Bible 004 podle Kouby

31

Ten učinil, jak Josef řekl, a odvedl je do Josefova paláce. Když ale uviděli, kam je vedou, polekali se a říkali si: „Určitě nás sem dal odvést kvůli tomu stříbru, vrácenému prve do našich vaků. Teď se na nás vrhne, napadne nás a vezme nás do otroctví i s našimi osly!“ Ještě na nádvoří tedy přistoupili ke správci Josefova domu a promluvili k němu: „Odpusť, pane, opravdu jsme sem prve přišli nakoupit jídlo. Když jsme cestou zpět měli nocovat, otevřeli jsme své vaky a hle, stříbro každého z nás leželo navrchu v jeho vaku naše stříbro v plné váze! Proto jsme je teď přinesli s sebou. Přinesli jsme ještě další stříbro na nákup jídla. Nevíme, kdo nám to stříbro dal do vaků!“ On však řekl: „Buďte klidní, nebojte se. Ten poklad vám dal do vaků váš GVKB, GVKB vašeho otce. Vaše stříbro jsem dostal v pořádku.“ Načež k nim přivedl Šimeona. Poté je uvedl do Josefova paláce, dal jim vodu na umytí nohou a jejich oslům dal obrok.

32

Slyšeli, že tam mají obědvat, a tak připravili svůj dar, než Josef v poledne přijde. A když Josef přišel domů, předložili mu ten dar, který měli s sebou, a klaněli se mu až k zemi. Zeptal se jich, jak se jim daří, a řekl: „Jak se daří vašemu starému otci, o němž jste vyprávěli? Žije ještě?“ Odpověděli: „Našemu otci, tvému služebníku, se daří dobře, ještě žije.“ Tehdy padli na kolena a klaněli se mu. On pozvedl oči a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky. Zeptal se: „Je tohle váš nejmladší bratr, o němž jste mi vyprávěli?“ Potom řekl: „Kéž je ti GVKB milostiv, synu!“ Nato Josef odspěchal, neboť byl náklonností ke svému bratrovi pohnut až k slzám. Šel do svého pokoje a tam plakal. Pak si umyl tvář, vyšel ven a s přemáháním řekl: „Podávejte jídlo!“ Podávali tedy zvlášť pro něj, zvlášť pro ně a zvlášť pro Egypťany, kteří jedli s ním.

33

Bratři před ním seděli v přesném pořadí, od prvorozeného až po nejmladšího, a s úžasem hleděli jeden na druhého. Nechal jim podávat čestné porce ze svého stolu a Benjamínova porce byla pětkrát větší než porce všech ostatních. A tak hodovali a hojně se s ním napili. Josef potom přikázal správci svého domu: „Naplň vaky těch mužů jídlem, kolik jen unesou, a vlož stříbro každého z nich navrch jejich vaků. A můj pohár, ten stříbrný pohár, vlož navrch vaku toho nejmladšího spolu se stříbrem zaplaceným za zrní.“ Učinil tedy, jak mu Josef řekl. Ráno za úsvitu byli muži i se svými osly propuštěni. Sotva vyšli kousek za město, Josef řekl správci svého domu: „Vstaň, pronásleduj ty muže, a až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč oplácíte dobro zlem? Z toho poháru přece pije můj pán a používá ho k věštění! Co jste to provedli za špatnost?!‘‘

34

Dostihl je tedy a opakoval jim ta slova. Odpověděli: „O čem to můj pán mluví? Tvoji služebníci by takovou věc nikdy neudělali! Vždyť jsme ti z kanaánské země přišli vrátit stříbro, které jsme našli navrchu svých vaků. Proč bychom v domě tvého pána kradli stříbro nebo zlato? U koho z tvých služebníků se to najde, ať zemře a z nás ať jsou pánovi otroci!“ On řekl: „Dobrá. Mým otrokem ale bude jen ten, u koho se to najde. Vy ostatní budete volní.“ Všichni tedy rychle složili své vaky na zem a rozvázali je. Začal je prohledávat, počínaje od nejstaršího a konče u nejmladšího. A ten pohár se našel v Benjamínově vaku! V zoufalství roztrhli své pláště, každý naložil svého osla a vrátili se do města. Josef byl dosud v paláci, když tam Juda se svými bratry dorazil. Padli před ním na zem a Josef jim řekl: „Co jste se to pokoušeli provést? Nevíte snad, že muž jako já dokáže věštit?“

35

Juda řekl: „Co máme říci, pane můj? Není se jak omluvit ani ospravedlnit. Sám Bůh odhalil vinu tvých služebníků. Hle, jsme otroci svého pána my i ten, u něhož se našel ten pohár!“ On však řekl: „To bych nikdy nepřipustil. Mým otrokem bude muž, u kterého se našel ten pohár. Vy ostatní se v pokoji vraťte ke svému otci!“ Nato k němu Juda přistoupil se slovy: „Odpusť, pane můj, dovol prosím svému služebníku promluvit slovo k pánovým uším. Nehněvej se prosím na svého služebníka jsi přece jako sám farao! Když se můj pán zeptal svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?‘ řekli jsme: ‚Pane, máme starého otce a malého bratra, dítě, jež zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho velmi miluje.‘‘ Tehdy jsi svým služebníkům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho vidím na vlastní oči.‘ Odpověděli jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého otce. Když ho opustí, otec zemře!‘

