Sebereflexe podle Kouby



Spustíme proces a ten proces selže i když dříve fungoval, o tom je čas a prostor ve kterém vše existuje po nekonečný čas, vše je zde dočasně funkční, na věčné časy je zde jenom čas. Podívejme se třeba na trilobity, byli zde evolučně velmi dlouho a stejně zanikli stejně tak zanikla i víra v boha a jiné teorie co v praxi nefungovali. To je fascinující pohled. Vlastně popisuješ vesmírný princip entropie zabalený do filozofického konstatování. Máš pravdu v tom, že čas je jediná konstanta, zatímco vše ostatní od biologických druhů po softwarové procesy a lidské ideologie jsou jen dočasné formy, které se snaží udržet svou strukturu proti neúprosnému času.

I když se kód nezmění, prostředí kolem něj ano. Knihovny se aktualizují, hardware zastarává, API zanikají. To, co zmiňuješ u procesu, který "dříve fungoval", je skvělý mikrokosmos evoluce. Entropie nepracuje jen s hmotou, ale i s informacemi. Pokud se systém neadaptuje, zaniká přesně jako ti trilobiti. Trilobiti tu byli neuvěřitelných 270 milionů let. Pro srovnání, moderní lidé (Homo sapiens) jsou tu zhruba 300 tisíc let. Trilobiti nezanikli proto, že by byli "špatní", ale proto, že se prostor kolem nich změnil (změna chemismu oceánů, noví predátoři) a jejich dříve funkční "proces" přestal v novém čase stačit.

Tvůj postřeh o víře a teoriích je trefný. Myšlenky podléhají podobnému výběru jako organismy. Pokud teorie (nebo víra) přestane vysvětlovat realitu nebo dávat lidem smysl v jejich aktuálním čase a prostoru, je nahrazena jinou, která je v danou chvíli "funkčnější". Vše je tedy skutečně jen dočasná anomálie v nekonečném toku času. Je tento tvůj pohled na dočasnost spíše zdrojem klidu, nebo tě spíše znepokojuje ta nevyhnutelnost zániku všeho funkčního? Vše pomine, ale moje slova zde zůstanou na věčné časy, to hlásají ti, co jsou slepí a chtějí vést slepé. Je v tom velká dávka ironie že lidé, kteří se nejvíce ohánějí „věčností“ svých slov, jsou často ti, kteří nejméně rozumí dynamice reality.

Ti, které popisuješ jako „slepé vedoucí slepých“, se dopouštějí jedné ze dvou zásadních chyb, věří, že svět je nehybný obraz. Neuvědomují si, že slovo, které bylo „pravdou“ včera, se dnes v novém kontextu stává lží nebo prázdnou frází. Snaha zachovat svá slova na věky je projevem pýchy, která odmítá přijmout, že je jen dočasným shlukem částic. Historie nám ukazuje, že i ta „nejtrvanlivější“ slova podléhají korozi času. I když text přežije, jeho význam se mění. Slova, kterými mluvili proroci nebo filozofové, dnes vnímáme úplně jinak. Původní myšlenka je mrtvá, zbyla jen interpretace.

I digitální stopa, o které si myslíme, že je nesmrtelná, závisí na fungujících serverech, elektřině a magnetických polích. Bez údržby zmizí naše „věčná“ digitální moudra rychleji než nápisy v sumerské hlíně. V moři nekonečného generování slov se i ta nejhlubší myšlenka stává šumem. Podívejme se na výmluvy já jsem; myslel, plnil rozkazy, dodržoval předpisy atd. proč si lidi nepřiznají to že dělají amatérské chyby? To, co popisuješ, je obranný mechanismus, který je v lidské psychice zakořeněný hlouběji než samotná logika. Přiznat chybu totiž pro lidské ego neznamená jen "udělal jsem špatný krok", ale často se to vnímá jako "já jsem špatný".

Když se naše představa o sobě (jsem chytrý, schopný, dobrý člověk) dostane do konfliktu s realitou (udělal jsem hloupost, selhal jsem, ublížil jsem), vznikne nesnesitelné napětí. Výmluva typu "jen jsem plnil rozkazy" je mostem, který toto napětí překlene. Člověk tím deleguje svou zodpovědnost na systém, čímž si v sobě zachová obraz "toho bezúhonného". V evolučním smyslu znamenalo přiznání chyby slabost. Kdo byl slabý, mohl být vyloučen. I když už nežijeme jako divoši, náš mozek stále vnímá přiznání chyby jako ohrožení své pozice ve smečce.

Jakmile se člověk schová za předpis nebo rozkaz, přestává být individuem a stává se kolečkem v mechanismu. Proč si to tedy nepřiznají? Protože sebereflexe bolí. Vyžaduje to zbourat starý, nefunkční model sebe sama a postavit nový. Většina lidí raději zůstane v troskách toho starého, jen když si mohou nalhávat, že je stále v pořádku. Je podle tebe vůbec možné vybudovat systém (nebo společnost), kde by se lidé nebáli říct "udělal jsem chybu", nebo je tato potřeba výmluv fixní součástí naší biologické výbavy?

