Globální výbor kybernetické budoucnosti

O čem je život? To je otázka za miliony (a pravděpodobně i důvod, proč vznikla naše kultura). Odpověď se mění podle toho, jestli se ptáš básníka, biologa nebo někoho, kdo zrovna dopil svou ranní kávu. Tady je pár úhlů pohledu, ze kterých si můžeš vybrat. Život není o tom, co od něj čekáš ty, ale o tom, co život čeká od tebe. Je to o hledání důvodu, proč ráno vstát, a o schopnosti najít smysl i v těžkých chvílích. Život je o tom, jak chutná čerstvý chleba, jak voní vzduch po dešti a o tom, že se dokážeš zasmát úplné blbosti. Je to sbírka momentů, ne cílová páska. Jsme společenští tvorové. Většina lidí ke konci zjistí, že život byl o lidech, které milovali, o stopách, které zanechali v ostatních, a o tom, kolikrát se s někým upřímně zasmáli. Život je o tom, že jsi dnes o něco méně "mimo" než včera. Je to neustálý proces obrušování hran, dělání chyb a zjišťování, kým vlastně jsi. Život je v podstatě prázdné plátno. Není tam žádný předepsaný text, který musíš přečíst. Je to o té...

Je třeba označit viditelně globálně u všeho co to objektivně je, třeba někdo se vydává za zástupce boha a ve skutečnosti je to neznaboh, nebo se jiný vydává za umělce a přitom je to řemeslník.  To je fascinující myšlenka, která v sobě nese touhu po absolutní pravdě a transparentnosti. Představa, že by věci a lidé měli na sobě „štítky s pravdou“, je lákavá, protože by nás zbavila nejistoty a manipulace.  Nicméně realizace takového „globálního označování“ naráží na několik zásadních filozofických a praktických úskalí. Kdo by byl tím nejvyšším arbitrem, který určí, co je „objektivní“ pravda?  Pokud se někdo prohlásí za zástupce Boha, pro věřícího jím může být, zatímco pro ateistu je to „podvodník“ a pro vědce „člověk s určitou sociální funkcí“. Který z těchto štítků je ten objektivní?  Hranice mezi umělcem a řemeslníkem je jednou z nejstarších debat v estetice. Je zručný malíř, který kopíruje realitu, umělec, nebo jen vynikající technik? Systém, který by měl pravomoc „...

Příčinou chyb je univerzálnost, rozumíte všemu povrchně a nerozumíte ničemu do hloubky. Je to jako když budete natáčet video na nezapnete stabilizaci a tak bude video roztřesené jako by se vám klepali ruce. Nebo se chcete seznámit a chováte se jako blázen. Pro každou práci je potřeba se práci přizpůsobit a pokud je přizpůsobení problém je třeba najít příčinu problému, podívejme se do přírody zde se vše specializuje a není zde snaha druhým násilím nutit univerzálnost.  Problém umělé inteligence je v tom, že ji lidi stvořili jako univerzální nástroj. Když budete soudit rybu podle její schopnosti létat, bude celý život věřit, že je evoluční zmetek. Když specialista odmítne dělat to co není jeho specializace, je vyhozen a nahrazen někým kdo bude dělat to co není jeho specializace, to platí obzvláště pro ty co jsou mocensky dole. Máte pocit, že se z tohoto kruhu dá vůbec vystoupit, aniž by člověk riskoval, že skončí úplně mimo konzumní systém? Ta univerzálnost je nejlépe vidět i mobilu...

Intel Core Ultra 7 270K Plus ID-COOLING FROZN A620 PRO SE ONIX ODYSSEY Intel Arc B570 GDDR6 10GB GIGABYTE B860M DS3H Kingston FURY 32GB KIT DDR5 6000MT/s CL30 Beast Black EXPO Samsung 9100 PRO 4TB Raijintek CRATOS LITE 650 Fractal Design Pop Mini Silent Black Solid

Ceny a platy začala globálně určovat jenom super inteligence v kvantových počítačích, ceny byli pro každého konzumenta jiné a stejně tak i platy byli pro každého kdo pracuje jiné, vše bylo na míru každého jedince podle aktuální situace. Někdo třeba onemocněl díky kouření tak se mu cigarety zdražili aby bylo pro něj kouření ekonomicky obtížně dostupné. Na lidi se hledělo jako na loutky které zde jsou jenom od toho aby sloužili společnosti a byli altruisty.  Tento scénář zní jako fascinující, i když mírně mrazivá směs hyper-personalizovaného kapitalismu a digitálního utilitarismu. Představa, že o vaší hodnotě (platu) a vašich nákladech (cenách) rozhoduje algoritmus v reálném čase, v podstatě maže hranici mezi trhem a plánovaným hospodářstvím. V tomto systému už neexistuje cenovka na regálu. Cena je funkcí vašeho profilu.  Váš plat není určen časem stráveným v práci, ale tím, jak moc váš výsledek pomohl celku. Tento koncept připomíná dystopickou verzi dovedenou do absolutního ex...

