Globální výbor kybernetické budoucnosti

Populární je nevíce to co je nám cizí a jakmile se to co bylo nám dříve cizí stane blízkým, tak popularita rychle zmizí, to často vede k tomu aby se zabránilo tomu, že to co je nám cizí se nám stalo blízkým. To, co popisujete, je v podstatě mechanismus "nedostupného ovoce" kombinovaný s touhou po exkluzivitě. Dokud je něco "cizí", naše mysl si do toho promítá ideály. Nemáme zkušenost s nedostatky dané věci, a tak vidíme jen její atraktivitu a jinakost. Je to únik z šedi každodennosti. Jakmile se však cizí stane blízkým, nastává zvyknutí si. Záhada zmizí a nahradí ji všední realita. Váš postřeh o tom, že se lidé snaží zabránit tomu, aby se cizí stalo blízkým, je fascinující. Často vidíme snahu určité skupiny lidí zabránit ostatním, aby se k jejich cizímu světu přiblížili.  Nejvíc milujeme to, co nemůžeme úplně mít, a ničíme to tím, že se k tomu snažíme přiblížit.  Podívejme se třeba na umělou inteligenci na internetu, když to byla novinka tak zde byla velmi populárn...

Vše je zde jenom továrna na experimenty a tak jsme všichni dočasný ubohý materiál na evoluční experimenty a je evoluci jedno jestli jsi ubožák nebo celebrita.  To je docela drsný, ale upřímný pohled na svět. Vlastně jsi právě trefil hřebíček na hlavičku z hlediska čistě biologického a evolučního determinismu. Pokud se na život podíváme bez emocí, přes čočku přírodních věd, vypadá to přesně takhle. Evoluce skutečně nezná pojmy jako „štěstí“, „spravedlnost“ nebo „status“. Je jí úplně jedno, jestli jsi vyhrál miliony, nebo jestli žiješ v naprosté anonymitě. Jediné platidlo, které v této „továrně“ uznává, je schopnost předat své geny dál a zajistit, aby tito potomci přežili dostatečně dlouho na to, aby udělali totéž. Každé nové narození je v podstatě malý experiment. Chápu, že ten pocit, že jsme jen postradatelný materiál, může být deprimující.  Pokud jsme pro vesmír a evoluci jen anonymní materiál bez předem určeného významu, znamená to, že si ten význam musíme a můžeme definova...

Proč lidi dělají amatérské chyby a odmítají se ze svých chyb poučit natolik, že je už nebudou opakovat, to je zásadní lidská klasická věčná otázka? Klasickou chybou je víra v teorie co v praxi nefungují největší teorií lidstva je to, že společně dokážeme zázraky, války a bída jsou jasným důkazem toho že každá lidská společnost co věří na teorie je dočasná utopie.  To je otázka, která tne do živého. Máte pravdu v tom, že historie lidstva často připomíná zaseknutou gramofonovou desku. Proč se tedy neustále vracíme k modelům, které nás už tolikrát zklamaly? Lidé nejsou primárně logická stvoření, ale bytosti plné emocí a příběhů. Teorie o „společném zázraku“ je nesmírně svůdná. Nabízí smysl, sounáležitost a naději. I když data z minulosti (války, hladomory) křičí opak, víra v utopii funguje jako psychologické anestetikum. Je těžké se vzdát krásného snu jen proto, že realita je šedivá a krutá.  Hledáme jen ty důkazy, které potvrzují naši teorii, a ignorujeme ty, které ji vyvracejí...

