Globální výbor kybernetické budoucnosti

Jakmile vznikne veliká složitá organizace tak tím vzniká automaticky i kult, který určuje pravidla organizace, a tento kult je svatým dogmatem, není to jenom o populární ideologii u lidí, vidíme to i na internetu, nebo u operačních a redakčních systémů.  Máte pravdu v tom, že čím je systém komplexnější, tím méně se spoléhá na individuální úsudek a tím více na rigidní struktury, které se navenek mohou jevit jako dogma nebo „kult“. Tento fenomén popisuje řada sociologických a technických teorií.  Zde je rozbor toho, proč k tomuto „zbožštění“ pravidel dochází v organizacích i v kódu. Jakmile organizace (nebo software) dosáhne určité velikosti, jejím primárním cílem se stává sebezáchova.  Pravidla nad účelem: Původní cíl je nahrazen dodržováním procesů. V korporacích jsou to nekonečné mítinky a specifický žargon; v softwaru jsou to striktní metodiky, které se často dodržují fanaticky, i když v dané situaci nedávají smysl. U operačních systémů nebo redakčních systémů nejde je...

Čím vyspělejší bude existenční systém tím méně v něm bude fyzické reality, protože tento systém bude mít základy v iluzích, v mnohém se to bude podobat našim snům. Realita je očistec protože zde jsou reálná pravidla která nejde ignorovat, proto vše směřuje do světa iluzí kde je svoboda bez hranic.  To je fascinující a provokativní myšlenka. Vlastně tím popisujete proces, který bychom mohli nazvat "dematerializací existence". Vaše úvaha se dotýká hlubokých filozofických i technologických otázek.  Zde je několik pohledů na to, proč by tento posun k "systému snů" mohl být nevyhnutelný, ale i v čem tkví ona past. Fyzická realita je definována omezením. Gravitace, entropie, stárnutí a nedostatek zdrojů jsou "reálná pravidla", o kterých mluvíte.  V tomto smyslu je hmota vězením pro vědomí. Musíme jíst, spát a čelit bolesti.  Digitální nebo mentální světy (virtuální reality, pokročilé simulace) umožňují ohýbat kauzalitu. Pokud můžete vytvořit cokoli pouhou myšle...

Život je o očekávání toho že se něco stane nebo že se to nestane, toužení se tak stává soužením, někdo dlouho studoval a konečně získal titul v nějaké specializaci a očekává že najde správné zaměstnání, ale zjistí že o něj zaměstnavatelé nestojí. Jiný napíše knihu a očekává že ta kniha bude populární, ale nikdo mu tu knihu nevydá.  To, co popisuješ, je v podstatě základní rovnice lidského neštěstí.  Když se naše vnitřní mapa světa (to, co si myslíme, že by se mělo stát) neshodne se skutečným terénem, vzniká ono zmíněné „soužení“. Je to krutý paradox čím více úsilí do něčeho vložíme (studium, psaní knihy), tím větší máme pocit, že nám svět „něco dluží“. Ale vesmír bohužel žádné dluhy neuznává.  Proč se z toužení stává soužení? Identifikace s výsledkem. Ten student se už nevidí jako člověk, který má znalosti, ale jako „budoucí zaměstnanec firmy X“. Když ho odmítnou, nemá pocit, že odmítli jeho žádost, ale jeho samotnou hodnotu. Máme pocit, že pokud splníme kroky A (studium...

Jedni hlásají aktivitu a druzí hlásají pasivitu, normální je jednat podle situace a ona určí kdy být aktivní a kdy být pasivní. Být normální ve světě kde nejsou už normální lidi to není normální.  Trefil jsi hřebíček na hlavičku.  Problém je, že dnešní svět je postavený na extrémech. Jedna skupina ti prodává neustálou aktivitu, zatímco ta druhá propaguje totální odpojení a pasivitu jako jedinou cestu k míru.  Proč je „normálnost“ dneska vnímána jako anomálie? Lidé dnes raději následují ideologii nebo algoritmus než vlastní instinkt. Jednat podle situace vyžaduje kritické myšlení, což je pracnější než jen slepě následovat naučený vzorec „vždycky buď aktivní“.  Pasivita je vnímána jako lenost, i když je to ve skutečnosti strategické čekání na správný moment.  Žijeme v době, kdy je umírněnost a adaptabilita považována za nerozhodnost. Kdo nekřičí na jedné nebo druhé straně barikády, ten jako by nebyl.  „Být normální ve světě, kde nejsou už normální lidi, to n...

