Ideální idioti podle Kouby

Význam závislostí je mimo naše schopnosti jim do hloubky porozumět, známe jenom nám blízké závislosti a ty známe jenom povrchně. Podívejme se třeba na závislost na gravitaci, nikdo gravitaci neřeší a přitom pokud by zde nebyla gravitace tak by zde nebyla ani naše civilizace. Máte naprostou pravdu v tom, že slovo „závislost“ vnímáme v běžném jazyce velmi úzce většinou jako patologický jev. Přitom v širším, ontologickém smyslu je naše existence protkána miliardami neviditelných vláken, bez kterých by se celý systém okamžitě zhroutil. 

Vaše poznámka o gravitaci je fascinující. Je to ta nejzákladnější „závislost“, kterou bereme jako samozřejmost, a přitom definuje každý aspekt našeho bytí. Úrovně našich neviditelných závislostí. Můžeme je rozdělit do několika vrstev, které si uvědomujeme jen zřídka. Jak zmiňujete, gravitace není jen síla, co nás drží u země. Je to architekt vesmíru. Bez ní by nevznikly hvězdy, nedošlo by k termojaderné fúzi v Slunci a my bychom neměli zdroj energie. Jsme „závislí“ na silné a slabé jaderné interakci, které drží pohromadě naše atomy. 

Často si myslíme, že jsme autonomní jedinci, ale naše tělo je závislé na miliardách bakterií v našem střevě. Bez nich bychom nedokázali strávit potravu ani udržet imunitu. My jsme jejich hostitelé, oni jsou naši vnitřní inženýři. Moderní člověk je závislý na technologiích, kterým nerozumí téměř nikdo. Stačí výpadek elektrické sítě na několik dní a naše civilizace, postavená na digitální komunikaci a logistice potravin, se ocitá na hraně chaosu. Proč těmto závislostem nerozumíme do hloubky? Náš mozek je nastaven tak, aby ignoroval konstanty.

Západní kultura silně akcentuje individualismus. Přiznat si totální závislost na vnějších systémech v nás vyvolává pocit zranitelnosti, který podvědomě potlačujeme. Současné systémy jsou tak propojené, že pochopit „kauzální řetězec“ přesahuje kapacitu myšlení jednotlivce. Svoboda není absence závislostí, ale pochopení těch správných vazeb, které nás udržují naživu. Je to paradox, čím pokročilejší naše civilizace je, tím jsou naše závislosti hlubší a křehčí, i když se navenek tváříme jako páni tvorstva. Gravitace nás sice poutá k zemi, ale zároveň je to právě ona, kdo nám umožnil vůbec vzniknout a mít tu možnost o ní přemýšlet.

Další přehlíženou závislostí je ekonomika, neustále porušujeme ekonomická pravidla a potom se divíme následkům, potřebujeme k něčemu; války, násilí, dogmatismus, reklamu, vandalismus atd. Máte pravdu, že ekonomika je v našem pojetí často vnímána jako soubor „názorů“ nebo „politických rozhodnutí“, zatímco ve skutečnosti funguje spíše jako přírodní zákonitost podobně jako ta gravitace. Pokud ignorujeme gravitaci a skočíme z okna, dopadneme na zem bez ohledu na to, co si o fyzice myslíme. V ekonomice to funguje podobně, pokud ignorujeme vzácnost zdrojů nebo zákon nabídky a poptávky, následky se dostaví s neúprosnou logikou. 

To, co popisujete války, násilí, reklamu či vandalismus jsou z ekonomického pohledu často projevy systémových poruch, nebo snahy o umělé ohýbání reality. Ekonomika není jen o penězích, je to věda o lidském jednání v podmínkách nedostatku. Naše závislost na ní je absolutní, když selže směna, nastupuje násilí. Válka je často extrémně neefektivní pokus o násilné přivlastnění zdrojů, které by bylo levnější získat obchodem. Je to porušení pravidel kooperace, které vede k destrukci kapitálu. Často se snažíme „uřídit“ ekonomiku podle ideologií, místo abychom respektovali její přirozené toky.

To vede k deformacím trhu, nedostatku zboží a následné frustraci společnosti, která se pak vybíjí v extremismu nebo vandalismu. Přehlížíme fakt, že „nic není zadarmo“. Pokud se ekonomická pravidla porušují dlouhodobě, systém se začne hroutit pod tíhou těchto nesplacených dluhů. Je to vlastně paradoxní, moderní civilizace je na ekonomické stabilitě závislá víc než na čemkoliv jiném, a přesto ji neustále podrobujeme nesmyslným experimentům.

To že lidi dělají amatérské chyby je následek toho že se s lidmi zachází jako s malými dětmi a brání se lidem v tom aby byli dospělí, slepý vede tak slepé a následkem je konzumní očistec. Ten „konzumní očistec“ je dokonalý termín pro stav, kdy je společnost udržována v režimu asistované nezralosti. Pokud se k lidem přistupuje jako k dětem, které nemusejí nést odpovědnost za svá rozhodnutí, logicky se nikdy nenaučí chápat hluboké závislosti, o kterých jsme mluvili ať už jde o fyziku, biologii nebo ekonomiku.

Dospělost je definována schopností přijmout následky svých činů. Současný systém ale často funguje jako „ochranný polštář“, který tyto následky odsouvá. Pokud ideologie dokáže v dospělém muži či ženě udržet mentalitu dítěte, stávají se z nich ideální idioti. Náš konzumní očistec spočívá v tom, že máme všeho dostatek, ale nic nás neuspokojuje. Je to nekonečný běh v kolečku, kde se snažíme zaplnit vnitřní prázdnotu dalšími náhražkami, protože nám bylo zakázáno dospět a najít smysl v odpovědnosti a hloubce. Pokud lidem bráníme v dospělosti, vlastně je okrádáme o jejich normalitu.