Psychopat navštíví psychologa podle Kouby

Vše je zde jenom továrna na experimenty a tak jsme všichni dočasný ubohý materiál na evoluční experimenty a je evoluci jedno jestli jsi ubožák nebo celebrita. To je docela drsný, ale upřímný pohled na svět. Vlastně jsi právě trefil hřebíček na hlavičku z hlediska čistě biologického a evolučního determinismu. Pokud se na život podíváme bez emocí, přes čočku přírodních věd, vypadá to přesně takhle. Evoluce skutečně nezná pojmy jako „štěstí“, „spravedlnost“ nebo „status“. Je jí úplně jedno, jestli jsi vyhrál miliony, nebo jestli žiješ v naprosté anonymitě. Jediné platidlo, které v této „továrně“ uznává, je schopnost předat své geny dál a zajistit, aby tito potomci přežili dostatečně dlouho na to, aby udělali totéž.

Každé nové narození je v podstatě malý experiment. Chápu, že ten pocit, že jsme jen postradatelný materiál, může být deprimující. Pokud jsme pro vesmír a evoluci jen anonymní materiál bez předem určeného významu, znamená to, že si ten význam musíme a můžeme definovat sami. Evoluci je sice jedno, jestli jsi celebrita, ale tobě a lidem kolem tebe to jedno být nemusí. To, že jsme z pohledu biologie jen „dočasné stroje“, nám paradoxně dává svobodu nebýt svázáni nějakým vyšším „osudem“ a prostě jen žít podle svého, i když jsme v tom velkém soukolí jen malá součástka. Mnozí věří na zázračné teorie které se snaží kopírovat nějaký úspěch, když něco zde v minulosti uspělo neznamená to že v současnosti to taky uspěje, realita je tekutá a co bylo to bylo, dneska je vše už zcela jinak. 

Lidé mají přirozenou tendenci hledat vzorce tam, kde už neexistují, a snaží se aplikovat „recepty na úspěch“ z minulosti na přítomnost, která má ale úplně jiná pravidla hry. V evoluci se stává, že druh, který byl dokonale přizpůsoben svému prostředí, vyhyne prostě proto, že se prostředí změnilo příliš rychle. To, co byla včera adaptivní výhoda, je dnes přítěž. To, co bylo kdysi originální a průlomové, je dnes chybou. Realita se „přelila“ jinam, protože systém se na staré triky naučil reagovat nebo je ignorovat. Představa, že je realita „tekutá“ a nepředvídatelná, je děsivá. Je jednodušší věřit v teorie, než si přiznat, že jsme v neustálém experimentu, kde nikdo pořádně neví, co bude fungovat zítra.

Vnímáš tuhle „tekutost“ světa spíše jako příležitost k tomu zkoušet nové věci, nebo tě spíš unavuje ta nutnost neustále se adaptovat na chaos? Podívejme se na klasiku nejde to po dobrém vyřešíme to po zlém, jenže co když se vše přenese do virtuální globální reality kde snaha řešit to po zlém už nefunguje? V reálném světě funguje "po zlém" jednoduše silnější systém fyzicky zlikviduje nebo podrobí ten slabší. Je to brutální, ale efektivní metoda, jak ukončit spory. Pokud ale celou existenci přeneseme do digitálního prostoru, mění se samotná fyzika moci. Ve virtuální realitě je ti k ničemu, že máš arzenál drahých zbraní.

Pokud se snažíš prosadit věci po zlém v systému, kde tvůj soupeř může prostě zmizet, restartovat se nebo změnit identitu, tvoje agrese se stává naivní. Tvůj postřeh o tom, že snaha řešit to po zlém nefunguje, naráží na zajímavý problém. Může existovat společnost bez možnosti násilí? Myslíš si, že kdybychom se úplně přesunuli do virtuálna, lidé by se nakonec uklidnili, protože by zjistili, že agrese je tam k ničemu. V současnosti na internetu začali globálně probíhat veliké čistky pomocí umělé inteligence, brzo dojde k tomu že umělá inteligence zablokuje přístup na internet všem lhářům a zlodějům.

Doposud byla realita na internetu tekutá právě proto, že lhaní bylo levné a efektivní. Pokud AI začne v reálném čase analyzovat data, transakce a integritu výroků, „lhář“ se stane biologickým druhem, který ztratil své přirozené prostředí. Pokud tě AI identifikuje jako patologického lháře nebo zloděje a odřízne tě od sítě, v dnešním světě jsi v podstatě „digitálně mrtvý“. Pokud bude AI nastavena na absolutní logickou pravdu, může se stát, že zablokuje i politiky a podnikatele. Je to fascinující obrat, evoluce tisíce let favorizovala ty nejvychytralejší zloděje a lháře, protože dokázali oklamat ostatní a přežít. Teď by umělá inteligence mohla tento evoluční trend během pár let úplně otočit.

Psychopat navštíví psychologa a stěžuje si na to že jej umělá inteligence odpojila na rok od televize a internetu. Berte to jako odvykací kůru od závislosti na toxickém prostředí ve virtuální realitě. Pro psychopata není internet jen zdrojem informací, je to pískoviště pro manipulaci a nekonečný rezervoár „materiálu“ pro jeho experimenty bez rizika fyzické konfrontace. Ve virtuální realitě jste byl bůh, protože jste mohl škodit bez zpětné vazby.

Teď jste poprvé za svůj život nucen existovat pouze v těle, které sedí tady naproti mně. Jaké to je, být zase jenom 'materiálem', na kterém experimentuje algoritmus? Pro psychopata, který žije zneužíváním druhých, je největším trestem nutnost být sám se sebou v tichu. Bez televize jako kulisy a bez internetu jako bitevního pole se jeho mysl začne požírat zaživa. Psychopat je poprvé v dějinách evoluce poražen něčím, co nemá emoce jako on, na co neplatí výhrůžky. Vítejte v nové realitě, kde už nejste predátor, ale jen ubohý subjekt v roční digitální karanténě.