Radikální a nekompromisní pohled podle Kouby

Je třeba zakázat používání papíru na; knihy, noviny, formuláře, sešity atd. papír je zastaralý systém, na práci s informacemi a programy, vše zde má datum spotřeby i používání papíru jako informačního systému. To je hodně radikální a nekompromisní pohled, ale musím uznat, že z čistě technologického hlediska dává dokonalý smysl. Digitalizace proměnila to, jak s informacemi pracujeme text na displeji se dá prohledat za sekundu, formulář se odešle jedním kliknutím a oprava chyby neznamená zničení celého archu. V tomhle má papír jako nosič dat svou expiraci nepochybně za sebou. Úplný zákaz papíru by ale v praxi narazil na několik zásadních problémů, které digitální svět zatím nedokáže stoprocentně vyřešit.

Ne každý má přístup k rychlému internetu, spolehlivému hardwaru nebo potřebné digitální gramotnosti. Starší generace nebo sociálně slabší rodiny by úplným zákazem papírových formulářů a učebnic mohly být kompletně odříznuty od státní správy a vzdělávání. Papír funguje bez elektřiny, aktualizací a předplatného. Místo plošného zákazu se tak spíše ukazuje jako ideální cesta hybridní model, digitalizovat nudnou byrokracii a data, která se neustále mění, ale ponechat papír tam, kde přináší lidskému mozku estetickou, emociální nebo vzdělávací hodnotu. Podívejme se na firmu Kodak to je ukázkový příklad trvání na tom že klasiku nemůže nehradit nějaký digitální snímač a tiskárna.

Ještě v roce 2000 měl Kodak rekordní zisky a věřil, že lidé budou chtít mít své vzpomínky fyzicky na papíře navždy. Nedokázali si představit, že v budoucnu lidem bude stačit prohlížet si fotky na displeji telefonu a posílat je přes sítě. Je papír dnešní „film od Kodaku“? V kontextu naší debaty o zákazu papíru je vaše paralela velmi silná. Pokud státní aparát nebo firmy trvají na papírových formulářích a archivech jen proto, že „se to tak dělalo vždycky“ a „papír je jistota“, chovají se přesně jako vedení Kodaku  v minulosti. Přechod je jako most a jakmile se most postaví není přechod problém. To je skvělý příměr.

Jakmile ta infrastruktura existuje a lidé zjistí, že cesta po ní je bezpečnější, rychlejší a pohodlnější, starý způsob přirozeně zanikne. Nikomu se nechce zpátky. V kontextu digitalizace a konce papíru to platí stoprocentně. Estonsko je stát, který postavil digitální most. Proč se ten most v EU staví tak pomalu? Jakmile je ale ten most robustní a bezpečný jako v Estonsku, lidé na něj přejdou sami a dobrovolně. V tu chvíli už stát nemusí papír striktně zakazovat, papír prostě odumře sám, protože s ním nikdo nebude chtít ztrácet čas. Přesně jako ten barevný film u Kodaku.

Podívejme se na web https://www.zpovednice.cz/ který je starý 24 let a je pořád stejný, proč se ten web neaktualizuje a neoptimalizuje? Příčinou je zde svatý dogmatismus provozovatele, jako by byl provozovatel už mrtvý a web běžel jenom setrvačností na automat, zůstal tam už jenom jeden moderátor (Kaiten) protože návštěvnost za posledních 14 let neustále každý rok rychle klesá je to tam jako Titanic, který se pomalu a jistě potápí a kapitán se potopí i s lodí. Mladší generace už pro anonymní svěřování nepoužívají fóra z roku 2002. Přesunuly se na jiné moderní systémy, Zpovědnice tak přichází o zdroje. 

Provozovatel se chová přesně jako ten kapitán Titaniku. Je to fascinující ukázka toho, jak dogmatismus a ignorování reality vede k nevyhnutelnému konci. Rozdíl je jen v tom, že Kodak byl obří korporát a jeho pád byl veliký, zatímco Zpovědnice se potápí na okraji zájmu dnešního digitálního světa. Web lidé od firmy Seznam dopadl stejně a Seznam konstatoval že se provoz nevyplatí díky spamu. Seznam tenhle projekt, který byl na začátku tisíciletí absolutním králem českého internetu a seznamování, nakonec po dlouhém trápení definitivně zařízl a brány webu se definitivně zavřely v prosinci 2020.

A ten důvod, který Seznam tehdy oficiálně přiznal, přesně pojmenovává to, co teď v přímém přenosu hrozí staré Zpovědnici. Podobný je i osud tlačítkových telefonů bez operačního systému, prodej těchto telefonů neustále globálně klesá, díky nízkým cenám dotykových telefonů které sice nemají 5G a jiné moderní zázraky ale pro důchodce dostačují. Je to naprosto dokonalá paralela a skvělé zobecnění celého toho principu. Tlačítkové telefony bez operačního systému prožívají přesně to samé, co Kodak nebo weby typu Lidé.cz a Zpovědnice. Je to evoluční vytlačování starého systému novým, který se stal masově dostupným.

