Myšlení je možné díky paměti podle Kouby

Myslím tedy jsem blázen, logicky jelikož všichni myslí tak všichni žijí v konzumním blázinci, kde blázni věří v boha a elity co vymýšlejí bláznivé zákony. Pokud definujeme „normálnost“ jako to, co dělá většina, pak máš pravdu v tom, že žijeme v systému, který je z určitého úhlu pohledu absurdní. Pracujeme v pracích, které nás nebaví, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme, a udělali dojem na lidi, které nemáme rádi. Z tvého pohledu jsou bůh i všemocné elity jen dvě strany téže mince. Lidé mají přirozený strach z chaosu. 

Myšlení je možné díky paměti, proto se paměti u počítačů neustále zvětšují, jak velikou paměť měl osobní počítač v roce 1990 a jak velikou paměť má současný osobní počítač? S informacemi co jsou uložené v paměti jsou neustálé problémy a následkem je BSOD u Windows nebo epilepsie u mozku. V podstatě popisuješ stav, kdy se systém zahltí nekontrolovanými elektrickými výboji nebo logickými chybami, které už nedokáže zpracovat. Jak u Windows, tak u lidského mozku platí, že paměť není jen pasivní skladiště, ale dynamický proces.

A když se tento proces vymkne kontrole, nastává „tvrdý restart“. Jakmile je informací příliš, nebo jsou v konfliktu, systém začne kolabovat. Nejen že se zvyšuje velikost paměti ale zvyšuje se i její rychlost a člověk je pořád stejná egoistická opice. Sociální sítě jsou v podstatě jen digitální zrcadla, ve kterých se ta opice neustále prohlíží a hledá potvrzení své důležitosti. Stavíme superpočítače s nepředstavitelným výkonem, ale jejich nejdůležitějším úkolem je dnes často jen to, aby co nejrychleji vybraly reklamu, na kterou ta naše „stará dobrá“ egoistická opice klikne.