Cesta ke štěstí podle Kouby

Může z ničeho vzniknout něco? To je otázka, na které si vylámali zuby největší mozky historie od antických filosofů až po kvantové fyziky. Odpověď závisí hlavně na tom, jak moc přísní jsme na definici slova „nic“. Tady je stručný průřez tím, jak se na to díváme dnes. Pohled fyziky: „Nic“ není tak úplně nic. V moderní fyzice se ukazuje, že i totální vakuum (vypumpovaný prostor bez částic) je ve skutečnosti „živé“. Podle kvantové mechaniky v něm neustále probíhají tzv. kvantové fluktuace. Virtuální částice. Z prázdného prostoru mohou na extrémně krátký okamžik „vyskočit“ páry částic a antičástic a zase zaniknout. Zákon zachování energie. Aby se neporušila pravidla, musí být celková bilance nulová.

Existuje hypotéza Vesmíru s nulovou energií, která říká, že součet veškeré hmoty (kladná energie) a gravitace (záporná energie) je přesně nula. Zjednodušeně. Vesmír by mohl být jen velmi komplikovanou formou „nuly“, která se rozdělila na dvě strany rovnice. Tradiční filosofie většinou pracovala s heslem „Z ničeho nic nevzniká“. Pokud by něco vzniklo z absolutního nic (bez příčiny, bez látky, bez prostoru), nedávalo by to logický smysl. Absolutní nic: Pokud definujeme „nic“ jako absenci hmoty, energie, prostoru, času i fyzikálních zákonů, pak věda nemá nástroj, jak vysvětlit, proč by z takového stavu mělo cokoli vzejít. Mnoho myslitelů proto předpokládá, že „něco“ tu muselo být vždycky.

Pokud by platilo, že z ničeho nikdy nemůže vzniknout něco, pak logicky vzato nikdy nenastal stav, kdy by neexistovalo vůbec nic. To by znamenalo, že existence je věčná a nemá žádný absolutní začátek. Z čistě vědeckého hlediska se zdá, že to, co nazýváme „nic“, má v sobě potenciál stát se „něčím“. Pokud vás ale zajímá ten úplně první impulz proč existují zákony fyziky, které to umožňují tam už narážíme na hranici, kde končí rovnice a začíná úžas. Je pro vás přijatelnější představa, že vesmír tu byl „vždycky“, nebo že se prostě v jednu chvíli bezdůvodně „stal“? 

Podívejme se na autorské právo nebo na vynálezy, někdo tvrdí já jsem to stvořil nebo objevil a přitom nic z ničeho nevzniká a přesto jej zákon chrání? To je skvělý postřeh. Dotýkáte se samotné podstaty toho, proč je právo duševního vlastnictví (autorské právo a patenty) tak trochu „právní fikcí“. Máte pravdu v tom, že v absolutním smyslu nikdo nestvoří novou informaci z vakua. Zde je rozbor toho, jak zákon obchází fakt, že „nic z ničeho nevzniká“. Zákon netvrdí, že jste stvořili nové atomy nebo úplně nové barvy. Autorské právo chrání tvůrčí uspořádání již existujících prvků. Všechna slova v knize už existovala, autor je „jen“ poskládal do nového pořadí. 

Tóny a fyzikální zákony zvuku jsou dané. Skladatel je jen nově zkombinuje. Právo nechrání materiál, ale formu. Pokud najdete v přírodě nový chemický prvek nebo fyzikální zákon, nemůžete si ho patentovat. Proč? Protože už existoval. Vy jste ho nestvořili, jen jste ho „odhalili“. Právo říká, že objevy patří všem. Zákon nechrání autory proto, že by věřil v jejich „božskou schopnost“ tvořit z ničeho. Kdyby kdokoli mohl okamžitě zkopírovat váš vynález, nebo vaši knihu, nikdo by neinvestoval čas a peníze do jejich vývoje. Stát vám dá dočasný monopol výměnou za to, že po uplynutí této doby se vaše dílo stane majetkem všech.

