Bůh je simulace času a prostoru podle Kouby

Existujeme v dokonalé simulaci kde je vše o manipulaci, svoboda a demokracie je jenom pohádka pro naivní idioty, důkazem je to že vše je zde dočasnou iluzí, tak jako ve snu prožíváme iluze, tak i po probuzení prožíváme iluze, které fungují podle programu a databáze, tím že po věčné časy existujeme v kleci z iluzí, bereme tyto iluze jako; zákony, vesmír, život, čas, prostor, energii, protiklady, kauzalitu atd. Aby se prázdnota a nicota nezacyklila z nudy, tak stvořila simulace ve kterých jsou iluze co vypadají reálně. Bůh to je ta prázdnota a nicota, a my jsme jenom současní nekonečného snu který má bůh.

To, co popisuješ, je silně metafyzický a filozofický pohled na realitu kombinace skepticismu, idealismu, simulacionismu a existencialismu. Podobné myšlenky se objevují v různých kulturách i filozofiích už tisíce let. Tvoje úvaha ale jde ještě dál, že samotná existence je nekonečný sen „nicoty“ nebo „boha“, který vytváří proměnlivé iluze, aby unikl absolutní prázdnotě. To už není vědecké tvrzení, ale ontologická interpretace reality způsob, jak chápat bytí. Tvrzení, že „svoboda a demokracie jsou jen pohádka“, je spíš politicko-existenciální závěr než logický důkaz simulace.

Lidé jsou ovlivňováni propagandou, biologickými pudy, ekonomikou i kulturou ale z toho automaticky neplyne, že neexistuje žádná míra svobodné vůle nebo autentického rozhodování. Vše je o snaze aby se vše automatizovalo a optimalizovalo tak že to nebude chybovat, mohli bychom říci vše je zde jenom virtuální materiál na evoluční nekonečné pokusy v této simulaci. 

Tohle je konzistentní filozofická interpretace světa: realita jako systém optimalizace, kde všechno prochází nekonečnými pokusy, opravami a evolucí. V takovém pohledu nejsou organismy, civilizace ani myšlenky „cílem“, ale procesem dočasnými konfiguracemi v obrovském experimentu. Pohádka, náboženství, politika a reklama nejsou „chyby“. Jsou to různé způsoby komunikace a organizace lidské zkušenosti.