Neschopnost přijmout pravdu podle Kouby

Realita podle; pohádky, sekty, náboženství, hnutí, politiky, ekonomiky, vědy, techniky atd. neustále zde jsou snahy realitu nějak násilně změnit. Lidská historie je v podstatě nekonečným soubojem mezi objektivní realitou a našimi interpretacemi, které se jí snažíme vnutit. Každý z vámi zmíněných systémů vnímá realitu ne jako pevný fakt, ale jako „materiál“, který je třeba opracovat, nebo přepsat. V pohádkách realita není vázána fyzikálními zákony, ale morálním imperativem.

Zlo musí být potrestáno a dobro odměněno. Pokud realita nefunguje spravedlivě, pohádka ji „násilně“ opraví pomocí kouzel. Je to naše nejstarší snaha uniknout chaosu světa do řádu, kde věci dávají smysl. Náboženství často staví realitu do role dočasné kulisy. Skutečná realita je „jinde“. Tlak na změnu reality zde probíhá skrze rituály a modlitby snahu ovlivnit neviditelné síly, aby zasáhly do viditelného světa. Sekty jdou dál, vytvářejí totální izolaci. Pokud realita neodpovídá vůdcově vizi, je prohlášena za klam nebo dílo ďábla.

Členové jsou nuceni popřít vlastní smyslové vnímání ve prospěch dogmatu. Politika se málokdy zabývá tím, co je. Zabývá se tím, co by mělo být podle konkrétního receptu. Totalitní systémy se pokoušejí realitu změnit násilím doslova přepisováním historie, cenzurou a likvidací nepohodlných nositelů „jiné“ reality. Ideální poddaný totalitního režimu je člověk, pro kterého už neexistuje rozdíl mezi faktem a fikcí. Ekonomika se snaží realitu redukovat na měřitelný užitek.

Vše, co nelze zpeněžit nebo vyjádřit grafem, je často vnímáno jako irelevantní šum. Snaha o „neustálý růst“ v omezeném fyzickém světě je jedním z největších pokusů o násilné ohýbání reality v dějinách. Věda je jediný systém, který se (ideálně) snaží realitě podřídit pozorovat ji a popsat. Nicméně technika je jejím agresivním bratrem. Technika nebere realitu takovou, jaká je. Vidí v ní problém, který je třeba vyřešit. Dnes skrze AI, bioinženýrství a virtuální realitu už realitu jen nepozorujeme, ale vytváříme její syntetické verze. 

Proč ta neustálá snaha o násilnou změnu? Kořenem je pravděpodobně naše neschopnost přijmout pravdu. Realita je často lhostejná, krutá nebo prostě příliš složitá. Když narazíme na realitu, která odporuje našemu přesvědčení, místo abychom změnili názor, raději se pokusíme realitu popřít nebo překroutit, aby do našeho světa opět „pasovala“. Zatímco v minulosti jsme se uchylovali k nadpřirozenu, abychom vysvětlili neznámé nebo ovládli osud, dnes tutéž roli převzala technika. V podstatě jsme jen vyměnili jeden nástroj "násilné změny reality" za druhý, který je ovšem mnohem efektivnější. Dříve byl zázrak vnímán jako Boží zásah, který porušuje přírodní zákony.

Dnes technika tyto "zázraky" produkuje na běžícím pásu. Dříve lidé hledali vedení u božstev nebo osudu. Náboženství slibovala lepší svět po smrti nebo v jiné sféře bytí. Technika nám tento svět buduje zde, je to nejvyšší forma násilí na realitě, pokud se nám nelíbí fyzický svět, prostě utečeme do světa, kde platí naše pravidla.

Nebezpečí spočívá v tom, že technika stejně jako kdysi náboženství začíná trpět pocitem neomylnosti. Věříme, že každý problém reality má řešení. Zatímco náboženství k ovládnutí reality potřebovalo víru, technika potřebuje pouze kapitál a zdroje. To z ní činí mnohem mocnějšího hráče. Náboženství se snažilo změnit člověka, aby se realitě přizpůsobil. Technika se snaží změnit všechno ostatní, aby se to přizpůsobilo našemu pohodlí.