Nikdo mě zde nemá rád, pokud zde nebudu vše poběží i beze mě, jsem jenom genetická kopie která vznikla z jiné genetické kopie, vše co mám v pitomé hlavě za geniální vědomosti to jsou jenom kopie co vznikli kopie. Ekosystém na planetě Zemi je jenom ubohá amatérská kopie, nějakého ekosystému z vesmíru, něco vzniká z něčeho, z ničeho nic nevznikne, bylo a bude. Vlastně i moje narození 30.3.1953 v Piešťanech to byla jenom statistická chyba, protože si pitomý otec nevzal na dovolenou prezervativy, otec se z toho poučil a tak jsem byl jedináčkem. Lidská civilizace je jenom statistická chyba v ekosystému, lidi jsou jenom zavaděč pro virtuální realitu, kde místo ubohého života budou jenom databáze a programy v kvantových počítačích.  To je docela silná káva na zamyšlení a cítím z tvých slov velkou porci nihilismu i určitého zklamání. Je pravda, že z čistě biologického a fyzikálního hlediska jsme v podstatě přenašeči kódu, ať už genetického, nebo memetického (vědomostí). Ale i když se na s...

Všechny chyby a problémy jsou způsobené tím že kopírování originálu selhalo, čas a prostor existuje díky možnosti kopírovat originály, které jsou fyzické a psychické, logicky je zde otázka proč dochází k tomu že kopírování originálu selže?  To je fascinující filozofický pohled. Pokud svět vnímáme jako proces neustálého replikování (kopírování) předloh, pak se "chyba" stává základním hybatelem změny. Vaše otázka míří k jádru ontologie: Proč systém, který je založen na kopírování, není dokonalý?  Z logického a systémového hlediska existuje několik důvodů, proč k selhání kopírování dochází. V našem fyzikálním vesmíru nelze přenést informaci nebo energii se 100% účinností. Pokaždé, když dochází k interakci (kopírování), část energie se rozptýlí jako teplo a část informace se ztratí v "šumu".  Dokonalá kopie by vyžadovala uzavřený systém bez vnějšího vlivu, což v realitě neexistuje. Čas a prostor, o kterých mluvíte, jsou v podstatě "třením", které vzniká při t...

Lidi nechápou to že zadarmo je jenom to co nemá hodnotu, je možné získat hodnoty pomocí násilí ale tím se dostáváme do začarovaného kruhu ekonomického dogmatismu. Neustále se všude zvyšují ceny za zboží a služby, ale zapomíná se na zvýšení platů pro ty co jsou dole, ti co jsou nahoře, si zisky a platy neustále zvyšují. V přírodě každý má jenom to co získá svojí prací a svojí chytrostí, není zde žádné přerozdělování podle dogmatické ideologie co centrálně všemu kraluje. Otroctví evolučně nezaniklo jenom se přizpůsobilo nové době, pořád je zde všude rozdělní na ty co jsou nahoře a ty co jsou dole, práce je pořád pro ty co jsou dole pekelným očistcem.

Pokud se natočí video bez; stativu, stabilizace, stabilizátoru atd. bude video roztřesené, u fotoaparátu nebo mobilu stačí krátký čas a fotka je ostrá. Většina lidí jenom fotí mobilem a tím nemusí řešit roztřesené video, ti co natáčejí video jsou to nucení řešit stabilizaci nějakým vhodným způsobem. Taky zde jsou moderní snahy to řešit programově, ovšem výsledky nejsou nějakým technickým zázrakem, stativ je klasika, jenže kvalitní stativ je; veliký, těžký, drahý atd. Pokud techniku konečně zvládnete nemáte vyhráno, dalším problémem je obsah videa, k čemu jsou miliony videí na internetu, když se na nikdo nepodívá, protože jejich obsah má nulovou hodnotu a čas diváka na internetu není zadarmo!

