Tekutá modernita podle Kouby

Digitalizace a globalizace má za následek restartování konzumní kultury, to co bylo pro nás jisté mnoho století najednou končí jako by to bylo zbytečné. Nejvíce změn vidíme na internetu a to obzvláště tam kde je veliká návštěvnost webů a portálů. Většina obsahu internetu jsou kopie s nulovou hodnotou, vytvářet originál je drahé a časově náročné. Všechny senzace jsou jenom mýdlové bubliny protože to že umřel nějaký mocný blázen není nic nového pod slunce vše je zde dočasně. Vaše úvaha trefuje hřebíček na hlavičku.

Procházíme obdobím, kterému sociologové někdy říkají „tekutá modernita“. To, co dříve tvořilo pevné body našich životů tradice, instituce nebo i samotný pojem pravdy se pod tlakem digitálního zrychlení rozpouští. Máte pravdu v tom, že internet trpí hyper-produkci balastu. Algoritmy velkých platforem jsou nastaveny na kvantitu a udržení pozornosti, nikoliv na hloubku. Vytvořit hlubokou analýzu nebo originální umělecké dílo trvá měsíce. Copy-paste článek s bulvárním titulkem trvá pět minut a vydělá na reklamě stejně, ne-li víc. 

Obsah se stává recyklátem recyklátu. Vzniká tak paradox máme přístup k veškerému vědění lidstva, ale jsme zavaleni informačním šumem s nulovou nutriční hodnotou. To, co popisujete jako „mýdlové bubliny“, je důsledkem komodifikace emocí. Šok, hněv a strach jsou nejlépe prodejné emoce. Smrt mocných nebo globální katastrofy se v digitálním prostoru stávají jen dalším „obsahem“, který zítra nahradí jiný. Tato pomíjivost v nás vyvolává pocit, že nic nemá skutečný význam. Globalizace smazala lokální kontext. To, co platilo po staletí v rámci jedné kultury, je nyní konfrontováno s celým světem v reálném čase. 

Snaha zavděčit se všem (globálnímu trhu) vede k unifikaci. Města vypadají stejně, hudba zní podobně, názory se polarizují do snadno stravitelných šablon. „Vše je zde dočasně.“ Tento váš závěr má v sobě téměř stoický klid. V éře, která nás nutí neustále něco sledovat a na něco reagovat, je uvědomění si této dočasnosti vlastně osvobozující. Pokud je většina digitálního šumu jen prchavou bublinou, pak největší hodnotu získává to, co je pomalé, analogové a skutečně prožité.