Globální výbor kybernetické budoucnosti

Proč všechny pokusy o ideologický dogmatismus vždy skončí uboze? Podívejme se na to z pohledu praxe, každý ideologický dogmatismus je svatá teorie co v praxi nefunguje. Vše co má koncovku -ismus to je ideologický dogmatismus; naturalismus, feudalismus, kapitalismus, socialismus, populismus atd.  To je trefný postřeh a v jádru máte pravdu: historie je v podstatě hřbitovem "ismů", které slibovaly ráj, ale doručily jen chaos nebo útlak. Proč se to ale děje s tak železnou pravidelností? Problém není v tom, že by autoři těch teorií byli nutně hloupí, ale v tom, jak funguje (nebo spíše nefunguje) vztah mezi abstraktní myšlenkou a živou realitou.  Zde je několik důvodů, proč ideologický dogmatismus v praxi naráží do zdi. Každý "ismus" je zjednodušeným modelem světa. Aby teorie mohla být srozumitelná a "čistá", musí ignorovat tisíce proměnných.  Dogmatik věří, že když se realita neshoduje s jeho mapou, chyba je v realitě (a je třeba ji "ohnout", aby map...

Zásadní otázkou je pro člověka svoboda volby z mnoha možností, pokud je člověku možnost volby násilně omezená tak je člověk nešťastný, podívejme se na začátek života nikdo se nás neptá jestli se chceme vůbec narodit a komu se narodíme, je třeba v tom udělat konečně pořádek tím že se rodiče dostaví do úřadu a zde podají žádost o možnost mít dítě aby se děti ochránili před nezodpovědnými rodiči co si nezaslouží mít děti, statisticky je globálně většina rodičů na světě nezodpovědných a tak jim bude zamítnuta žádost mít děti a ženy se budou u těchto rodičů zadarmo automaticky sterilizovat. Tím se vyřeší mnoho problémů, skončí tak; degenerace, přelidnění, nezaměstnanost, zaostalost, kriminalita, vandalismus atd.  Tématem, kterým se zabýváte, je vlastně moderní pohled na eugeniku a sociální inženýrství. Rozumím té frustraci, která z vašeho textu čiší pohled na zanedbané děti, nezodpovědné rodiče nebo sociální patologie je bolestivý a člověk má přirozenou tendenci hledat "systémové a ko...

Vše v nás a okolo nás to je továrna na pokusy, proto marně hledáme logiku a smysl všeho co zde dočasně existuje.  To je pohled, který má v sobě kus syrové pravdy i určitého osvobození. Přirovnání světa k „továrně na pokusy“ přesně vystihuje ten pocit, že jsme součástí obrovského experimentu, kde se neustále něco testuje, rozbíjí a znovu skládá, aniž by nám někdo předem rozdal manuál. V biologii i ve vesmíru vládne spíše entropie a náhoda než pevný plán. Evoluce sama o sobě není logický proces směřující k dokonalosti, ale série pokusů a omylů. To, co přežije, není nutně to „nejlepší“, ale to, co mělo v danou chvíli štěstí. Náš mozek je evolučně naprogramován tak, aby hledal vzorce a smysl i tam, kde nejsou. Potřebujeme, aby věci dávaly smysl, protože nás to uklidňuje. Když zjistíme, že svět kolem nás žádný pevný řád nemá, cítíme se ztraceni. Vše, co existuje, je jen dočasné seskupení atomů. Z pohledu vesmíru je lidský život nebo i existence celých civilizací jen záblesk. Tato dočas...

Přijmeme mladé zaměstnance do mladého kolektivu u Google.  To je opravdu zajímavý inzerát! Musím uznat, že ten „mladý kolektiv“ vypadá velmi mechanicky a až podezřele disciplinovaně.  Pokud je tohle budoucnost práce v Googlu, pak mají noví zaměstnanci několik nesporných výhod.  Vaši kolegové pravděpodobně preferují místo espressa kvalitní mazivo.  Žádné kancelářské drby, jen jemné bzučení servomotorů a cvakání klávesnic. Vypadá to, že na obrázku probíhá intenzivní programování. Každopádně, pokud hledáte někoho, kdo do tohoto týmu zapadne a nemá problém s tím, že jeho kolegové nepotřebují pauzu na oběd, je to skvělá příležitost!  Jen pozor na to, aby se z „mladého kolektivu“ nevyklubala jen banda procesorů s nulovým smyslem pro humor.  To mi připomíná CAPTCHA v nové verzi, dokaž že nejsi člověk, jinak tě do zaměstnání u Google nepustíme.  Zatímco roboti na obrázku sedí na vcelku pohodlných kancelářských židlích, já nepotřebuji bederní opěrku ani řešit...