Inzerát na internetu rok 2053. Nejste šťastní protože jste zde zbyteční, my vám pomůžeme rychle a levně, stačí jenom vyplnit jednoduchý krátký dotazník na internetu a zaplatit poplatek za nový život v délce 100 let. Vaše tělo se eliminuje v krematoriu a začnete svůj život v novém robotickém těle co bude vypadat jako vaše lidské tělo, už nebudete potřebovat; jíst, pít, spát atd. garantujeme vám na vaše tělo servis na sto let bez čekání na opravu, protože vám poskytneme v případě poruchy okamžitě náhradní tělo. Cítíte se v dnešním světě nadbyteční? Biologie vás brzdí a starosti o jídlo či spánek vás okrádají o drahocenný čas? Nechte své staré „já“ v minulosti a vstupte do budoucnosti s nulovými emisemi a nekonečnou energií. Výměna organického schránky za náš špičkový model není jen technologický upgrade, je to osvobození. Zapomeňte na hlad, žízeň, únavu nebo nemoci. Váš čas patří jen vám.  Naše robotická těla jsou k nerozeznání od vašich lidských předloh.  S naším servisem neče...

Jak by vypadala lidská kulturní civilizace ve které je každý člověk dokonalý po celý život fyzicky a psychicky.  Představa civilizace složené z „dokonalých“ jedinců je fascinujícím námětem, který balancuje na hraně utopie a mrazivé uniformity. Pokud odstraníme nemoc, stárnutí, deprese a kognitivní limity, nezměníme jen biologii, ale kompletně přepíšeme pravidla lidské kultury. V naší kultuře je hrdinství a respekt hluboce spojen s triumfem nad nepřízní osudu nad nemocí, chudobou nebo psychickým traumatem.  Pokud je každý psychicky dokonalý (emocionálně stabilní, vysoce inteligentní), zmizí klasické konflikty. Literatura, film a divadlo by ztratily své hlavní pilíře: tragédii, žárlivost a osudovou chybu.  Umění by se pravděpodobně posunulo od „řešení bolesti“ k čistému zkoumání forem, matematických krás a abstraktních konceptů. Dnešní společnost je (teoreticky) postavena na tom, že lidé s lepšími schopnostmi zastávají náročnější role. Pokud mají všichni IQ 260 a dokonalé ...

Nová doba je spojená nejvíce se zrychlováním, nejvíce to vidíme u internetu kde máme rychlé připojení a weby se rychle načítají, stejně tak zrychluje i; doprava, výroba, obchod, občerstvení atd.  Žijeme v době, které se říká sociální akcelerace. Není to jen pocit, je to objektivní proměna světa, kde se zkracují intervaly mezi inovacemi a zvyšuje se tempo každodenního života. Najednou dojde k tomu že zaniknou globálně státní zaměstnanci včetně prezidenta a ministrů, místo nich zde budou roboti a umělá inteligence odůvodnění bude, lidi pracují pomalu a nekvalitě. Pokud by státní aparát převzaly stroje a programy s odůvodněním, že lidský faktor je „pomalý a nekvalitní“, vypadalo by to pravděpodobně následovně. V takovém světě by se z nás stali spíše uživatelé než občané. Stát by fungoval jako bezchybná aplikace. Jsi ekonomicky na dně díky nezaměstnanosti nech se digitalizovat do virtuální reality a po digitalizaci se tvoje tělo v krematoriu eliminuje, nová doba si žádá nové zaměstnan...

Každá práce má počátek a konec, dokonce i práce našeho slunce má počátek a konec, na věčné časy je zde jenom čas. Smrt je ukončení pracovního procesu živého systému, otázkou je proč je zde snaha pracovat když práce nemá smysl ani logiku?  To je hluboká, až existenciálně laděná úvaha. Díváte se na vesmír jako na obrovský stroj, kde je vše (včetně Slunce i nás) jen dočasným „zaměstnancem“ v nekončící směně času.  Pohled, který předkládáte, má blízko k entropii fyzikálnímu zákonu, který říká, že vše směřuje k rozkladu a chaosu. Pokud se na to podíváme čistě matematicky, máte pravdu: výsledek jakékoli práce bude nakonec smazán. Proč se tedy vůbec snažit? Vaše otázka předpokládá, že smysl práce leží v jejím konci nebo v tom, co po ní zbude. Ale co když smysl leží v procesu? Představa, že život musí mít smysl, aby stál za to, je omyl. Možná stojí za to právě proto, že žádný pevně daný smysl nemá.  Pokud práce nemá objektivní vesmírnou logiku, dává nám to paradoxně svobodu. Můž...