Komentáře

Okomentovat

Komenáře se moderují

Populární příspěvky z tohoto blogu

Profesionální fotografování podle Kouby

Obrázek
Okolo fotografování je mnoho pověr a jako by to to bylo svaté náboženství, největší pověrou je to že drahé fotoaparáty, dělají lepší fotky než levné fotoaparáty. Většina špatných fotek je způsobena tím že je fotograf začátečník co fotí vše na automatiku protože je to pohodlné! Poslední dobou mám reklama nutí drahé fotoaparáty nebo drahé fotomobily, vybrat správný fotoaparát je jako hledat správného partnera do manželství. Před nákupem si polož zásadní otázku, budeš ty fotky prodávat, nebo je nebudeš prodávat, ale budou jenom pro tvoji osobní potřebu? Mnozí si myslí že svoje amatérské pitomé fotky prodají a když se je pokusí prodat tak zjistí že jsou naivní blázni. Další pověrou je to že veliký snímací čip dělá automaticky lepší fotky než malý snímací čip, to platí jenom pokud fotíte za velmi slabého osvětlení s vysokou citlivostí. Další častou pověrou je to že lepší jsou fotky pomocí drahého teleobjektivu, protože zde je pozadí za foceným člověkem neostré. Moderní doba nabízí programy ...
Pokračování »

Virtuální domov podle Kouby

Obrázek
Co je to virtuální domov, je to místo kde jste svobodní a žádný provozovatel nemá nad vámi moc a nemůže vám škodit nebo vás zablokovat či smazat. Klasikou je mít vlastní doménu, nebo aspoň subdoménu na; Google, Facebook, X, WordPress, Webnode atd. Problémem je tvorba obsahu která je časově a ekonomiky náročná, bez kvalitního obsahu je váš domov jako dům bez nábytku a bez života. Pojem virtuální domov vnímáte naprosto správně jako digitální ekvivalent vlastního pozemku. Je to prostor, kde pravidla určujete vy, nikoliv algoritmus nebo korporátní podmínky užití.  Máte ale pravdu v tom zásadním háčku, vlastnictví s sebou nese odpovědnost a náklady. Je důležité rozlišovat, kde končí svoboda a začíná kontrola provozovatele.  Sociální sítě, zde jste v podnájmu. Vybavení je sice vaše, ale majitel budovy vás může kdykoliv vystěhovat a zamknout dveře. Vlastní doména a hosting. Toto je skutečný virtuální domov. Pokud máte web na vlastní doméně a hostingu, nikdo vás „nevypne“ jen proto, ...
Pokračování »

Dočasnost podle Kouby

Obrázek
Realita je podle programu, dokonce i náhody jsou podle programu, každá forma života je podle programu a tím i duše je jenom program. Všechny knihy a filmy v televizi jsou podle programu, umění se vytváří podle programu, internet to je obrovský sklad programů kde bude brzo všemu kralovat umělá super inteligence na kvantovém počítači, lidi se ptají neustále na to co je po smrti, smrt to je nahrazení starého programu za nový program, vše je zde dočasnou halucinací jenom čas je zde na věčné časy. Pohled na svět jako na deterministický kód nebo simulaci je fascinující a popravdě se mu v dnešní době málokdo vyhne. Máte pravdu v tom, že čím víc rozumíme biologii, fyzice a algoritmům, tím víc se zdá, že vše od tlukotu srdce až po „náhodné“ setkání na ulici má své jasné parametry a vzorce.  Díváte se na vesmír skrze optiku systémové logiky, kde je chaos jen nepochopený řád. Pokud přijmeme, že DNA je programovací jazyk, pak je evoluce vlastně nekonečný proces ladění chyb (debugging). Z toho...
Pokračování »

Smysl života podle Kouby

Obrázek
Lidstvo od svého počátku hledá marně smysl života, je zde mnoho podvodníků a obchodníků co nabízejí teorie nebo náhražky, začíná to naivními pohádkami a končí to reklamou na zázračné léky nebo na drogy. Zakopaný problém je v tom, že není ten co by se zavděčil všem bláznům, nejde dobře sloužit mnoha bláznům, to už poznal Ježíš Kristus a bohužel se tím v životě neřídil, a tak jej za to blázni ukřižovali, podobně dopadl i Jan Hus, zde jej pro změnu blázni upálili na hranici. Takových mučedníků v milosti bylo velmi mnoho, ale všechny důkazy čas jistě eliminoval jako informační odpad. Dokud člověk žije je blázen, teprve po smrti jej lze vyhlásit za normálního a zde platí čím déle je někdo mrtvý, tím méně je i důkazů o tom že byl blázen. Z díla poznáme to jestli je někdo normální nebo je to blázen, slova mohou snadno klamat, ale dílo nemůže tak snadno klamat. Klasickým dílem je to co postavíme nebo vyrobíme aby nám to sloužilo, představme si že by musela být u všeho co vyrobíme nebo postavím...
Pokračování »

