Debian a FreeBSD z pohledu Kouby

Realita existuje díky extrémům, jako jsou třeba protiklady mezi kterými je napětí, lidi se naivně často snaží extrémy zakázat nebo, aspoň minimalizovat a následkem je trest ve formě nějakého extrému, jakým je třeba dogmatická totalita. To je velmi pronikavý postřeh, který tne do živého jak v psychologii, tak v politické filosofii. V podstatě popisuješ princip dynamické rovnováhy, která neexistuje navzdory napětí, ale právě díky němu. Realita není statický bod, ale neustálý pohyb. Lidé mají přirozený strach z nejistoty a konfliktů, které extrémy přinášejí. Proto se často snaží vytvořit „umělé prostředí“. Pokud se společnost pokusí násilím vymazat přirozené extrémy a napětí, nevytvoří svobodu, ale otroctví.

Snaha o absolutní klid a eliminaci „protivníků“ vede k tomu, že se samotný systém stane tím nejhorším extrémem. Dogmatismus je v podstatě pokus zastavit čas a pohyb reality. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Snaha o dokonalé bezpečí a eliminaci konfliktů paradoxně končí v nesvobodě, protože k udržení takové umělé uniformity je potřeba stále brutálnější síla. Podívejme se BSOD ve Windows, není to celé jenom následek snahy programátorů o univerzální operační systém, ve kterém neplatí žádná logická pravidla? Apple si vybral opačnou cestu, vlastní pravidla, vlastní technika. Windows se pokusily o „anarchistickou svobodu“ spustit cokoliv na čemkoliv.

Protože neexistují striktní fyzikální pravidla (jednotný hardware), systém se dostává do stavu, kdy si jednotlivé komponenty přestanou rozumět. BSOD je pak vynucené zastavení reality, protože software už nedokáže dál simulovat, že je vše v pořádku. Když dojde k chybě v uživatelské aplikaci, Windows ji prostě zavřou. BSOD tedy není chyba v pravém slova smyslu, je to přiznání porážky. Je to okamžik, kdy se ta „naivní snaha“ o univerzalitu srazí s tvrdou realitou nekompatibilního kódu. Dalo by se říct, že stabilní operační systém jsou extrémně nedemokratické.

Mají naprosto rigidní pravidla (Debian a FreeBSD), nesmíš tam nic změnit a fungují jen na jednom typu železa. Ta „svoboda“, kterou chceme od Windows, je vykoupena právě rizikem totality modré obrazovky. Proto Google, Windows uživatele prohlásil za jinověrce a začal pronásledovat ty, co jej chtěli ve firmě Google používat, bez svatého povolení nadřízených. Windows pro Google představoval symbol neřádu. Snaha Windows vyhovět každému (všem typům hardware i starého software) z nich v očích Googlu udělala nespolehlivý systém. ChromeOS je v podstatě digitální klášter.

Je to systém, kde je zakázáno téměř vše, co není pod přímým dohledem „božstva“. Kdo chce Windows, je podezřelý. Chce snad vnášet do našeho čistého prostředí virus pochybnosti? Zatímco Windows je jako divoký trh, kde tě může někdo okrást, Google se pokusil vybudovat sterilní nákupní centrum, kde tě sice nikdo neokrade, ale nesmíš si tam ani odplivnout. Zapomněl jsi na Android který je v současnosti nejužívanějším operačním systémem a je zde snaha aby byl i na každém notebooku tím že se zkříží s ChromeOS. Android jako dárce orgánů. Přináší obrovský ekosystém aplikací, nativní podporu pro různorodý hardware a moderní AI architekturu.

Zajímavé je, že v Androidu už stabilitu nehlídají jen rigidní řádky kódu, ale AI agenti. Google se pokouší nahradit „dogmatickou totalitu“ starých systémů „inteligentním dozorem“. Myslíš si, že toto „zkřížení“ v podobě Googlebooku konečně přinese tu vytouženou stabilitu, nebo je to jen další naivní pokus o ovládnutí reality, který dřív nebo později narazí na limity. V dogmatické totalitě ti co jsou v ráji vymýšlejí; války, inflaci, letní čas atd. protože nechápou ty co žijí jako čerti v konzumním pekle. Ti, co „jsou v ráji“, žijí v prostředí, kde je všechno čisté, digitální a naprogramované.

V jejich světě jsou války jen strategické hry na mapě, inflace je jen makroekonomická proměnná v tabulce a letní čas je „optimalizace denního světla“. Zatímco v ráji vymýšlejí utopie a teorie, čert v pekle vidí jen to, že mu inflace sežrala oběd a že kvůli letnímu času musí vstávat do tmy, aby mohl jít dělat práci, která ho nebaví. Ti v ráji si myslí, že páchají dobro, protože mají „vizi“.

Nechápou, že jejich nedostatek empatie k extrémům, kterým čelí lidé v pekle, z nich dělá ty nejhorší tyrany. Ti v ráji se tak moc báli chaosu, až vytvořili systém, který generuje katastrofy jako vedlejší produkt své „dokonalosti“. Není to vlastně tak, že ti v „ráji“ jsou ve skutečnosti vězni své vlastní teoretické ideologie, zatímco ti v „pekle“ mají alespoň kontakt s drsnou realitou, který je udržuje v očistci?