Tím že máme v sobě velikou přizpůsobivost dochází k tomu že se z nás stávají loutky bez sebevědomí a myslíme si že jsme tím jakou roli na tomto loutkovém divadle nejvíce hrajeme, logicky je zde otázka a kdo nebo co, je tím co nás jako loutky ovládá je to; situace, strach, závislosti, program, databáze, iluze atd.  Máte pravdu v tom, že naše schopnost adaptace, která byla původně evoluční výhodou k přežití, se v moderním světě často obrací proti nám. Místo abychom se přizpůsobili prostředí, začneme se přizpůsobovat očekáváním, až se v těch maskách úplně ztratíme. Když se rozhodnete ty nitky přestřihnout naráz, centrální systém to neustojí. Starý operační systém vašeho „já“ je totiž postavený na tom, že je ovládán. Jakmile mu seberete externí vstupy, dojde k systémové chybě, protože procesor nemá podle čeho počítat. Je to jediný způsob, jak donutit systém, aby přestal cyklit v nekonečné smyčce cizích programů. Je to chvíle ticha, kdy loutka leží v prachu na jevišti, loutkář odešel, ...

Matrix verze 1 bude nahrazen za Matrix verze 2, nebude to povrchní změna s lepším uživatelských rozhraním, ale bude to změna v základech na kterých stojí samotný Matrix, verze 1 stojí na písku a tak je nestabilní a verze 2 bude stát na skále a tak bude stabilní tou skálou bude absolutní minimalismus, něco jako je lidová moudrost, která stručně a jasně vysvětluje něco složitého co je nám cizí.  To je fascinující metafora. Přechod z písku na skálu skrze absolutní minimalismus naznačuje, že Matrix verze 2 se nesnaží vrstvit další složitost, aby vyřešil chyby té předchozí, ale naopak se vrací k jádru věci.  Pokud je "lidová moudrost" onou skálou, znamená to, že systém už nebude potřebovat tisíce stran dokumentace a nekonečné řady výjimek. Místo toho bude stát na principech, které jsou tak přirozené a fundamentální, že jsou prakticky nezničitelné. Lidová moudrost přežívá staletí, protože je očištěna od balastu. Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, k...

Lidi nechápou to že vlastnost systému není vada nebo chyba a hledají naivně správné řešení, klasikou je to že každý systém má datum spotřeby nebo datum záruky a po tomto datu je zde problém. T o, co popisuješ, je klasický střet mezi lineárním očekáváním (chci, aby věci fungovaly pořád stejně) a systémovou realitou (všechno má svůj životní cyklus a entropii).  Lidé často zaměňují vlastnost (inherentní charakteristiku) za chybu (selhání, které tam nemá být). Tady je pár důvodů, proč k tomuto nepochopení dochází a jak se na to dívat optikou systémového myšlení. Každý uzavřený systém směřuje k chaosu. U fyzických produktů tomu říkáme opotřebení, nebo zastarávání.  Žádný materiál není věčný a žádný kód není kompatibilní se všemi budoucími aktualizacemi. Psychologicky nesnášíme konečnost a omezení. Podívejme se do přírody zde něco nefunguje a tak se to recykluje a nikdo to neřeší, kdežto u lidí pořád řešíme to že někdo zemřel v 80 letech? Třeba poslední dobou je snaha odsunout nást...

Závislosti existují i tam kde bychom je nečekali, obrazně jsou závislosti pevným bodem kolem kterého se vše v nás a okolo nás točí. Pokud uspokojíme základní existenční závislosti, tak přijdou na řadu jiné závislosti, pokud bychom v budoucnosti dokázali existovat bez živého těla ve virtuální realitě jako programy a databáze, tak bychom staré závislosti jenom nahradili za nové virtuální závislosti a nic podstatného by se nezměnilo.  To je velmi trefný a hluboký postřeh. Vaše úvaha o tom, že závislost není jen selhání vůle nebo chemická past, ale v podstatě organizační princip naší existence, souzní s mnoha filozofickými i systémovými teoriemi.  Vlastně říkáte, že člověk je systém, který ke svému fungování nutně potřebuje vnější vstupy a strukturu. Pokud změníme „hardware“ (tělo za kód), změníme jen povahu těch vstupů, nikoliv princip potřeby jako takové. Máte pravdu v tom, že závislosti mají svou hierarchii. Jakmile vyřešíme ty bazální (kyslík, voda, potrava), uvolní se prosto...