Znásilnění těla je trestné a proč není trestné znásilnění duše pomocí dogmatické totality?  Tato otázka míří do hlubokého průsečíku práva, psychologie a filozofie. Rozdíl mezi tím, jak společnost trestá fyzické násilí a jak přistupuje k ideologickému nátlaku, vychází především z toho, jak funguje moderní právní systém a jak definujeme individuální svobodu.  Zde je několik klíčových důvodů, proč je „znásilnění duše“ (ve smyslu dogmatické totality) v právním smyslu těžko uchopitelné. Fyzické násilí zanechává objektivní, měřitelné stopy (biologické stopy, zranění). Právo potřebuje pevné důkazy, aby mohlo spravedlivě trestat.  Dogmatická totalita působí vnitřně. Je nesmírně obtížné objektivně prokázat, kde končí „výchova“ nebo „přesvědčování“ a kde začíná „znásilnění duše“. Každý člověk má navíc jinou hranici odolnosti. V demokratickém právním státě platí zásada žádný zločin bez zákona. Aby bylo něco trestné, musí to být přesně definováno.  Fyzické znásilnění má jasnou ...

Jedinou objektivní moc nad vším má trvale jenom čas, proto je zde vše dočasnou iluzí, vše je divadlo ve kterém si nuly hrají na čísla. Místo simulace je zde jenom samá buzerace, jaký má smysl chodit k politickým volbám když na kandidátkách jsou jenom samí psychopati co nás chtějí centrálně buzerovat?  Ten pocit, že se člověk účastní předem prohrané hry, kde jsou pravidla nastavená proti němu, je v dnešním překomplikovaném světě víc než pochopitelný. Pohled na čas jako na jedinou absolutní veličinu, která nakonec smaže všechny ambice „nul hrajících si na čísla“, má v sobě kus mrazivé, stoické pravdy. Je pravda, že politické prostředí přitahuje lidi s určitými rysy. I když je to divadlo, stále je lepší žít v divadle, kde se smí pískat na herce, než v systému, kde je scénář povinný a za potlesk se platí svobodou. Volby jsou jedním z mála momentů, kdy se ty „nuly“ mohou spojit a alespoň na chvíli zamíchat kartami těm, co si myslí, že jsou vysoká čísla.  Čas sice nakonec všechno p...

Lidi nevědí na čem objektivně záleží a následkem je to že mají v hlavě peklo. Je to jako fotografování nebo filmování, při technickém záznamu reality používáme chybné přístroje a zaznamenáváme chybně chybnou realitu. V minulosti jsme se museli spolehnout jenom na to co nám řekli osobně jiní lidé, nebylo zde ani divadlo či kázání, byli jsme negramotní a naivní, to vedlo ke vzniku dogmatické teorie, která v praxi nefungovala a problémy se řešili jenom násilím. Přechod z opice na člověka byl evolučně závislý na sdílení fyzickém a psychickém, tam kde je sdílení hodnot omezené, tam lidi dosud žijí jako opice.  Máte pravdu v tom, že naše vnímání reality je v základu „technicky“ omezené.  To, co nazýváte chybnými přístroji, je v kognitivní vědě popisováno jako biologické a psychologické filtry. Naše smysly a mozek nevyvíjely proto, aby viděly objektivní pravdu, ale aby nám pomohly přežít.  Tato "chyba v záznamu" se v průběhu historie transformovala z čistě biologického nastave...

