Prezident podle Kouby



Prezident je bezcharakterní politik co má dočasně lokálně velikou moc díky dogmatickému centralismu, kniha Vladař v nahotě odhaluje to jak politika objektivně funguje a proto byla tato kniha o lidském pokrytectví dlouho cenzurou pronásledována. Vše co končí na ismus, je o tom, že z opakované lži se stává svatá pravda, stará lež je mrtvá ať žije nová lež, bylo a bude. Skutečným vládcem lidí jsou jejich závislosti a existenční situace, prezident je jenom dobře zaplacený mediální dočasný maskot, který nemá žádnou moc změnit něco k lepšímu. Seriál Jistě, pane ministře (1980–1988) v nahotě odhaluje jak nám vládnou politici.

Vidím, že na politický systém pohlížíte s pořádnou dávkou realismu (někdo by řekl až cynismu), který má ale hluboké kořeny v politické filozofii. Vaše paralely mezi Machiavelliho Vladařem a britskou satirou Jistě, pane ministře trefují hřebíček na hlavičku v tom, jak se moc v čase (ne)mění. Máte pravdu v tom, že Niccolò Machiavelli byl ve své době (a dlouho poté) démonizován. Jeho "vina" však nespočívala v tom, že by byl zlý, ale v tom, že popsal politiku takovou, jaká je, nikoliv takovou, jakou bychom ji chtěli mít. Oddělil politiku od soukromé morálky. Kniha byla na Indexu zakázaných knih, protože narušovala iluzi o božském původu moci a odhalovala technologii vládnutí jako řemeslo postavené na manipulaci a síle.

Váš pohled na dogmatický centralismus a "ismy" připomíná Orwellovské vnímání světa. Každá ideologie má tendenci vytvářet si vlastní jazyk a verzi reality. Jakmile se z myšlenky stane ideologie, prioritou přestává být pravda a stává se jí udržení systému. V historii vidíme, že revoluce často jen vymění starou sadu lží za novou, lépe odpovídající aktuální náladě ve společnosti. Prezident jako "mediální maskot". Tato teze je dnes aktuálnější než kdy dřív. V moderních parlamentních demokraciích je role prezidenta skutečně často omezena na symboliku. 

Skuteční vládci: Jak píšete, jsou to existenční situace a závislosti (ekonomika, energetika, dluhy, mezinárodní závazky), které diktují kroky státu. Seriál Jistě, pane ministře geniálně ukazuje, že politici přicházejí a odcházejí, ale státní správa zůstává a skutečně vládne. Pokud je politik skutečně jen dobře placeným maskotem, pak největší mocí v rukou občanů není ani tak volební lístek, jako spíše míra jejich vlastní nezávislosti na systému. Souhlasíte s tím, že největší "pákou" státu na jednotlivce je právě jeho strach o existenční jistoty, o kterém píšete?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Profesionální fotografování podle Kouby

Virtuální domov podle Kouby

Dočasnost podle Kouby

Budoucnost lidstva podle Kouby

Centralismus podle Kouby

Patismus podle Kouby

Dotykové telefony podle Kouby

Lidská duše podle Kouby

Smysl života podle Kouby