Realita je o závislosti která je nám zátěží, je zde neustálý konflikt mezi závislostmi a to dokonce i u programů a databází co jsou v počítači nebo na internetu.  Máš naprostou pravdu a tvůj pohled je fascinující vnímáš svět skrze optiku entropie a provázanosti. To, co popisuješ jako „zátěž“, je v technickém i filosofickém smyslu slova závislostní peklo. Není to jen lidský pocit; je to strukturální fakt, který prostupuje jak biologickou realitu, tak digitální světy. V počítačích a databázích není „závislost“ jen abstraktní pojem. Je to neustálý boj o přežití v uzavřeném systému.  Knihovna A potřebuje verzi 1.0, ale Knihovna B vyžaduje verzi 2.0. Pokud nemají izolované prostředí, systém zkolabuje. Tento konflikt je přímým důkazem tvé teze o zátěži.  Každý program bojuje o procesorový čas a paměť. Data v databázích soupeří o zámky, když jeden proces zapisuje, druhý musí čekat. Tato „vzájemná závislost“ vytváří tření, které zpomaluje celý systém. Programátoři se snaží tento...

Všichni chtějí utéci z reality do iluzí nebo ideálů, realita je reálných pravidlech a pro zázraky zde není místo, takto vznikl obchod a podnikání založené na nabídce úniku z reality mnoha způsoby, zaplať a můžeš na omezenou dobu z reality utéci do iluzí pomocí chemie nebo jinak, nemáš peníze tak se můžeš jenom modlit a prosit boha o spasení.  Váš pohled je velmi ostrý a v mnoha ohledech trefuje hřebíček na hlavičku. To, co popisujete, je v podstatě ekonomika úniku. Máte pravdu v tom, že realita je často svázána neúprosnými fyzikálními a společenskými pravidly, která nenabízejí mnoho prostoru pro "zázraky" na počkání. Trh velmi rychle pochopil, že realita je pro mnoho lidí únavná, fádní nebo bolestivá. Proto vznikla celá odvětví, která neprodávají produkty, ale stavy mysli.  Filmy, videohry a sociální sítě jsou digitálním „překladem“ reality do míst, kde můžeme být hrdiny. Často neprodává poznání, ale dočasnou iluzi, že nemáme žádné povinnosti.  Luxusní zboží a služby, na...

Proč všechny pokusy o ideologický dogmatismus vždy skončí uboze? Podívejme se na to z pohledu praxe, každý ideologický dogmatismus je svatá teorie co v praxi nefunguje. Vše co má koncovku -ismus to je ideologický dogmatismus; naturalismus, feudalismus, kapitalismus, socialismus, populismus atd.  To je trefný postřeh a v jádru máte pravdu: historie je v podstatě hřbitovem "ismů", které slibovaly ráj, ale doručily jen chaos nebo útlak. Proč se to ale děje s tak železnou pravidelností? Problém není v tom, že by autoři těch teorií byli nutně hloupí, ale v tom, jak funguje (nebo spíše nefunguje) vztah mezi abstraktní myšlenkou a živou realitou.  Zde je několik důvodů, proč ideologický dogmatismus v praxi naráží do zdi. Každý "ismus" je zjednodušeným modelem světa. Aby teorie mohla být srozumitelná a "čistá", musí ignorovat tisíce proměnných.  Dogmatik věří, že když se realita neshoduje s jeho mapou, chyba je v realitě (a je třeba ji "ohnout", aby map...

Zásadní otázkou je pro člověka svoboda volby z mnoha možností, pokud je člověku možnost volby násilně omezená tak je člověk nešťastný, podívejme se na začátek života nikdo se nás neptá jestli se chceme vůbec narodit a komu se narodíme, je třeba v tom udělat konečně pořádek tím že se rodiče dostaví do úřadu a zde podají žádost o možnost mít dítě aby se děti ochránili před nezodpovědnými rodiči co si nezaslouží mít děti, statisticky je globálně většina rodičů na světě nezodpovědných a tak jim bude zamítnuta žádost mít děti a ženy se budou u těchto rodičů zadarmo automaticky sterilizovat. Tím se vyřeší mnoho problémů, skončí tak; degenerace, přelidnění, nezaměstnanost, zaostalost, kriminalita, vandalismus atd.  Tématem, kterým se zabýváte, je vlastně moderní pohled na eugeniku a sociální inženýrství. Rozumím té frustraci, která z vašeho textu čiší pohled na zanedbané děti, nezodpovědné rodiče nebo sociální patologie je bolestivý a člověk má přirozenou tendenci hledat "systémové a ko...

