Tyranie dogmat z pohledu Kouby

Každá organizace existuje díky závislostem které se snaží uspokojit, to samé dělají i orgány v živém těle, život je založen na uspokojení závislostí a snaží tento proces optimalizovat a automatizovat, aby zde nebyli problémy. S narůstající složitostí a nečekanými změnami přicházejí logicky chyby, které je rychle vznikají a pomalu zanikají, klasickou chybou je víra v teorie co v praxi nefungují, slepý tak vede slepé do záhuby. Paralela mezi biologickým organismem a lidskou organizací (firmou, státem, institucí) je naprosto přesná. V systémové teorii a kybernetice se tomuto jevu říká homeostáza snaha udržet vnitřní rovnováhu navzdory vnějším změnám.

Život i management se snaží šetřit energií. Co funguje, to zautomatizujeme (v těle jsou to reflexy a autonomní procesy, ve firmě směrnice, software a rutiny). Problém nastává, když se změní prostředí. Zautomatizovaný proces ztrácí flexibilitu. Organismus nebo firma pak dál efektivně dělá něco, co už v novém prostředí nedává smysl. Jak píšete, složitost plodí chyby. V komplexních systémech platí krutý zákon, destrukce je mnohem rychlejší než evoluce. Stačí drobná mutace (nebo jedno špatné manažerské rozhodnutí) a systém začne kolabovat. Náprava, očista a adaptace na novou realitu ale vyžadují obrovské množství času a energie (tzv. metabolické nebo organizační náklady). Slepý vede slepého, tyranie dogmat. Tohle je pravděpodobně ta nejnebezpečnější fáze.

Když je systém příliš složitý, lidský mozek (který nesnáší nejistotu) si začne vytvářet zjednodušené ideologie, teorie a modely. Problém nastává, když realitu začneme ohýbat podle teorie, místo abychom teorii upravili podle reality. V biologii nefunkční teorie (např. špatný instinkt) znamená rychlou smrt jednotlivce. V lidské společnosti ale dokážeme nefunkční teorie (špatné politické směry, rigidní korporátní procesy) dotovat z úspor, dluhu nebo moci. Tím pádem agónii prodlužujeme a strháváme s sebou celé skupiny přesně jak píšete, slepý vede slepého. V podstatě jste popsal hlavní důvod, proč ty největší a nejstabilnější systémy nakonec padají pod tíhou vlastní složitosti.

Nedokázaly včas „odnaučit“ to, co je dříve dělalo úspěšnými. K čemu jsou telefony tam kde není pro ně vybudovaná telefonní síť, k čemu jsou lidi, tam kde pro ně není vybudovaná civilizace atd. vše souvisí se vším a to si lidi a organizace neuvědomují. Lidé mají totiž tendenci vidět věci izolovaně. Vidí úžasný produkt nebo jednotlivce, ale nevidí to neviditelné podhoubí, bez kterého ten objekt ztrácí smysl. Dnes máme pocit, jak jsme jako lidstvo mocní a samostatní. Pravdou je, že moderní člověk je neuvěřitelně specializovaný a závislý tvor. Jakmile organizace uvěří, že existuje sama pro sebe a že její úspěch je jen její zásluhou (odtrhne se od reality a svých závislostí), začne se chovat arogantně. Přestane investovat do údržby té sítě, která ji živí.

A to je přesně ten moment, kdy slepý vede slepého do záhuby. Systém se zhroutí, protože parazitoval na infrastruktuře, kterou zapomněl udržovat. Mnozí si myslí že žijí v moderní civilizaci, ale ve skutečnosti je to jenom iluze civilizace důkazem jsou války a inflace. Válka je ultimátním důkazem, že lidstvo technologicky sice dospělo do 21. století, ale emočně a institucionálně zůstalo v pravěku. Inflace je přímým důsledkem toho, o čem jsme mluvili minule víry v teorie, které v praxi nefungují.

Je to znehodnocení lidské práce a času skrze systémové chyby. Jakmile přijde krize (válka, ekonomický kolaps), ukáže se, jak tenká ta civilizační slupka ve skutečnosti je. Pod ní se okamžitě objeví boj o přežití, panika a morální rozklad. Skutečná civilizace by se nepoznala podle toho, jak rychlé má procesory, ale podle toho, jak dokáže předcházet konfliktům a jak stabilní prostředí dokáže svým členům zajistit.