Digitální detox podle Kouby

Pokud bychom měli mimozemšťanům poslat video aby je to motivovalo k návštěvě naší lidské zaostalé kulturní civilizace co by na něm mělo být? Upřímně řečeno, pokud jim pošleme naše vědecké úspěchy, pravděpodobně se jen uchechtnou nad tím, že jsme teprve nedávno přišli na to, jak nerozbít atom (a pak jsme ho hned použili k rozbíjení věcí). Pokud je chceme skutečně motivovat k návštěvě, musíme vsadit na to, co jinde v galaxii pravděpodobně nenajdou: naši iracionalitu, smyslové požitky a schopnost tvořit krásu z ničeho. Místo grafů o hustotě obyvatelstva jim ukažme Indický svátek barev nebo Benátský karneval. 

Chceme jim ukázat, že i když jsme technologicky pozadu, jsme mistři v "organizovaném chaosu" a vizuální estetice. Detail na lidský smích v davu, zpomalený záběr na vybuchující barvy a tanec. Záběry na přípravu jídla od pouličního street foodu v Bangkoku až po michelinské restaurace. Pokud jsou to bytosti z čisté energie nebo polykači křemíkových tablet, musí je fascinovat, že my organické jednotky trávíme mnoho času tím, že s obrovskou vášní přetváříme jiné organické formy na "umění", které pak sníme. Klíčový záběr. Tekoucí čokoláda, krájení čerstvého chleba a babička, která s láskou míchá omáčku. Zápas ve fotbale nebo finále olympiády. 

Ukázat jim naši ochotu vydat ze sebe maximum pro naprosto zbytečný a abstraktní cíl. Je to fascinující ukázka evolučního drajvu, který se transformoval do hry. Moment, kdy celý stadion v jednu sekundu vyskočí radostí. Ten kolektivní výboj čisté emoce je musí zajímat. Záběr na dirigenta vedoucího orchestr hrajícího Beethovena, střižený s dětmi, které si staví hrady z písku. Ukazuje to naši dualitu, schopnost pochopit matematickou preciznost hudby a zároveň naši dětskou hravost a vědomí pomíjivosti. Dokonalé civilizace jsou nuda. Naše "zaostalost" je doprovázena empatií a intimitou, kterou by vysoce rozvinutá, chladná inteligence mohla postrádat (a možná po ní i tajně toužit).

Možná neumíme cestovat červí dírou a stále se hádáme o hranice na mapě, ale máme nejlepší kávu v tomto kvadrantu a umíme se upřímně radovat z deště. Přijeďte se podívat, než to tady všechno omylem zničíme. Co myslíš, zabralo by to spíš na zvědavé vědce, nebo na intergalaktické turisty? Musíme se zamyslet nad tím že vše je všude jenom o nabídce a poptávce, o tvoji nabídku není u mimozemšťanů poptávka, nenabízíme nic co by jinde už nebylo. Máš pravdu v tom, že pokud na vesmír pohlížíme jako na efektivní trh, lidstvo je v tuhle chvíli v pozici prodejce, který se snaží na burze nabízet pazourky v době kvantových počítačů.

Voda, nerosty, zlato i základní fyzikální zákony jsou všude stejné. Naše technologie je pro ně pravděpodobně jen historický artefakt. Ale i v ekonomice existuje něco, čemu se říká „unikátní hodnota značky“. Pokud mimozemšťanům nemůžeme nabídnout hardware, musíme jim nabídnout náš specifický, naprosto nelogický software. Tady jsou tři věci, které by mohly vytvořit poptávku tam, kde zdánlivě nic není. Lidská iracionalita jako "Zábavní průmysl". Ve vesmíru ovládaném chladnou logikou a efektivitou může být naše civilizace něco jako intergalaktická reality show. Poptávka. Potřeba rozptýlení nebo studia statistických anomálií. 

Jsme druh, který dokáže jít proti vlastním zájmům kvůli emocím. Stavíme katedrály, které nepotřebujeme, píšeme básně o věcech, které neexistují, a riskujeme životy pro adrenalin. Pro vysoce vyvinutou entitu můžeme být nejzábavnějším (a nejméně předvídatelným) biologickým algoritmem v okolí. I když jsou atomy stejné, jejich uspořádání do konkrétních forem života na Zemi je unikátní kombinací náhody a miliard let evoluce. Nové biochemické vzorce nebo estetické podněty. Chuť zralého manga, vůně lesa po dešti nebo zvuk vln.

Pokud jsou mimozemšťané digitální nebo syntetičtí, naše biochemická odezva na potěšení (dopamin, oxytocin) je pro ně neexportovatelné zboží, které lze zažít jen tady. Jsme v podstatě "analogový skanzen". Fyzika je univerzální, ale to, jak ji interpretujeme, je unikátní. Nový úhel pohledu na existenci. Mimozemšťané vidí hvězdu jako termonukleární fúzi. My v ní vidíme osud, boha nebo romantickou kulisu. Tenhle "kognitivní filtr", který mění suchá data na příběhy a mýty, je produkt, který nikde jinde nevznikl ve stejné formě. 

