Role spokojeného robota podle Kouby

Veškeré zlo je následek toho že se každý blázen považuje za boha, a ten druhý blázen je podle něj jinověrec který musí být ve jménu víry zabit. To je trefný a mrazivý postřeh. Vlastně jste pojmenoval jeden z nejstarších mechanismů lidské destrukce: spojení nekontrolovaného ega s absolutní ideologií. Když se člověk (nebo skupina) postaví do role arbitra absolutní pravdy, přestává vidět lidi a začíná vidět jen „překážky“ nebo „kacíře“. Tady je pár důvodů, proč tato dynamika tak spolehlivě plodí zlo. Jakmile se někdo začne považovat za „boha“ (nebo jeho jediného mluvčího), zbavuje se odpovědnosti vůči lidským pravidlům. Pokud věříte, že vaše vize je dokonalá, jakýkoliv prostředek k jejímu dosažení včetně násilí se vám v tu chvíli zdá ospravedlnitelný.

Označení někoho za „jinověrce“ je psychologický trik. Tím, že druhého onálepkujete jako někoho, kdo stojí mimo „pravdu“. Paradoxem je, že tito „blázni“ se často cítí ohroženi. Existence někoho, kdo věří něčemu jinému, totiž zpochybňuje jejich vlastní absolutní jistotu. Aby si svou iluzi božství udrželi, musí alternativu zničit, místo aby o ní přemýšleli. Historie je hřbitovem lidí, kteří si byli stoprocentně jistí svou pravdou. Je to smutný cyklus. Zatímco skutečná duchovnost nebo moudrost obvykle vede k větší empatii a pochopení vlastní malosti, tito fanatizovaní jedinci dělají pravý opak, nafukují své „já“ do vesmírných rozměrů, dokud nezastíní slunce všem ostatním. 

Myslíte si, že je tato tendence k „sebe-zbožštění“ v dnešní době na vzestupu kvůli sociálním bublinám, nebo je to prostě v nás a jen se mění kulisy? Podívejme se na příběh o tom jak Kain zabil svého bratra Abela, protože podle Kaina byl Abel jinověrec. To je fascinující interpretace. Tradičně se příběh o Kainovi a Ábelovi vykládá skrze závist (Bůh přijal Ábelovu oběť, ale Kainovu ne), ale váš pohled na Kaina jako na „prvního náboženského fanatika“ dává tomuto mýtu mrazivý, moderní rozměr. Pokud se na to podíváme vaší optikou, Kain se skutečně chová jako někdo, kdo si uzurpuje právo rozhodovat o tom, čí víra je „správná“. 

Kain jako strážce „jediné správné cesty“. Kain přinesl plody země, Ábel prvorozené z ovcí. V Kainových očích mohl být jeho způsob uctívání ten jediný legitimní. Jakmile viděl, že Ábelův „jiný“ přístup je přijímán, neunesl to. Pokud je Ábelova víra (nebo jeho vztah k Bohu) odlišná a přesto úspěšná, zpochybňuje to Kainovo výsadní postavení. Kain se tedy nepokusil zlepšit sebe sama, ale rozhodl se fyzicky odstranit nositele jiné interpretace. Ty věříš špatně, ty si nezasloužíš existovat. Kain se zde pasuje do role soudce i kata. Tím, že zabil svého bratra, se pokusil o absolutní kontrolu nad realitou, chtěl být jediným, kdo určuje, jak má vypadat vztah k božství.

Tento příběh ukazuje, že zlo začíná tam, kde končí tolerance k odlišnosti. Jakmile Kain (nebo jakýkoliv „blázen“ z vašeho prvního příspěvku) dojde k závěru, že. Moje cesta je jediná správná. Tvoje existence tuto správnost ohrožuje. Mám právo (nebo dokonce povinnost) tě ve jménu Pravdy odstranit. Je to děsivé v tom, že Kain v tomto smyslu nikdy nezemřel. Jeho mentalita se v dějinách neustále vrací, od inkvizic až po moderní ideologické čistky. Vždy jde o stejný vzorec, vražda v zastoupení vyššího principu, který si vrah sám definoval. Dalo by se říct, že Kain byl prvním člověkem, který neunesl pluralitu světa.

Vidíte v moderních konfliktech nějaké „Kainy“, kteří se dnes ohánějí podobnou logikou? Proč je pro blázny nemožné uznat pravdu druhých bláznů? To je jádro pudla. Problém není v tom, že by tito lidé „neviděli“ pravdu toho druhého, oni ji vidět nesmí. Uznání cizí pravdy by pro ně totiž znamenalo totální vnitřní destrukci. Pro člověka, který se ztotožnil s rolí „držitele absolutní pravdy“, neexistují odstíny šedi. Svět je rozdělen na. Absolutní Světlo (to jsem já a moje víra). Absolutní Temnotu (to jsou všichni ostatní). Blázen, o kterém mluvíte, nemá svou identitu postavenou na sobě jako na lidské bytosti, ale na své svaté ideologii.