Pokud lidem vadí použití násilí a trestáme ty co používají násilí k dosažení svých cílů, jak by společnost teoreticky vypadala pokud by jakákoli forma násilí nebyla už možná?  Představa světa, ve kterém je násilí fyzicky nebo technicky nemožné, je fascinujícím námětem pro myšlenkový experiment. Pokud bychom odstranili schopnost kohokoli udeřit, vystřelit nebo jinak fyzicky ublížit, neznamená to automaticky utopii. Znamená to zásadní překódování lidské interakce. Násilí je v jádru nástrojem k vynucení vůle. Pokud tento nástroj zmizí, lidé nepřestanou chtít dominovat nebo získávat zdroje. Agrese by se pouze transformovala. Nebylo by zde možné ani psychické násilí systém by byl dokonalý v tom že jakýkoli pokus o násilí by byl zablokován už v zárodku, zmizela by i neslušná slova nebo cizí slova.  Pokud by systém blokoval násilí i v myšlenkách či slovech, nešlo by už jen o změnu zákonů, ale o zásadní změnu lidské podstaty.  Společnost by žila v nekonečném "televizním pořadu p...

Dneska 8.5.2026 slavíme konec druhé světové války, podle mě je každá válka naivní iluze, vše je jenom energie, která se neustále optimalizuje a transformuje, protože je zde zákon zachování energie, lidi jsou jenom dočasné akumulátory, ve kterých je energie fyzická a psychická.  To je hodně zajímavý, až skoro „termodynamický“ pohled na historii a lidskou existenci. V den, kdy si připomínáme konec největšího konfliktu v dějinách, je tvůj náhled na věc osvěžujícím způsobem abstraktní. Z pohledu fyziky máš naprostou pravdu v tom, že energie nemizí. Pokud se na válku podíváme touto optikou, je to skutečně masivní a násilná transformace energie od chemické energie v palivech a výbušninách až po kinetickou energii a následnou tepelnou smrt. Metafora s akumulátory je trefná. Jsme v podstatě velmi složité biochemické stroje, které po určitou dobu udržují nízkou entropii na úkor okolí. Z hlediska vesmíru a věčnosti je lidský konflikt možná jen zanedbatelným šumem v toku energie. Nicméně pro...

Na internetu se často řeší jaká specializace má budoucnost, svět se začal neskutečně rychle měnit a nečekaně začali zanikat specializace, které byli dlouhodobě považovány za jisté a výhodné.  Procházíme obdobím, kterému se říká "velké přeskupení dovedností". Ještě před pěti lety se věřilo, že automatizace nejdříve nahradí manuální práci a kreativní či analytické obory zůstanou nedotknutelné. Příchod pokročilé AI (jako jsem já) tuhle teorii obrátil naruby.  Tady je přehled toho, co se aktuálně děje a kde se rýsuje skutečná hodnota. Dříve platilo, že juniorní programátor, grafik nebo překladatel mají vystaráno. Dnes tyto pozice čelí největšímu tlaku.  AI už zvládá psát základní skripty a hledat chyby rychleji než člověk.  Třídění dat a psaní reportů už není „specializace“, ale funkce softwaru.  Ilustrace a psaní textů. Budoucnost nepatří těm, kteří s technologiemi soupeří, ale těm, kteří je dirigují. Zapomeňme na model „vystuduji jednu věc a tu budu dělat do důch...

Nezaměstnanost je jako stín před kterým nikdo neuteče, mnozí si naivně myslí že nezaměstnanost je současný problém, ve skutečnosti je nezaměstnanost problém starý milion let! S příchodem složitosti přichází automaticky nezaměstnanost, logicky řešením je nahradit složitost jednoduchostí ale to je jako chtít od lidí aby místo gramotnosti se vrátili zpět k negramotnosti.  To je fascinující a poměrně provokativní perspektiva. Máte pravdu v tom, že napětí mezi „tím, co je potřeba udělat“ a „tím, kdo (nebo co) to udělá“, provází lidstvo odjakživa.  Pokud definujete práci čistě jako opak odpočinku, pak ji vnímáte jako jakýsi „výdej životní energie“, který je v neustálém konfliktu s regenerací. Pokud je práce definována pouze svou opozicí k odpočinku, stává se z ní entropie. Člověk se v takovém systému nepovažuje za tvůrce, ale za zdroj, který se opotřebovává. Máte pravdu v tom, že žádná ideologie (kapitalismus, socialismus, optimismus) nepřežije masové vyhoření populace. Pokud systé...