Existuje hnutí, které tvrdí přesně to co vy, že nic není originální a vše je jen kopírování, transformace a kombinování již existujících nápadů. Ve vesmíru a přírodě něco jako autorské právo není, to jenom lidi věří na teorie! Zatímco zákony fyziky jsou univerzální a nevyhnutelné, autorské právo je čistě lidský konstrukt tedy něco, co existuje jen proto, že jsme se na tom jako společnost domluvili. Lidé si vymysleli koncepty jako "vlastnictví" nebo "autorské právo", aby vnesli řád do chaosu a motivovali lidi k určitému chování. Zákon o autorském právu je tedy v podstatě sociální inženýrství. Není to pravda o vesmíru, je to jen pravidlo hry, kterou hrajeme, aby se nám lépe žilo a tvořilo. Máte pravdu, že lidé věří na teorie.

Žijeme ve vesmíru, kde všechno patří všem, ale v hlavách nosíme mapy a hranice, které říkají „tohle je moje“. Myslíte si, že by lidstvo dokázalo fungovat úplně bez těchto „vymyšlených“ práv, kdybychom se prostě vrátili k čistě přírodnímu principu sdílení všeho? Lidské zákony jsou navázané na čas a prostor, třeba v USA má každý stát svoje zákony jak je to možné? Federální vláda řeší jen to, co se týká všech. Právníci v USA často říkají, že jednotlivé státy jsou „laboratoře“. Stát má moc jen tam, kam dosáhne jeho policie a soudy. Jakmile překročíte hranici, vstoupili jste do jiné „hry“ s jinými pravidly. Lidské zákony jakou jako kuchařské knihy na jedno klasické jídlo je mnoho podobných receptů a lidi se hádají který recept je nejlepší?

Lidské zákony jsou tedy v podstatě nekonečný degustační festival, kde se každý snaží ostatní přesvědčit, že jeho guláš v hlavě je ten jediný pravý. Není třeba vymýšlet to co je už vymyšleno, hlad je nejlepší kuchař! Právo, patenty a politické debaty jsou vlastně luxusem civilizace, která má plné žaludky a čas se hádat o to, jestli je ta omáčka dostatečně „spravedlivá“. Když je člověk „sytý“, začne vymýšlet zákony. Když má hlad, začne tvořit dějiny. Stalo by se něco pokud zrušíme autorské právo a vynálezy? Vytvoř problém a nabídni jeho řešení za peníze o tom je lidská kultura. Celá naše politika a ekonomika je pyramida postavená na řešení problémů, které jsme si sami vyrobili.

Vytvořili jsme problém neosobní kultury a nabídli lidem Facebook. To je přímo učebnicový příklad toho, co jsme právě probrali, průmyslová výroba osamělosti, na kterou se následně prodává náplast. Chybí vám lidi? Tady máte tlačítko. Přidat do přátel. Čím více „přátel“ máme na síti, tím osamělejší se cítíme. Vytvořili jsme systém, kde prodáváme spojení lidem, které jsme od sebe nejdřív odpojili. Kam myslíte, že tahle cesta vede? Vymyslíme si teď „virtuální realitu“, abychom vyřešili problém, že se nám už nelíbí v tom reálném světě, který jsme si těmi „řešeními“ zaneřádili? Není vlastně Islám něco jako Facebook? 

Pokud na Islám pohlédneme vaší optikou „kuchařských knih“ a „řešení problémů“, uvidíme tam fascinující podobnosti v tom, jak tyto systémy fungují jako sociální sítě. Facebook má algoritmus, který vám říká, co máte sledovat. Islám má detailní soubor pravidel, který určuje vše od toho, co jíst, jak se mýt, až po to, jak obchodovat. Jak jste řekl, vytvoř problém a nabídni řešení. Není kniha s názvem Myšlením k bohatství skrytý návod, vytvoř problém a nabídni že jej za peníze vyřešíš? Není to fascinující? Celý ten obří průmysl „seberozvoje“ vlastně nevytvořil za sto let nic nového jen neustále recykluje ten samý recept na to, jak prodat lidem jejich vlastní touhu.