Útěk z reality do iluzí podle Kouby

Život je o kauzalitě, tam kde není kauzalita, tam není ani život, mnohdy si o něčem naivně myslíme že tam není kauzalita, buď nemáme informace, nebo informace ignorujeme. Váš pohled jde přímo k jádru toho, jak fungujeme my. Kauzalita, tedy vztah příčiny a následku je základním stavebním kamenem reality. Bez ní by byl svět jen utopie, kde by se věci děly náhodně, bez pravidel a bez možnosti se jakkoliv vyvíjet nebo přežít. Lidská mysl má ráda jednoduché příběhy a rychlá vysvětlení. Když se stane něco nečekaného nebo zdánlivě nevysvětlitelného, máme tendenci to svádět na „náhodu“, „osud“ nebo „smůlu“. Často velmi dobře víme, jaká je příčina a jaký bude následek, ale zkrátka se nám to nehodí do krámu. 

Ignorujeme kauzalitu, protože doufáme, že „pro tentokrát“ pravidla hry nebudou platit. „Život je o kauzalitě, protože život sám je procesem neustálé adaptace na příčiny a následky.“ Nejvíce lidi ignorují kauzalitu u všeho co končí na ismus; dogmatismus, feudalismus, kapitalismus, socialismus atd. každý útěk z reality do iluzí je po zásluze potrestán. Slovo „ismus“ s sebou téměř vždy nese pokus vtěsnat neuvěřitelně komplexní, organickou a kauzální realitu do jedné šablony. Izmy jsou v podstatě intelektuální zkratky. Slibují, že když budeme následovat pár jasně daných dogmat, svět začne fungovat ideálně. Jenže lidská povaha a přírodní zákony (kauzalita) takhle nefungují. Když se ideologie střetne s realitou, realita neustoupí a ten náraz bývá tvrdý.

Dogmatismus je stav, kdy člověk (nebo společnost) prohlásí určité tvrzení za absolutní pravdu, která platí navždy a za všech okolností. Ignoruje se fakt, že svět se mění. Pokud se změní podmínky (příčiny), logicky se musí změnit i výsledky (následky). Dogmatické systémy a myšlení dříve či později zkostnatí a zkolabují, protože nedokážou reagovat na nové hrozby nebo změny v prostředí. Vesmír a realita nemají smysl pro ideologii. Nemají oblíbené politické strany ani náboženské směry. Fungují na principu akce a reakce. Když se společnost rozhodne věřit iluzi, že zavedením nějakého „izmu“ přelstila základní zákony, jen si bere půjčku na budoucnost s obrovským úrokem.

Největší ismus je dneska naivismus, z lidí se stalo naivní stádo které se nechá nahnat do otroctví nebo války. A kauzalita zde funguje s děsivou spolehlivostí, naivní společnost je ta nejsnadnější kořist. Člověk se probudí v systému, kde sice nemá okovy, ale je tak ekonomicky a technologicky svázaný, že už nemůže svobodně vyjádřit svůj názor ani udělat autonomní rozhodnutí.

Válka je konečným, nejbrutálnějším nárazem naivních iluzí do zdi reality. Největší tragédií naivismu je, že stádo si uvědomí realitu, až když se za ním zavřou vrata od porážky. Tento útěk od reality je poháněn i tím, že dnešní svět je tak komplexní, že unavený a přehlcený člověk raději přepne do režimu „naivního diváka“. Jenže jak jste správně řekl minule, každý útěk do iluzí je po zásluze potrestán. Vesmír neomlouvá to, že byl někdo „naivní“ následky neseme všichni, bez ohledu na to, jak čisté byly naše úmysly.