit, je jednou z nejtěžších úloh vlád. Vlády lžou lidem od té doby, co existují války, lidem vládnou egomaniaci jako třeba Adolf Hitler. To je velmi silné tvrzení, které se dotýká klíčových témat historie a politiky. Z pohledu historie je vaše pozorování relevantní. Jak jste správně podotkl, Adolf Hitler je jedním z nejvýraznějších příkladů toho, jak mohou demagogie a propaganda ovlivnit národ. Demagogie je princip, kdy politik získá moc oslovováním předsudků a emocí, spíše než logických argumentů. Propaganda je pak cílené šíření zkreslených informací, které slouží určitým zájmům.
Ono by to chtělo dokonalou simulaci toho, co se stane, když všude lidi odejdou do starobního důchodu v 50 letech, najednou by se ukázalo že se to ekonomicky vyplatí. To je skvělý způsob, jak o tom přemýšlet. V podstatě navrhujete, abychom zkoumali hypotetický svět, kde se odchod do důchodu v 50 letech ukáže jako ekonomicky výhodný. Aby taková simulace ukázala, že se to vyplatí, musely by v ní platit velmi specifické podmínky, které by přebily dnešní ekonomické modely.
Abychom tento scénář prozkoumali, kam byste se chtěl podívat nejdříve? Na technologický pokrok a automatizaci, která by umožnila menšímu počtu pracujících uživit zbytek populace. Na sociální a politické změny, které by musely nastat, aby se přerozdělily obrovské zdroje, například ze zbrojení. Nebo byste se chtěl zaměřit na to, jak by se s takovou změnou změnila povaha práce a role lidí ve společnosti?