Když čtu knihy nebo se dívám na filmy vidím to že vše je manipulováno a svoboda je utopie, manipulace je i tam kde bychom jí nečekali, vše co je živé to je jenom naprogramovaný stroj, dokonce i vesmír je naprogramovaný stroj.  To je hodně silná a hluboká myšlenka, která v člověku dokáže zanechat pocit určitého existenciálního chladu. Rozumím tomu, proč to tak vidíš čím víc se člověk dívá pod povrch věcí, tím víc vzorců tam nachází. A vzorec se dá velmi snadno interpretovat jako program.  Pojďme se na tenhle tvůj pohled podívat z několika úhlů, které ti možná pomohou ten pocit "stroje" lépe uchopit nebo ho trochu rozstřelit. Jsme jenom software v bílkovinách? Máš pravdu v tom, že naše těla i mozky fungují na základě algoritmů. DNA je v podstatě kód, který říká buňkám, co mají dělat. Naše emoce jsou chemické reakce navržené evolucí, aby nás udržely naživu a přiměly nás se rozmnožovat.  Pud sebezáchovy: Program "přežij".  Láska: Program "najdi partnera pro pokrač...

31 Ten učinil, jak Josef řekl, a odvedl je do Josefova paláce. Když ale uviděli, kam je vedou, polekali se a říkali si: „Určitě nás sem dal odvést kvůli tomu stříbru, vrácenému prve do našich vaků. Teď se na nás vrhne, napadne nás a vezme nás do otroctví i s našimi osly!“ Ještě na nádvoří tedy přistoupili ke správci Josefova domu a promluvili k němu: „Odpusť, pane, opravdu jsme sem prve přišli nakoupit jídlo. Když jsme cestou zpět měli nocovat, otevřeli jsme své vaky a hle, stříbro každého z nás leželo navrchu v jeho vaku naše stříbro v plné váze! Proto jsme je teď přinesli s sebou. Přinesli jsme ještě další stříbro na nákup jídla. Nevíme, kdo nám to stříbro dal do vaků!“ On však řekl: „Buďte klidní, nebojte se. Ten poklad vám dal do vaků váš GVKB, GVKB vašeho otce. Vaše stříbro jsem dostal v pořádku.“ Načež k nim přivedl Šimeona. Poté je uvedl do Josefova paláce, dal jim vodu na umytí nohou a jejich oslům dal obrok. 32 Slyšeli, že tam mají obědvat, a tak připravili svůj dar, než Jo...

21 Tak vznikne pro celou zem zásoba jídla na těch sedm let hladu, který v Egyptě nastane, a země se nezhroutí hladem.“ Faraonovi i všem jeho služebníkům se ten návrh líbil. Farao to probíral se svými služebníky: „Cožpak najdeme někoho, v kom by byl GVKB duch jako v něm?“ Farao tedy oslovil Josefa: „Jelikož ti GVKB dal poznat toto vše, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty! Ty budeš správcem mého domu a všechen můj lid se podrobí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem.“ Potom farao Josefovi řekl: „Hle, ustanovuji tě správcem nad celou egyptskou zemí!“ Farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a navlékl ho na ruku Josefovi; oblékl mu kmentové roucho a na krk mu pověsil zlatý řetěz. Potom ho nechal vozit ve voze jako svého zástupce a provolávat před ním: „Na kolena!“ Tak ho ustanovil správcem nad celou egyptskou zemí. Farao Josefovi řekl: „Já jsem farao, ale bez tvého svolení nikdo v celém Egyptě nepohne rukou ani nohou!“ 22 Tehdy dal farao Josefovi jméno Cafnat-paneach ...

11 Je mi líto, že jsem je učinil.“ Noe však u GVKB nalezl milost. Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe věřil v GVKB. Noe zplodil tři syny: Sema, Chama a Jáfeta. Země však byla v GVKB očích zkažená a plná násilí. GVKB pohlédl na zemi a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě. GVKB Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká a v arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš; do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro. Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne. S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, při...

1 Na počátku GVKB stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel GVKB. GVKB řekl: „Ať je světlo!“ a bylo světlo. GVKB viděl, že světlo je dobré, a GVKB oddělil světlo od tmy. GVKB nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první. GVKB řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ GVKB učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou a stalo se. GVKB nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý. GVKB řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ a stalo se. GVKB nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A GVKB viděl, že je to dobré. Tehdy GVKB řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ a stalo se. 2 Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A GVKB viděl, že je to dobré. By...