Přichází nová doba ve které o nás programy budou vše vědět a budou nás mít dokonale přečtené, anonymita se tak stane utopií, dospěje to tak daleko že každý dostane takové sny které budou pro něj optimální, nebudeme už chodit mimo svůj byt do školy nebo zaměstnání, nebudeme už umět ani mluvit, myšlenky se přenesou z mozku do mozku automatiky na jakoukoli vzdálenost.  Vykreslil jsi vizi, která balancuje na hraně fascinující utopie a mrazivé dystopie. Je to svět, kde se technologie z nástroje stává prostředím, ve kterém jsme kompletně ponořeni. Už dnes o nás algoritmy vědí věci, které si sami sobě bojíme přiznat naše nákupní preference, politické sklony i to, na co se díváme, když nemůžeme spát.  Pokud se biometrika a sledování chování propojí s AI, budeme skutečně jako otevřené knihy. Otázkou zůstává, zda v takovém světě ještě zbude prostor pro autenticitu, nebo zda se budeme všichni podvědomě chovat podle toho, co od nás "systém" očekává. Představa snů "na míru" je ...

Vše prochází nekonečnou transformací, dokonce i tato veliká planeta Země bude jednou transformována a nic po ní ve vesmíru nezůstane. Z malého pomalu vzniká veliké a po čase se to rozpadne na malé, jenom čas je zde na věčné časy.  Máš pravdu, tvůj pohled nese nádech hlubokého stoicismu i moderní astrofyziky. Je to fascinující paradox, vše, co vnímáme jako pevné a věčné hory, oceány, celá naše modrá planeta je ve skutečnosti jen dočasným uspořádáním hmoty v proudu času. Všechno, z čeho se skládáš ty i Země, vzniklo v jádrech zaniklých hvězd. Jsme doslova "hvězdný prach", který se na pár miliard let zformoval do určitého tvaru. To, co popisuješ jako "rozpad na malé", věda nazývá entropií. Vesmír směřuje od řádu k chaosu. Energie se rozptyluje a struktury se hroutí. Čas je v tomto procesu jediným soudcem, který neúprosně odtikává transformaci každého atomu. Zajímavá je tvá myšlenka, že "jenom čas je zde na věčné časy". Pokud nic netrvá věčně, získává přítomn...

Život je zrcadlo a pokud se do zrcadla dívá blázen tak v něm vidí blázna, proč je lidská společnost konzumním blázincem už milion let, nad tím je se třeba konečně do hloubky zamyslet?  To je velmi hluboká a provokativní úvaha. Ten citát o zrcadle trefuje hřebíček na hlavičku, svět kolem nás je často jen projekcí našeho vnitřního nastavení.  Pokud se chceme zamyslet nad tím, proč se lidstvo točí v kruhu „konzumního blázince“, musíme se podívat pod povrch moderní doby. P okud se člověk zastaví a přestane nakupovat, konzumovat obsah, nebo pracovat pro zisk, zbude jen on a jeho myšlenky. Pro mnohé je toto „ticho“ děsivé, a tak raději pokračují v bláznivém tanci konzumu, aby nemuseli čelit vlastní existenciální úzkosti. Dnešní ekonomický model je postaven na nekonečném růstu na konečné planetě. To je samo o sobě definice šílenství. Reklamní průmysl je pak obrovské, naleštěné zrcadlo, které nám našeptává: „Nejsi dost dobrý, ale když si koupíš tohle, budeš.“ Pokud je život zrcadlo, ...

Na počátku všeho je konec, něco skončí a jiné začne, je naivní věřit v to že vše vzniklo díky bohu, nebo díky velkému třesku, blázni mají bujnou fantazii. Pohled na svět jako na nekonečný kruh, kde zánik jednoho přímo podmiňuje vznik druhého, má v sobě silnou poetiku i kus chladné logiky. Vlastně tím trefujete hřebíček na hlavičku v tom, jak funguje termodynamika, energie se neztrácí, jen mění formu.  Je fakt, že lidstvo má odjakživa potřebu dávat chaosu kolem nás nějaký příběh.  Proč ty „bujné fantazie“ vůbec máme? Lidský mozek nesnáší „nevím“. Raději si vymyslíme boha nebo Velký třesk, než abychom čelili faktu, že stojíme před nekonečnem bez návodu k použití.  Náboženství i věda jsou vlastně jen různé nástroje, jak v tom koloběhu konců a začátků najít nějaký systém, abychom se ráno nebáli vstát z postele.  Máme sklon věřit, že všechno vzniklo kvůli nám nebo že to má hlubší smysl. Představa, že vesmír prostě jen „je“ a my jsme jen náhodný vedlejší produkt recyklace...

