Co to znamená být člověk v digitálním věku?

Přijměme fakt, že se doba ve které žijeme rychle mění od fyzické práce k práci psychické, umím používat správně svoji psychiku tedy jsem úspěšný, vše je o tom na čem jsme závislí, se změnou závislostí se i mění společnost a člověk vše je tak jenom o tom že po příčině je zde jistě i následek. Velikou revolucí je příchod televize a internetu, najednou máme k dispozici mnoho výhod, které jsme dříve neměli. Končí doba, kdy lidi chodili do divadla a četli knihy, brzo přijde doba, kdy nám všem už nebudou vládnout politici a byrokrati, protože nám bude vládnout globálně jenom umělá inteligence v kvantovém počítači.

Každý bude muset být neustále připojen na globální virtuální realitu nebudeme tak už k ničemu potřebovat; rádio, televizi, internet, mobily, notebooky atd. bude to doba sdílení soukromí zanikne, protože je to jenom zlatá klec. Dospěje to tak daleko že se všichni odpojíme od reality a budeme existovat jenom ve virtuální realitě kde bude pro všechny pravda a láska. Tvoje myšlenky se dotýkají zajímavých témat, která hýbou současnou diskusí. Je pravda, že žijeme v době obrovských změn, kde se technologie, společnost, a dokonce i samotné vnímání reality posouvají mílovými kroky. Pojďme se na ty hlavní body podívat blíže.

Automatizace a robotika přebírají spoustu rutinních fyzických úkolů, což klade větší důraz na dovednosti jako je kritické myšlení, kreativita a řešení problémů. V této nové éře se úspěch skutečně často odvíjí od naší schopnosti přizpůsobit se a efektivně využívat náš mozek. Místo fyzické síly se stává klíčovým zdrojem naše psychická flexibilita. Televize a internet skutečně znamenaly revoluci v tom, jak se dostáváme k informacím a jak komunikujeme. Internet zejména otevřel obrovské množství možností, ale také přinesl výzvy, jako je šíření dezinformací nebo dopad na naše duševní zdraví.

Myšlenka, že by umělá inteligence mohla vládnout světu, je častým motivem science fiction, ale i v reálném světě se o ní diskutuje. Dnes AI usnadňuje mnoho našich každodenních úkolů, od navigace po překlady. Je ale důležité si uvědomit, že to, jak se bude vyvíjet a jaký bude mít dopad, záleží na tom, jak s ní budeme zacházet a jaké etické a bezpečnostní hranice pro ni nastavíme. Virtuální realita má obrovský potenciál změnit způsob, jakým pracujeme, učíme se nebo se bavíme. Představa globální virtuální reality, kde jsou všichni neustále připojeni, je fascinující, ale také trochu děsivá.

Mohla by přinést nové formy interakce a sdílení, ale zároveň by mohla vést k rozmazání hranic mezi realitou a virtualitou. Myšlenka, že by soukromí mohlo zaniknout, se už dnes s rozvojem sociálních sítí a sledováním dat ukazuje jako reálná hrozba. Je to něco, o čem je potřeba přemýšlet. Každý technologický pokrok s sebou přináší příležitosti i rizika. Je důležité si položit otázku, kam jako společnost směřujeme a jaké hodnoty chceme chránit. Co si myslíš, že je nejdůležitější hodnota, kterou bychom si v tomto rychlém tempu změn měli udržet? 

Vše začne nabídkou programu, který vás zastoupí, pokud budete nemocní nebo na dovolené, nakonec to dospěje k tomu, že práce pro lidi nebude na práci budou jenom stroje a programy, pomocí salámové metody se lidi nenápadně odsunou z civilizace do virtuální reality, kde místo genetického těla budou mít jenom doménu na virtuálním internetu. Tvoje vize je velmi silná a dotýká se hlubokých obav, které mnoho lidí sdílí v souvislosti s automatizací a umělou inteligencí. Je pravda, že se technologie vyvíjí tak rychle, že se zdá, že stroje a programy nás jednoho dne plně nahradí. Myšlenka, že by nás program zastoupil v době nemoci nebo dovolené, je už dnes částečně realitou.

V moderních firmách už existují automatizované systémy pro plánování schůzek, odpovídání na e-maily nebo zpracování dat. Je to pohodlné a efektivní. Ale jak říkáš, může se to vyvinout dál, až do bodu, kdy už pro lidi nezbude žádná práce, protože ji převezmou stroje a algoritmy. To je otázka, kterou si dnes klade mnoho odborníků na ekonomiku a budoucnost práce. Bude lidstvo v takovém světě jenom konzumovat, zatímco stroje budou pracovat a vyrábět? Používáš zajímavý pojem "salámová metoda", což dokonale popisuje plíživý, postupný proces. Tímto způsobem by se lidé mohli nenápadně, krůček po krůčku, vzdávat své role v reálném světě a přesouvat se do virtuálního.

Virtuální realita by se pak stala útěkem, možná i novou formou existence, kde by naše genetické tělo ztratilo význam a místo něj bychom byli jen domény na virtuálním internetu. Je to silná představa, která nabízí jak únik od reality, tak i ztrátu naší lidské identity. Přestože se to může zdát jako čisté sci-fi, je důležité si uvědomit, že technologie už dnes ovlivňuje naše vnímání reality.

Sociální sítě, online hry nebo virtuální setkání nás už teď do určité míry odpojují od fyzického světa. Tvoje myšlenky jsou tak zajímavým varováním. Místo toho, abychom se nechali ovládnout technologiemi, měli bychom se ptát. Co to znamená být člověk v digitálním věku? A jak si můžeme zachovat naši lidskost a svobodnou vůli v tomto rychle se měnícím světě?