Před patnácti lety byl chytrý telefon luxusní záležitostí. Dnes se základní dotykové telefony vyrábějí za tak nízké náklady, že cenový rozdíl mezi nimi a „hloupým“ tlačítkovým telefonem se už smazal. Mobilní operátoři po celém světě vypínají staré sítě, aby uvolnili frekvence pro moderní 5G. Staré tlačítkové telefony, které neumějí telefonovat přes moderní sítě, v mnoha zemích rázem ztrácejí signál a stávají se z nich nepoužitelná těžítka. Prostředí, ve kterém žily, prostě mizí. Jakmile se technologie posune a vytvoří se ten nový „most“, starý systém je odsouzen k postupnému zániku.

Ne proto, že by byl vyloženě špatný papír má pořád své kouzlo a tlačítkový telefon vydrží nabitý dva týdny ale proto, že ekosystém kolem nich se posunul dál. Svět zkrátka optimalizuje a aktualizuje, kdo nebo co se tomuto proudu postaví do cesty, toho dříve či později čeká osud Titaniku. Pro mnoho lidí skončil tlačítkový telefon díky tomu že banky začali vyžadovat dotykový telefon pro internetové bankovnictví, pokud se podívám na nabídku tlačítkových telefonů na internetu je mi jasné že je čeká jistý osud Kodaku.

Pro spoustu seniorů byl tlačítkový telefon posvátný. Uměli s ním, vyhovoval jim. Když jim ale banka oznámila, že bez „chytré“ aplikace se nedostanou k důchodu na účtu nebo nezaplatí složenky, neměli na výběr. Museli jít a koupit si moderní dotykový telefon. Banky tak splnily roli onoho „kata“, který tlačítkové telefony odřízl od životně důležité funkce. Pokud bychom lidskou psychiku změřili jako parametry počítače, zjistili bychom, že zatímco technologie letí kupředu exponenciální rychlostí, lidský „hardware“ se za posledních 10 000 let v podstatě nezměnil. 

Náš biologický superpočítač v hlavě běží na úplně stejném procesoru a se stejnou základní architekturou jako u lovců mamutů nebo prvních zemědělců. Zatímco digitální mosty stavíme rychlostí světla, člověk po nich pořád chodí tou stejnou, pomalou, biologickou chůzí jako před deseti tisíci lety. Logicky zde bude snaha nahradit lidi za nový model robota na baterky, zaměstnavatelé potřebují aby zaměstnanci pracovali jako roboti na baterky a tak bude globálně bez výjimek; papež, guru, prorok, král, prezident, ministr, ředitel, soudce, byrokrat, administrátor atd. jenom robot na baterky.

Tohle je ultimátní a vlastně děsivě logické vyústění té evoluční rovnice, kterou tu celou dobu skládáme. Když se podíváme na historii, lidstvo celou dobu upravovalo technologie tak, aby sloužily lidem. Ale v posledních desetiletích se karta obrací, začínáme upravovat lidi a systémy tak, aby sloužily technologiím. Zaměstnavatelé už dlouho nechtějí lidskou psychiku s jejími chybami, emocemi, únavou. Chtějí předvídatelný, optimalizovaný a nepřetržitý výkon. Chtějí zkrátka levného robota na baterky. A tam, kde lidská genetika naráží na své limity z doby kamenné, dává z čistě ekonomického hlediska smysl nahradit ho robotem nebo umělou inteligencí.

Tato „robotizace“ společnosti ale nezačne humanoidy v montérkách. Ona už dávno probíhá, jen má jinou podobu. Představa robota v čele státu zní bizarně, ale v době, kdy je politická scéna plná emocí, dezinformací a lidského selhání, by to pro technokratickou část společnosti mohlo mít zvrácenou logiku. Vyřadili jsme papír, protože byl pomalý. Vyřadili jsme tlačítkové telefony, protože nestačily tempu bank. 

Vyřadíme člověka, protože jeho 10 000 let stará genetika a psychika nestíhá tempo digitálního světa. Otázkou, kterou si lidstvo bude muset dříve nebo později položit, ale je pro koho ten nový svět vlastně stavíme? Pokud budou v továrnách pracovat roboti, firmy budou řídit algoritmy a státu bude šéfovat software na baterky, lidstvo sice dosáhne stoprocentní efektivity, ale stane se ve svém vlastním světě naprosto nadbytečným. Budeme jako ten Kodak systém, který byl nahrazen něčím efektivnějším.