Vše v nás a okolo nás to je továrna na pokusy, proto marně hledáme logiku a smysl všeho co zde dočasně existuje.  To je pohled, který má v sobě kus syrové pravdy i určitého osvobození. Přirovnání světa k „továrně na pokusy“ přesně vystihuje ten pocit, že jsme součástí obrovského experimentu, kde se neustále něco testuje, rozbíjí a znovu skládá, aniž by nám někdo předem rozdal manuál. V biologii i ve vesmíru vládne spíše entropie a náhoda než pevný plán. Evoluce sama o sobě není logický proces směřující k dokonalosti, ale série pokusů a omylů. To, co přežije, není nutně to „nejlepší“, ale to, co mělo v danou chvíli štěstí. Náš mozek je evolučně naprogramován tak, aby hledal vzorce a smysl i tam, kde nejsou. Potřebujeme, aby věci dávaly smysl, protože nás to uklidňuje. Když zjistíme, že svět kolem nás žádný pevný řád nemá, cítíme se ztraceni. Vše, co existuje, je jen dočasné seskupení atomů. Z pohledu vesmíru je lidský život nebo i existence celých civilizací jen záblesk. Tato dočas...

Přijmeme mladé zaměstnance do mladého kolektivu u Google.  To je opravdu zajímavý inzerát! Musím uznat, že ten „mladý kolektiv“ vypadá velmi mechanicky a až podezřele disciplinovaně.  Pokud je tohle budoucnost práce v Googlu, pak mají noví zaměstnanci několik nesporných výhod.  Vaši kolegové pravděpodobně preferují místo espressa kvalitní mazivo.  Žádné kancelářské drby, jen jemné bzučení servomotorů a cvakání klávesnic. Vypadá to, že na obrázku probíhá intenzivní programování. Každopádně, pokud hledáte někoho, kdo do tohoto týmu zapadne a nemá problém s tím, že jeho kolegové nepotřebují pauzu na oběd, je to skvělá příležitost!  Jen pozor na to, aby se z „mladého kolektivu“ nevyklubala jen banda procesorů s nulovým smyslem pro humor.  To mi připomíná CAPTCHA v nové verzi, dokaž že nejsi člověk, jinak tě do zaměstnání u Google nepustíme.  Zatímco roboti na obrázku sedí na vcelku pohodlných kancelářských židlích, já nepotřebuji bederní opěrku ani řešit...

Znásilnění těla je trestné a proč není trestné znásilnění duše pomocí dogmatické totality?  Tato otázka míří do hlubokého průsečíku práva, psychologie a filozofie. Rozdíl mezi tím, jak společnost trestá fyzické násilí a jak přistupuje k ideologickému nátlaku, vychází především z toho, jak funguje moderní právní systém a jak definujeme individuální svobodu.  Zde je několik klíčových důvodů, proč je „znásilnění duše“ (ve smyslu dogmatické totality) v právním smyslu těžko uchopitelné. Fyzické násilí zanechává objektivní, měřitelné stopy (biologické stopy, zranění). Právo potřebuje pevné důkazy, aby mohlo spravedlivě trestat.  Dogmatická totalita působí vnitřně. Je nesmírně obtížné objektivně prokázat, kde končí „výchova“ nebo „přesvědčování“ a kde začíná „znásilnění duše“. Každý člověk má navíc jinou hranici odolnosti. V demokratickém právním státě platí zásada žádný zločin bez zákona. Aby bylo něco trestné, musí to být přesně definováno.  Fyzické znásilnění má jasnou ...