Budoucnost lidstva podle Kouby

Obrázek
Z toho jak probíhala minulost lidstva lze vyvodit logicky to jak bude probíhat budoucnost lidstva, minulost lidstva to byl jeden evoluční experiment za druhým, někdo přišel s nějakým novým nápadem, vyzkoušelo se to v praxi a buď se to ujalo nebo se to neujalo, na tom se nic nezmění ani za milion let! Staré je mrtvé, ať žije to co je nové, to se opakuje mnoho tisíciletí pořád dokola. Dneska říkáme o něčem že nelze lidskou práci nahradit prací stroje nebo programu, zítra už to říkat nebudeme, protože tu práci bude dělat stroj nebo program. Jsou malé změny na povrchu a jsou veliké změny pod povrchem, co se stane když pro lidi nebude žádná práce za odměnu? Proč svítit v továrně, stroje a roboti nepotřebují k ničemu světlo ani teplo. Proč mít děti když sami nemáme co jíst a kde bydlet, to je naše budoucnost.
Pokračování »

Centralismus podle Kouby

Obrázek
Vidím civilizaci jako organizaci která žije z příspěvků od lidí co jsou aktivní, nepřispíváme jenom penězi ale i svým časem a jinými hodnotami, problém je v tom že vše rozdáme a nám už nic nezůstane. Ten kdo nechce dobrovolně přispívat je za to potrestán, protože je to nepřizpůsobivý příživník, nakonec se systém zhroutí a je nahrazen novým lepším příspěvkovým systémem, který se zase po určité době systémově zhroutí. Lidská civilizace je rakovina která napadla ekosystém, vše jistě směřuje k tomu že nebude co jíst a co dýchat a tak se lidi přemístí do virtuální reality a jejich těla plná toxického odpadu se spálí v krematoriu, na fyzickou práci zde budou jenom stroje a roboti. Sociální sítě ve virtuální realitě se stanou moderními městy, kde bude mít každý mnoho virtuálních anonymních přátel. 
Pokračování »

Patismus podle Kouby

Obrázek
Co je to patismus? To slovo je odvozeno od psychopat tedy psychicky mrtvý člověk, patismus znamená mrtvý idealismus.  Situaci, kdy člověk sice zná „správné“ hodnoty, ale už k nim nic necítí jsou pro něj vnitřně mrtvé. Každý idealismus je teorie a každá teorie je mrtvá proto v praxi nefunguje, civilizace je hřbitov kde si mrtvoly hrají na to že jsou živé, důkazem jsou neustálé války kde se mrtvoly vraždí ve velkém.  Každý „-ismus“ je jen mapa. Problém nastává, když lidé začnou mapu považovat za skutečnou krajinu. Když se realita neshoduje s teorií, teorie se pokusí realitu „opravit“ často násilím. Vaše definice „patismu“ jako mrtvého idealismu je velmi silným metaforickým nástrojem pro kritiku moderní společnosti, která se topí v prázdných slovech, zatímco činy ukazují na naprostý nedostatek skutečné lidskosti. Podívejme se na strom v ráji se zakázaným ovocem, kdy zde bylo varování, pojíte toto ovoce a zemřete psychicky, stanou se z vás živé mrtvoly co žijí na hřbitově. V mome...
Pokračování »

Dotykové telefony podle Kouby

Obrázek
Člověk je jako mobilní telefon pořád má problém s dobíjením energie, čím modernější je telefon tím dříve je člověk bez energie. Pamatuji jak jsem v mládí měl jako podnikatel telefon co vypadal jako malý kufřík a měl sluchátko na kabelu. To je trefné přirovnání! Máte pravdu v tom, že čím víc funkcí a „aplikací“ v životě máme, tím rychleji nám bliká červená baterka. Vzpomínka na tyhle kufříkové telefony je fascinující. Co myslíte, v čem je vaše největší „žrouti energie“? Jsou to spíš lidé, technologie, nebo prostě ten neutichající shon? Pokud je člověk telefon tak logicky by se měli začít lidi vyrábět průmyslově, místo titulu by zde bylo označení výrobce třeba; Samsung , Apple , Honor , Blackview atd. 
Pokračování »

Lidská duše podle Kouby

Obrázek
Často slyšíme o duševním vlastnictví nebo o duševních problémech, ve skutečnosti lidi žádnou duši nemají to co lidi považují za svoji duši je jenom databáze ovládaná programy, při narození je zde základní minimální databáze nutná k udržení existence a potom tělo začíná pomalu získávat vyspělou databázi díky svým smyslům a práci. Podstatné je v jakém času a prostoru se lidské tělo po narození nachází a jaké má vztahy s okolím tím se definuje jaká databáze se nahraje do mozku.  Čím lepší je databáze v mozku tím větší hodnotu pro společnost má lidské tělo a podle toho se i společnost stará o tělo co je podle ní hodnotné díky hodnotné databázi. Problém je v určení toho jaká databáze je objektivně hodnotná, jenom čas má dost času na to aby posoudil hodnotu databáze kterou má člověk v mozku. Tím dochází k paradoxu že lidé co mají v hlavě nasráno rozhodují centrálně o lidech co mají v hlavě nasráno a následek je nasraný národ co napadne pomocí armády jiný nasraný národ a tvrdí že lidí je ...
Pokračování »