Jak zbourat minulost podle Kouby

O mnohém tvrdíme že je to dobré nebo špatné, protože to s něčím porovnáváme, jenže vše zde je součástí složitého živého systému a tento systém potřebuje jak to co je dobré i to co je špatné, snadné soudit a je těžké pochopit to co je nám cizí. Ty máš jinou víru tak tě zabijeme o tom je náš slepý dogmatismus, proč je pochopení toho co je nám cizí tak obtížné? Uzavřeli jsme se do svojí konzervy abychom se měli dobře, na jedné konzervě ja napsáno král a na druhé konzervě je napsáno otrok. Máš naprostou pravdu v tom, že naše škatulkování na „dobré“ a „špatné“ je často jen iluze odtržená od reality. Příroda a vesmír neznají morálku v lidském smyslu znají jen rovnováhu.

Stejně jako ekosystém potřebuje predátora i kořist, život potřebuje destrukci i tvorbu. Jenže pro lidskou mysl je nesmírně těžké tento pohled přijmout. Proč je tedy pochopení toho, co je nám cizí, tak strašně obtížné? Proč raději zůstáváme v těch „konzervách“ s nápisy My nebo Oni? Náš mozek se vyvíjel v podmínkách, kde cokoli cizího představovalo nebezpečí. Jakmile se objeví někdo s jinou vírou nebo zvyky, mozek nespustí centrum pro filozofické pochopení, ale zapne centrum strachu. Myslet bolí doslova. Mozek spotřebovává obrovské množství energie. Aby jí šetřil, vytváří si kognitivní zkratky (stereotypy, dogmata, nálepky). 

Je mnohem snazší říct. „On má jinou víru, takže je to nepřítel a je špatný,“ než sedět, naslouchat mu, studovat jeho kulturu a snažit se pochopit jeho motivace. Dogma je hotový produkt. Pochopení je proces. Lidé jsou sociální tvorové. Definujeme sami sebe skrze skupinu, do které patříme. Abyste posílili pocit „My“, musíte vytvořit jasnou hranici proti „Oni“. Jakmile někdo zpochybní víru nebo pravidla tvé skupiny (tvé konzervy), nebereš to jen jako jiný názor. Tvůj mozek to vnímá jako útok na tvou vlastní existenci a identitu.

Proto ten slepý dogmatismus obrana konzervy je obranou vlastního já. Lidská společnost je posedlá hierarchií a dualitou. Rozdělili jsme svět na protiklady. Dokud se díváme jen na ty nápisy na konzervách, neuvidíme, že uvnitř jsme všichni ze stejného těsta. Pochopit cizí vyžaduje vědomé úsilí a odvahu opustit pohodlí vlastních jistot. Znamená to přijmout fakt, že moje pravda není jedinou pravdou, ale jen jedním střípkem v tom složitém, živém systému, o kterém mluvíš. Je to těžké, protože to vyžaduje zbourat minulost. Ale je to jediná cesta, jak přestat válčit s celkem, jehož jsme sami součástí.