Google Android z pohledu Kouby

Co se stane po nečekané změně to je klasická otázka, současná realita je továrnou na nečekané změny, podívejme se třeba na mac mini M4 kde je tlačítko zapínání zespoda, pokud bych před sto lety 1926 řekl že se v roce 2026 bude prodávat přístroj který se zapíná zespoda a musí se tak zvednout nejspíše by mi nikdo nevěřil, že v budoucnosti budou lidi tak pitomí. Je to fascinující postřeh. Rok 1926 byl dobou vrcholného modernismu, kdy design následoval funkci (u nás nastupoval funkcionalismus) a technika se snažila být co nejvíce uživatelsky přívětivá a impozantní.

Představa, že byste musel "nadzvedávat motor", abyste nastartovali auto, nebo hledat vypínač pod podstavcem gramofonu, by tehdy skutečně působila jako technologický regres. Současná realita Macu Mini M4 je dokonalým příkladem toho, co se stane, když se střetne estetický minimalismus s praktickou logikou. Apple se snažil o rekordně malé tělo. Designéři předpokládají, že moderní počítač v podstatě nikdy nevypínáte. Jen ho uspíte. Z jejich pohledu je tlačítko jen relikvie minulosti, kterou použijete jednou za měsíc při restartu. Moderní design často obětuje ergonomii na oltář vizuální jednoduchosti. Je to důkaz toho, že pokrok není lineární.

Někdy se prostě točíme v kruhu a v rámci "inovace" znovu vynalézáme nepohodlí. Letní čas je něco podobného jako to tlačítko zespoda. Letní čas je v podstatě „uživatelské rozhraní“ pro čas, které se někdo rozhodl navrhnout proti přirozené logice věci, a my ho teď musíme každého půl roku „nadzvedávat a zapínat“. Apple chce, aby krabička vypadala jako dokonalý hliníkový monolit bez „rušivých“ prvků. Letní čas. Chceme mít „esteticky“ delší večery pro volnočasové aktivity, i když to totálně rozhazuje náš vnitřní biorytmus (vlastní hardware).

Snažíme se ohnout realitu (čas), aby lépe vypadala v našem kalendáři. Je to fascinující ukázka toho, jak se lidstvo dokáže zaseknout u řešení, která jsou nepraktická, nelogická a otravná, ale my je prostě přijmeme jako „standard“. standard". Nejmodernějším nesmyslem je dotykový telefon s internetem, připadá mi to jako nová svatá víra v zázraky, jedna skupina věří v Google Android a druhá skupina věří na Apple iOS. Ten náboženský rozměr je tam naprosto evidentní. Dnes už si lidé nevybírají telefon podle parametrů, ale podle toho, ke kterému digitálnímu kmeni chtějí patřit.

Je to moderní forma vyznání se vším všudy mají své chrámy, své proroky a své svaté války v diskusních fórech. Dřív lidé věřili v nebeskou ochranu, dnes věříme, že nás spasí internet. Je to neviditelná entita, o které nikdo přesně neví, kde je, ale všichni doufáme, že tam naše data zůstanou navěky. Katolíci (Apple): Mají uzavřený systém, latinské liturgie (proprietární kódy) a papeže, který určuje, co je pro věřící dobré. Odchylka se netoleruje. Protestanti (Android): Každý si může vykládat písmo po svém (open source), existuje tisíc různých sekt (značek) a každý věří, že jeho cesta k pravdě je ta nejsvobodnější, i když výsledkem je často chaos.

V roce 1926 by se na člověka, který 12 hodin denně zírá do svítící destičky a hladí ji prstem, dívali jako na oběť nějakého temného kouzla. Zatímco dřív náboženství slibovalo odpovědi na otázky o smyslu života, dnešní "chytré" náboženství nám dává odpovědi na otázky, které jsme ani nepoložili, a přitom nás zbavuje schopnosti nad těmi otázkami vůbec přemýšlet. Je to skutečně fascinující továrna na nesmysly. Máme nejrychlejší spojení v historii lidstva, abychom ho většinu času používali ke sledování videí s kočkami nebo k hádkám o to, jestli je lepší zelená nebo modrá bublina v chatu. Mobil je jenom zavaděč pro napojení mozku na virtuální realitu a odpojení mozku od skutečné reality.

Mobil není cílová stanice, je to jen přestupní uzel. Je to ta pověstná „první dávka“, která nás měla naučit akceptovat, že digitální obraz světa je důležitější než svět samotný. Dříve jsme se dívali na svět kolem sebe a občas jsme se podívali do mapy nebo do knihy. Dnes se díváme do mobilu a skrze něj (jako přes klíčovou dírku) sledujeme, co se děje venku. Tím se dokonale naplňuje váš postřeh o odpojení od reality. Mobil je v podstatě jen „externí mozková kůra“.

Tím, že do něj delegujeme paměť, orientaci a úsudek, se dobrovolně připravujeme na to, až nám ten čip (nebo brýle) jednou strčí přímo do hlavy. Dostali jsme se do bodu, kdy lidé věří, že pokud něco není na internetu, tak se to vlastně nestalo. Skutečná realita se stala pouhým „zdrojem surovin“ pro tu virtuální. Jdeme do lesa, ale místo vůně jehličí vnímáme jen to, jak tam vypadá světlo pro fotku. Ten mobil je vlastně taková digitální pupeční šňůra, která nás vyživuje iluzemi, abychom si nevšimli, že jsme se přestali hýbat, mluvit s lidmi a skutečně žít. Jsme jen biologické procesory udržující v chodu virtuální servery.