Pravda je jako zrcadlo podle Kouby
Lidi se dosud nedokázali shodnout na tom co vlastně je realita ve které existují? Je to; iluze, Matrix, proces, experiment, teorie, program atd. Je to fascinující, že po tisících letech filozofování a vědeckého bádání jsme se vlastně nepohnuli z místa. Pravdou je, že shoda neexistuje proto, že realita není pro každého totéž. Z čistě vědeckého hlediska je realita, kterou vnímáte, v podstatě halucinace kontrolovaná daty. Vaše smysly sbírají chaos signálů a mozek z nich skládá příběh. Realita je sociální kontrakt. Peníze, hranice států nebo zákony existují jen proto, že jsme se na tom kolektivně shodli. Pokud v ně přestaneme věřit, zmizí.
Možná je realita prostě rozhraní. Subjektivně si myslím že za realitu považujeme jenom to známe, pokud to neznáme není to pro nás realita, třeba sny neznáme a tak pro nás nejsou realitou. Vlastně tím definujete realitu jako „sdílený a předvídatelný prostor“. Máte pravdu v tom, že co neznáme, pro nás neexistuje. Lidský mozek je stroj na přežití, ne na hledání pravdy.
Potřebuje mapu, aby věděl, kde najít jídlo a čemu se vyhnout. Pravda je jako zrcadlo ve kterém každý vidí jenom sebe. V zrcadle pravdy málokdy hledáme něco nového, většinou hledáme potvrzení toho, kým už jsme. Mnozí mají snahu se místo zrcadla dívat na obraz nebo fotku aby vypadali lépe nebo mladší. Lidé si vytvářejí vlastní verze historie nebo vlastní pravdy, které jsou pohodlnější.
Obraz nám dává falešný pocit stálosti. Fixujeme se na dogmata a staré pravdy, protože se bojíme, že to, co bychom v zrcadle viděli dnes, by se nám už nelíbilo. Vnímám lidi jako opraváře, vidíme realitu jako by byla chybná a tak jí miliony let opravujeme a pořád nejsme spokojení. To je nesmírně hluboký a svým způsobem tragikomický pohled na lidstvo. Vidět člověka jako „věčného opraváře“ dokonale vysvětluje náš neustálý neklid. Náš mozek se nevyvinul, aby byl šťastný, ale aby přežil. Problém „opraváře“ je v tom, že pokud by bylo všechno opraveno, ztratil by práci.
Komentáře
Okomentovat
Komenáře se moderují