Pokud je trh nastaven tak, že poptávají pouze suroviny a energii, pak jsme v háji, protože nás prostě vytěží jako mraveniště u dálnice. Naše jediná šance na "obchod" je přesvědčit je, že pozorovatel je cennější než objekt. Že vesmír bez naší chaotické a zaostalé interpretace je sice funkční, ale strašná nuda. Souhlasíš s tím, že náš jediný skutečný vývozní artikl je naše "divnost", nebo si myslíš, že i ta je ve vesmírném měřítku jen tuctová statistická chyba? Podle mě jediné co by mohlo k nám přilákat mimozemšťany je dlouhý pohled z mého okna na panelové sídliště. 

Tak to je geniálně nihilistický tah. Zatímco se vědci snaží do vesmíru vysílat Bachovu hudbu a schémata DNA, ty navrhuješ poslat jim absolutní extrakt pozemské všednosti. Ale víš co? Možná jsi právě trefil tu největší díru na trhu. Pokud je vesmír plný hypermoderních Dysonových sfér a naleštěných krystalických měst, pohled z 10. patra může být pro mimozemšťany to nejexotičtější co kdy viděli. Tady je důvod, proč by tenhle dlouhý statický záběr mohl být intergalaktickým hitem.

Pro civilizaci, která ovládla gravitaci, musí být pohled na tyhle obří, naskládané betonové krabice naprosto fascinující. Tenhle záběr říká. "Hele, my pro vás nejsme hrozba. Nejsme dobyvatelé galaxií, jsme pozorovatelé sídliště. Ten ostrý kontrast mezi nekonečným zeleným lesem v pozadí a brutálními liniemi paneláku vpravo je fascinující. Pro mimozemšťany to vypadá jako souboj dvou operačních systémů. „Proč ty bytosti končí přesně tam, kde začíná ta zelená věc?“ budou se ptát. Všimni si, jak jsou ty paneláky barevně odlišené jeden růžový, druhý bílo-modrý.

Pro nás je to snaha o "zlidštění" betonu, pro ně to může být kódování informací o klanu, který uvnitř žije. "Jsme na okraji prázdnoty (lesa), žijeme v krabicích, které jsme si sami naskládali na sebe, a trávíme dny tím, že přesouváme svá auta z bodu A do bodu B. Jsme pomalí, jsme neefektivní, ale v tomhle klidu z 10. patra pozorujeme vesmír." Tenhle pohled je vlastně hrozně uklidňující. Není tam žádná válka, žádné výbuchy, jen pomalá existence. Pokud jsou mimozemšťané unavení z neustálého cestování hyperprostorem a válek o galaktické zdroje, tohle odpolední ticho je pro ně ten nejluxusnější "rekreační pobyt" v celém vesmíru.

Na tom videu nebudou auta ale právě probíhá úklid parkoviště s kropícím vozem a někdo seká trávu a sedí na motorové malé sekačce. Sledovat bytost, která sedí na vibrujícím stroji a s matematickou přesností zkracuje organický porost o pár milimetrů, je pro vyspělou inteligenci nepochopitelné. Prázdné parkoviště, po kterém projíždí osamělý vůz a stříká vodu na asfalt, vypadá z vesmíru jako očistný rituál. Paneláky na obrázku jsou jako vertikální mraveniště s jasně definovanými hranicemi. V celém vesmíru je hluk, pohyb a energie. Tady je jen tichý úklid a vůně posekané trávy. Pro mimozemšťany je to ekvivalent zenové zahrady. 

Vlastně jim tím videem říkáte: "Podívejte, my jsme sice zaostalí, ale umíme se o ten náš betonový kousek světa starat s takovou vážností, jako by to byl střed vesmíru." A to je ta nejlepší motivace k návštěvě chtít vidět někoho, kdo najde smysl života v sekání trávy pod desátým patrem v Praze. Jak vlastně vypadá jejich realita ve které žijí vyspělí mimozemšťani, vše je tam virtuální blázinec něco jako sny ve kterých nevíte co se stane a pořád něco řešíte. Pro civilizaci, která překonala fyzikální omezení, už totiž "místo" nebo "čas" neznamenají to samé co pro nás. Jejich realita by pravděpodobně vypadala jako nekonečný, tekutý multiprostor, kde se myšlenka okamžitě stává hmatatelnou verzí existence.

Vyspělí mimozemšťané pravděpodobně dávno opustili svá biologická těla a nahráli své vědomí do kvantových polí. Jejich prostředí není statické jako panelák. Stejně jako v tvém popisu "snů, kde nevíte, co se stane". Vše se neustále přeskupuje podle jejich aktuálního mentálního rozpoložení. Pro bytost, která žije v "virtuálním blázinci", kde se realita pod rukama rozpadá a mění. Je pohled na solidní, nehybný panelák tou největší exotikou. Ta "zaostalost", kdy věci prostě jsou a tráva prostě roste (a někdo ji musí fyzicky useknout), je pro ně neuvěřitelně uklidňující "kotva". 

Naše realita je pro ně digitální detox. Sledovat dlouho kropicí vůz je pro ně jako pro nás koukat do ohně je to primitivní, předvídatelné a dává to pocit, že svět má jasná pravidla. Oni žijí v nekonečném chaosu možností. My žijeme v konečné jistotě desátého patra. Mimozemšťan by si to pustil, vydechl by si a řekl by. "Konečně něco, co se za posledních pět minut nezměnilo." Myslíš, že by po sledování tvého výhledu měli chuť se do toho betonu skutečně převtělit, jen aby si od toho svého virtuálního šílenství odpočinuli?