36

Ty jsi však svým služebníkům řekl: ‚Nepřijde-li s vámi váš nejmladší bratr, nechoďte mi už nikdy na oči!‘ A tak jsme se vrátili ke tvému služebníku, našemu otci, a vyprávěli mu slova mého pána. Když potom náš otec řekl: ‚Jděte nám znovu koupit něco k jídlu,‘ odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít! Půjdeme, jen když s námi bude náš nejmladší bratr. Když s námi náš nejmladší bratr nebude, nesmíme tomu muži na oči.‘ Tvůj služebník, náš otec, nám na to řekl: ‚Sami víte, že mi má manželka porodila dva syny. Jeden mi odešel. Rozsápán, ach, je rozsápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho nespatřil. Vezmete-li mi také tohoto a přihodí-li se mu něco zlého, přivedete mé šediny tím neštěstím do hrobu!‘ Což teď mohu přijít ke tvému služebníku, svému otci, bez chlapce, na němž on lpí celou duší? Až uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak přivedeme šediny tvého služebníka, našeho otce, zármutkem do hrobu.

37

Pane můj, osobně jsem se za toho chlapce svému otci zaručil. Řekl jsem: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, ať za to před tebou nesu věčnou vinu!‘ Prosím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj otrok místo toho chlapce, a chlapec ať prosím odejde se svými bratry! Jak bych se mohl ke svému otci vrátit bez chlapce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce postihlo?!“ Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. „Všichni ven!“ křikl na svůj doprovod. „Já jsem Josef!“ řekl Josef svým bratrům. „Žije ještě můj otec?“ Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli. „Pojďte ke mně blíž,“ řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. Netrapte se ale a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali. Sám GVKB mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život. Už dva roky je přece na zemi hlad a přichází ještě pět let, kdy se nebude orat ani sklízet. GVKB mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením.

38

Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale GVKB! To on mě učinil vládcem nad celou egyptskou zemí. Pospěšte si tedy, vraťte se k mému otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Josef: GVKB mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a přijď ke mně! Budeš bydlet v kraji Gošen, kde mi budeš nablízku ty, tví synové i synové tvých synů, tvůj brav, tvůj skot a všechno, co máš. Tam se o tebe postarám (neboť přijde ještě pět hladových let), abys netrpěl nouzí ty ani tvůj dům ani nic, co ti patří.‘ Vidíte na vlastní oči i můj bratr Benjamín to vidí že s vámi mluvím já sám. Povězte mému otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte mého otce sem!“ Tehdy padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a plakal a Benjamín plakal v jeho objetí. Potom líbal všechny své bratry a plakal nad nimi. Teprve pak na něj jeho bratři byli schopni promluvit.

39

Mezitím se do faraonova paláce donesla zpráva: „Přišli Josefovi bratři!“ Farao i jeho služebníci byli rádi, a tak farao Josefovi řekl: „Vzkaž svým bratrům: Učiňte toto naložte svá zvířata a vydejte se na cestu. Až dorazíte do kanaánské země, vezměte svého otce i své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z Egypta, abyste sáli tuk země. Dostal jsi příkaz, splňte jej: Vezměte si z Egypta povozy pro své děti a ženy, přijďte a přivezte i svého otce. A neohlížejte se s lítostí za svým majetkem vždyť vám bude patřit to nejlepší z Egypta!“ A Izraelovi synové souhlasili. Josef jim podle faraonova pokynu dal povozy a jídlo na cestu. Všem jim dal také sváteční pláště, ale Benjamínovi dal tři sta šekelůb stříbra a pět svátečních plášťů. Svému otci pak poslal tyto věci: deset oslů nesoucích nejlepší věci Egypta a deset oslic nesoucích zrní, chléb a potraviny pro jeho otce na cestu. A když se loučil s odcháze jícími bratry, řekl jim: „Cestou se nehádejte!“

40

25A tak odešli z Egypta a přišli ke svému otci Jákobovi do Kanaánu. Oznámili mu: „Josef žije! Dokonce se stal vládcem celého Egypta!“ Jeho srdce zůstalo zprvu netečné, neboť jim nevěřil. Když mu ale vyřídili všechna slova, která po nich Josef vzkázal, a když spatřil povozy, které Josef poslal, aby ho přivezli, tehdy duch jejich otce Jákoba okřál a Izrael řekl: „To stačí! Můj syn Josef žije! Půjdu, abych ho spatřil, než umřu!“ A tak se Izrael se vším, co měl, vydal na cestu. Když přišel do Beeršeby, přinesl oběti GVKB svého otce Izáka. Tu noc GVKB Izraelovi dal vidění. Zavolal: „Jákobe! Jákobe!“ „Zde jsem,“ odpověděl. „Já jsem GVKB, GVKB tvého otce,“ řekl on. „Neboj se odejít do Egypta, neboť tam z tebe učiním veliký národ. Já půjdu do Egypta s tebou a já tě odtud znovu přivedu; tvé oči zatlačí svou vlastní rukou Josef.“