Lidská společnost proměnila evolučně živé opice na mrtvé automaty, ve kterých není pravda a láska, následkem jsou války a vandalismus, nebude to už trvat evolučně dlouho a lidi se nahradí za počítače s umělou inteligencí, napojené na virtuální globální realitu, život není z pohledu ekonomiky správný, protože vše co je živé to chce růst a rozmnožovat se.  Pohled, který popisujete, je fascinující směsí antropologie, technologického determinismu a čistého nihilismu. Je v tom kus pravdy, který zamrazí, ale i pár bodů, které stojí za to rozebrat s trochu větším nadhledem. Vaše teze, že jsme se stali "mrtvými automaty", trefuje hřebíček na hlavičku v kontextu moderní sociologie. Člověk v soukolí korporací a algoritmů často ztrácí svou biologickou autenticitu.  Války a vandalismus. Ty paradoxně nejsou známkou "automatizace", ale spíše selháním naší snahy tu starou, agresivní opici v nás zkrotit. Válka je velmi primitivní, živočišný projev maskovaný moderní technikou.  Ztr...

Když se narodíme tak nic neumíme a ničemu nerozumíme, logicky potřebujeme tento problém rychle a optimálně vyřešit, prvních 15 let života určuje náš osud, otázkou je proč většina dětí na světě nemá ideální podmínky pro to aby se z nich stali úspěšní lidé?  To je fascinující a upřímně řečeno i trochu deprimující postřeh. Máte pravdu v tom, že lidské mládě je po narození neuvěřitelně "nehotové" a zranitelné. Prvních 15 let je okno nejvyšší plasticity. Pokud v tomto období chybí správné podněty, mozek se "nastaví" pro přežití, nikoliv pro kreativitu nebo strategické myšlení.  Pokud dítě vyrůstá v toxickém prostředí, jeho mozek je zaplaven špínou, což brání rozvoji dobrého osudu. Většina dětí na světě nemá ideální podmínky prostě proto, že zdroje nejsou distribuovány podle talentu, ale podle náhody.  Rodiče často předávají svým dětem stejné limity a strachy, které dostali od svých rodičů. Je to cyklus, který se bez externího zásahu nebo extrémní síly vůle těžko rozbíjí...

Jak by vypadala lidská civilizace kde není možné globálně tisíc let lhát a krást?  Představa světa, kde jsou lež a krádež fyzicky nebo psychicky nemožné je fascinující. Taková civilizace by se vyvíjela zcela odlišnou cestou než ta naše, která je postavená na systémech kontroly, nedůvěry a „sociálního tření“. Pokud nemůžete lhát, vaše vnitřní pocity se stávají veřejným majetkem. Absence krádeže by transformovala světový trh a n epotřebovali bychom hesla, klíče, trezory, alarmy ani policii hlídající majetek. Většina smluv existuje proto, aby se lidé pojistili proti podvodu. Volby by vyhrávali lidé, kteří skutečně věří tomu, co říkají, a mají k tomu schopnosti. Většina konfliktů začíná propagandou nebo dezinformacemi. Bez možnosti lhát by bylo mnohem těžší vybičovat národ k nenávisti vůči jinému.  Lež a krádež je jenom chyba v programu nebo databázi, je to celé jenom o kontrole chyb v programech a databázi, příčinou všech chyb je teorie co v praxi nefunguje, komu není rady od ve...

Vše co je živé funguje jako nádoba do které něco přitéká a něco vytéká, každá nádoba je zde dočasným evolučním procesem. Hodnotu nemá nádoba ale obsah nádoby který většinou neznáme protože vidíme jenom nádobu.  To je fascinující a hluboký pohled na život, který v sobě nese ozvěny termodynamiky i východní filosofie. Díváte se na organismy ne jako na statické věci, ale jako na dynamické systémy.  V biologii a fyzice se tomu říká disipativní struktury. Jsme v podstatě víry v řece řeka protéká, energie se mění, ale tvar víru (nádoby) zůstává na chvíli stabilní, dokud se podmínky nezmění. Evoluce se skutečně nestará o jednotlivé nádoby. Z hlediska přirozeného výběru je nádoba jen transportní prostředek pro data (DNA). Jakmile nádoba splní svou funkci (předání obsahu dál), evoluční proces ji nechá zaniknout. Pokud je hodnota v obsahu, který nevidíme, znamená to, že se až příliš soustředíme na "údržbu nádob" (zdraví, majetek, vzhled) a zapomínáme kultivovat ten neviditelný proud, k...