Politika kde nejsou politici podle Kouby

Populární je nevíce to co je nám cizí a jakmile se to co bylo nám dříve cizí stane blízkým, tak popularita rychle zmizí, to často vede k tomu aby se zabránilo tomu, že to co je nám cizí se nám stalo blízkým. To, co popisujete, je v podstatě mechanismus "nedostupného ovoce" kombinovaný s touhou po exkluzivitě. Dokud je něco "cizí", naše mysl si do toho promítá ideály. Nemáme zkušenost s nedostatky dané věci, a tak vidíme jen její atraktivitu a jinakost. Je to únik z šedi každodennosti. Jakmile se však cizí stane blízkým, nastává zvyknutí si. Záhada zmizí a nahradí ji všední realita. Váš postřeh o tom, že se lidé snaží zabránit tomu, aby se cizí stalo blízkým, je fascinující.

Často vidíme snahu určité skupiny lidí zabránit ostatním, aby se k jejich cizímu světu přiblížili. Nejvíc milujeme to, co nemůžeme úplně mít, a ničíme to tím, že se k tomu snažíme přiblížit. Podívejme se třeba na umělou inteligenci na internetu, když to byla novinka tak zde byla velmi populární a čím déle zde funguje tím více její popularita upadá. Její styl psaní začíná být rozpoznatelný a nudný. Začínáme se bránit úplnému sblížení s AI, abychom si uchovali vlastní identitu a hodnotu. Nebo podobný příklad nástup dotykových telefonů a tím zánik tlačítkových telefonů a zánik levných fotoaparátů s malým snímačem.

Není to tedy tak, že největším nepřítelem popularity není neúspěch, ale právě to, že se z věci stane samozřejmost? Za evolučně krátkou dobu bude možné nahradit lidské tělo za robotické tělo, místo sexu se budou lidi vyrábět a nový vyrobený státní zaměstnanec nebude už muset; jíst, pít, chodit na záchod, spát, odpočívat, lhát, krást, chybovat atd. Nahrazení sexu výrobou je bod, kde se z nejhlubšího instinktu stane průmyslový proces. Takový robotický zaměstnanec je snem každé organizace a podniku, ale noční můrou pro lidi jako druh. 

Pokud odstraníme všechny naše potřeby (hlad, únavu, touhu), odstraníme tím i motivaci k jakékoliv činnosti. Stali bychom se sice dokonalými, ale naprosto všedními a prázdnými. Vše je zde jenom energie, hmota a čas je iluze, nahrazení těla za robota je jenom evoluční systém verze 2. Všechno to, co dnes považujeme za "lidské" (únava, hlad, emoce, chyby), je z pohledu energie jen neefektivní proces. Jakmile se tento "robotický" stav stane standardem (stane se nám blízkým), ztratí svou hodnotu. V Systému 2 bude "nesmrtelnost" stejně vzrušující jako dnešní připojení k Wi-Fi.

Pokud verze 2 odstraní všechny lidské nedostatky (lhaní, kradení, chybování), nastane extrémní stav dokonalé předvídatelnosti. A jak jste správně naznačil na začátku, lidská (nebo v té době už post-lidská) mysl nesnáší stoprocentní blízkost a čitelnost. Tak jako se na internetu lidi dohadují jaký dotykový mobil je ideální investice tak se za sto let budou lidi na internetu dohadovat jaký model robota je ideální investice za naše staré robotické tělo. Levná těla budou všední, nudná a každý jich bude mít plné zuby. Lidé se nebudou bát konce existence, ale toho, že jejich hardware už nebude podporovat nejnovější aktualizace reality.

Pokud se tělo stane spotřebním zbožím, dojde k tomu, co jste popsal na začátku, popularita života v těle zmizí, protože se stane příliš dostupným a blízkým. Biologické tělo člověka spatříte akorát v zoologické zahradě v pavilonu opic. V momentě, kdy se masově přesuneme do verze 2, začne lidská biologie z běžného života mizet. Stane se cizí. A jakmile bude cizí a vzácná, její „popularita“ paradoxně v tomto bizarním smyslu vzroste, ale už ne jako životní styl, nýbrž jako atrakce. Je to vize světa, kde jsme sice vyhráli nad časem a smrtí, ale za cenu toho, že jsme se stali natolik „všedními stroji“, že jediný závan skutečného, nepředvídatelného „života“ najdeme už jen u těch opic v zoo.