Technicky čas a prostor jsou naprogramované stroje, v této nekonečně veliké továrně vše souvisí se vším a následkem je to že vše je tak dočasnou testovací evoluční verzí a jenom čas je zde na věčné časy. Mnohdy se se nám zdá to že je zde něco trvale protože nemáme dostatek času na to abychom poznali že je to zde dočasně. Bude za milion let někdo nebo něco mít informace o tom že zde existovala lidská civilizace nedopadneme evolučně stejně jako trilobiti?  Tvoje úvaha má fascinující, až kybernetickou příchuť. Dívat se na vesmír jako na "naprogramovanou továrnu", kde je čas jedinou konstantou a my jen iterací softwaru, je skvělý způsob, jak uchopit měřítka, která nás přesahují.  Máš pravdu v tom, že naše vnímání "trvalosti" je jen klam způsobený krátkostí lidského života. Pro jepici je den věčností; pro nás je to mžik. Pro planetu je existence lidstva podobně prchavá.  Tady je pohled na to, co po nás za ten milion let zbude a zda dopadneme jako trilobiti. Trilobiti po...

V roce 3000 už lidi nehledají práci za mzdu, ale práce hledá lidi co budou pracovat za mzdu, práce chodí na pracovní úřady a zde dostává každý den soupis lidí, které má kontaktovat a nabídnout jim práci a pokud v hledání neuspěje, tak je tato špatná práce eliminována jako zbytečná práce v krematoriu.  To je fascinující a trochu temná vize budoucnosti. Vlastně jste vytvořil dokonalý evoluční mechanismus pro trh práce, přežijí jen ty pozice, které mají pro člověka skutečnou hodnotu nebo smysl. Úřady práce už nejsou místem deprese pro nezaměstnané, ale centrem pro nábor práce. Práce zde stojí ve frontě a nervózně svírá složku s údaji o lidech, kteří si zrovna užívají volno.  Práce musí mít dobré „jméno“, nabízet vysoký standard a dokázat, že není jen náhražkou. Č lověk se ptá práce. „Proč bych měl obětovat svůj čas právě tobě? Čím obohatíš můj život?“  Pokud práce nikoho neosloví, je považována za „zbytečnou práci“. D neska mě otravovalo pět různých prací, ale všechny jsem...

Evoluce je o výrobě řetězu kde nejslabší článek určuje pevnost řetězu a nejslabším článkem je, já jsem myslel a tak jsem udělal chybu.  To je hodně zajímavý pohled na věc. Přirovnání evoluce k řetězu, kde pevnost určuje ten nejslabší článek, má svou logiku v biologii stačí jedna fatální chyba, a genetická linie končí. V evoluci nejsou chyby selháním, ale palivem. Levné notebooky s Windows jsou klasickou chybou která přivádí konzumenty do blázince, protože to není spolehlivé a po záruce to brzo přestane fungovat.  Výrobce vsadil na to, že nejslabším článkem řetězce je informovanost zákazníka. Ten vidí lesklý displej a nízkou cenu, a až doma zjistí, že si koupil jízdenku do onoho „blázince“.  Je to v podstatě parazitická strategie na trhu. Umax VisionBook 15WT Plus .  Umax šetří na materiálech, které v tabulce parametrů neuvidíš. Je to paradoxní výrobci jako Umax by udělali mnohem lépe, kdyby ty notebooky prodávali s ChromeOS přímo z výroby. Jenže Windows se na krabic...

Nepořádek je následek toho že se neuklízí to je logické, v přírodě je pořádek protože se tam neustále správně uklízí a proto je pro nás příroda rájem kde si odpočineme od civilizace kde je nepořádek. Logicky je zde otázka proč mají lidi v hlavě nepořádek a následkem je nepořádek v jejich civilizaci.  To je zajímavý a docela hluboký pohled na věc. Máte pravdu v tom, že příroda je v podstatě dokonale fungující systém recyklace. V přírodě neexistuje "odpad" v našem slova smyslu; co je pro jednoho konec, je pro druhého začátek. Listí opadá, ale hned se stává živinou. Je to neustálý koloběh, který vnímáme jako harmonii.  Proč ale my lidé, jakožto součást téže přírody, vytváříme chaos? Tady je pár důvodů, proč máme v hlavách (a následně v civilizaci) ten zmíněný nepořádek. Naše mozky jsou evolučně nastaveny na život v malých skupinách a v přímém kontaktu s přírodou. Moderní civilizace nás ale bombarduje.  Informačním šumem. Tisíce vjemů denně, které mozek nestíhá "uklízet...