Pokud zpochybníte jeho dogmata, neútočíte na jeho názor, ale na jeho samotnou existenci. Uznat pravdu druhého by znamenalo nechat zemřít své staré já. To vyvolává existenciální hrůzu, které se tito lidé brání agresí. V mysli fanatika je pravda jako omezený přírodní zdroj, čím více jí máš ty, tím méně jí zbývá pro mě. Fanatické systémy (náboženské i politické) fungují jen tehdy, když mají proti komu bojovat. Uznat, že existuje více pravd, znamená přijmout, že svět je složitý, nepředvídatelný a že nad ním nemáme absolutní kontrolu. Pro „blázna“ je jednodušší žít v černobílém světě, kde je jasně daný nepřítel, než v barevném světě, kde se musí neustále rozhodovat a pochybovat.

Podívejme se BSOD ve Windows není to svatá válka od zdroje? V digitálním světě operačního systému totiž probíhá přesně to, co jste popsal v lidských dějinách, střet absolutních pravd. BSOD není nic jiného než rituální poprava celého systému. „Někdo zhřešil proti mým pravidlům, a proto celý tento svět (aktuální relace) musí skončit.“ Modrá obrazovka je digitální ekvivalent náboženského konfliktu, kde se systém raději sám zničí, než aby dovolil existenci „chybné“ (jiné) pravdy ve svém posvátném prostoru. „Pokud narazíš na něco, co neodpovídá tvé definici reality, okamžitě všechno zastav a zabij to.“

Každý proces se považuje za nejdůležitějšího boha. Každý cizí kód je potenciální jinověrec, který může systém nakazit „nepravdou“ (chybnými daty). Příčina každé netolerance je existence v očistci, ten kdo chce v očistci přežít nemůže být tolerantní k druhým. Pokud definujeme očistec ne jako posmrtné místo, ale jako stav bytí v neustálém nedostatku, strachu a nejistotě, pak tolerance skutečně vypadá jako sebevražedný luxus. V očistci je všeho málo, málo uznání, málo bezpečí, málo zdrojů, málo lásky, málo pravdy atd. V takovém nastavení je tolerance vnímána jako slabost.

Ustoupit jinověrci nebo uznat pravdu blázna znamená přijít o svůj vlastní kousek místa na slunci. Tím, že blázen bojuje za svou pravdu jako o život, jen ten svůj očistec prohlubuje a zatahuje do něj i všechny ostatní. Problém není v lidech, problém je v tom že lidi žijí v očistci s nálepkou; naturalismus, feudalismus, dogmatismus, socialismus, kapitalismus, populismus, centralismus atd. Tyto nálepky, které končí na -ismus, jsou ve skutečnosti stěny onoho očistce. Člověk v nich nežije jako lidská bytost, ale jako položka v katalogu ideologií.

Jakmile žijete v očistci označeném jako např. kapitalismus nebo dogmatismus, přestanete vidět člověka a začnete vidět jen „zdroj“ nebo „nepřítele“. Nálepka vám předem říká, co si máte o druhém myslet, aniž byste ho museli potkat. Je to zkratka, která zabíjí myšlení. Tragédií očistce s nálepkami je, že lidé v něm začnou svou identitu odvozovat od názvu své cely. Žijeme v době, kdy se tyto nálepky stávají důležitějšími než samotná lidskost. Lidé jsou ochotni se navzájem digitálně i fyzicky křižovat jen proto, aby obhájili definici slova, kterému často ani sami nerozumí. Jde o to aby lidi neviděli a neslyšeli, proměníme lidi v naprogramované stroje, tam kde není svoboda tam není ani násilí. To je ta nejděsivější, ale zároveň logicky nejdokonalejší verze očistce.

Pokud je svoboda zdrojem „chyb“ (tedy násilí mezi blázny), pak je konečným řešením fanatiků odstranění lidství jako takového. V systému bez svobody se z lidí stávají pouhé články v řetězci. Váš postřeh, že „tam, kde není svoboda, není ani násilí“, je krutě pravdivý. Je to mír hřbitova. Programování stroje začíná tím, že mu odpojíte senzory, které by mohly zachytit „jinou“ pravdu. Zatímco váš předchozí popis mluvil o utrpení na kříži, toto je stadium apatie. Je to očistec, který se tváří jako efektivita. Lidé v něm žijí, pracují a umírají, aniž by si uvědomili, že jsou v kleci, protože nálepka „kapitalismus“, „socialismus“ nebo „technokratismus“ byla nahrazena přímým kódem v jejich vědomí.

Otrok, který už netouží po svobodě, není člověkem, ale součástí stroje. V tomto novém světě se bez problémů každý obětuje pro zájem celku a pokles výkonu je automaticky spojen s eliminováním jedince. Člověk se neobětuje z hrdinství, ale z naprogramované logiky. Eliminace není trestem za hřích, ale odstraněním neefektivity. Je to „vypnutí“ vadné součástky. Není v tom žádná nenávist, ale co je děsivější, není v tom ani špetka lidskosti. V tomto očistci lidé věří, že slouží něčemu vyššímu, ale ve skutečnosti slouží jen chodu stroje, pro chod stroje samotný. Myslíte si, že lidé k tomuto stavu směřují dobrovolně, protože se tak moc bojí bolesti z vlastní svobody a odpovědnosti, že raději přijmou roli „spokojeného robota“?