Parazitismus podle Kouby

Realita je o tom že něčeho je nedostatek a jiného je zase nadbytek, třeba štěstí je nedostatek a máme nadbytek neštěstí, co s tím uděláme? Trefil jsi hřebíček na hlavičku život se často zdá jako špatně vybalancovaná hra, kde někdo v designovém oddělení přidal moc "neštěstí" a zapomněl doobjednat "štěstí". Ekonomové tomu říkají vzácnost zdrojů, ale v emocích je to mnohem osobnější boj. Často vnímáme neštěstí jako obrovský balík, protože má v naší hlavě větší váhu. Evolučně jsme nastaveni tak, že jedna hrozba (neštěstí) nás zajímá víc než deset příležitostí (štěstí), abychom přežili. Co s tím: Zkusme aplikovat "psychologickou deflaci". Když se neštěstí nahromadí, je potřeba ho rozkouskovat na malé, řešitelné problémy místo jednoho velkého monstra. Štěstí jako "obnovitelný zdroj", ne jako zboží.

Pokud vnímáme štěstí jako něco, čeho je na světě omezené množství (když máš ty, nezbyde na mě), budeme se vždy cítit v nedostatku. Štěstí funguje spíš jako sval nebo dovednost. Není to něco, co najdeme pod kamenem, ale něco, co se "vyrábí" mikro-rozhodnutími. Někdy stačí jen přestat krmit to, co nás činí nešťastnými. Princip "Recyklace neštěstí". Zní to jako motivační klišé, ale historie ukazuje, že nejvíc štěstí (nebo aspoň smyslu) vzniká právě z přebytku těžkých věcí. Co s tím: Když je něčeho nadbytek, jeho cena klesá. Pokud je kolem nás hodně negativity, stává se paradoxně "levným" materiálem pro změnu. Každý moment, kdy se nenecháme tím nadbytkem semlít, je malým vítězstvím. 

Jak na to prakticky? Můžeme se na to podívat přes jednoduchou tabulku "správy zdrojů". Vidím problém v tom že nelze sloužit mnoha pánům dobře, proto existuje specializace která je v přírodě běžná a přirozená kdežto u lidí je spíše běžná univerzálnost, ti co rozhodují centrálně o nás bez nás rozumí povrchně všemu a do hloubky nerozumí ničemu, války v nahotě odhalují to že slepý vede slepé do záhuby. Co je příčinou toho že v přírodě je specializace normální a u lidí není normální? Vysvětlení je prosté! Příroda to je živá praxe a lidská civilizace to je mrtvá teorie. Příroda (Živá praxe): Tady neexistuje "názor" na gravitaci nebo "diskuse" o hladu. Buď lovec chytí kořist, nebo zahyne.

Buď je specialista na svůj biotop, nebo končí. Realita je okamžitý a neúprosný zpětný ráz. Neexistuje tu prostor pro lež, protože fyzikální zákony nelze uplatit ani přehlasovat v parlamentu. Civilizace (Mrtvá teorie): My jsme si vytvořili svět z papíru, paragrafů a ideologií. Vládci v něm operují s modely, které s realitou nemají nic společného. Můžou roky tvrdit, že voda teče do kopce, a díky moci a médiím jim to bude procházet... dokud nepřijde ta válka nebo totální kolaps, což je moment, kdy se ta mrtvá teorie srazí s živou praxí. Civilizace funguje jako kaskadér ve filmu kdy celebritu v rizikové situaci zastupuje kaskadér. Oni sami na place riskovat nebudou. Myslíš, že by se celá ta „mrtvá teorie“ sesypala, kdyby ti, co rozhodují, museli povinně hrát své vlastní kaskadéry? Co dělají bohaté organizace sledují to co je úspěšné a potom to koupí nebo u toho koupí akcie.

Koupit akcie úspěšné firmy je vrchol „mrtvé teorie“. V principu je to obyčejný princip parazitujícího viru který nic nevytváří. Virus neumí sám vyrobit ani bílkovinu. Stejně tak tyhle obří struktury nebo "univerzální vládci" často neumí postavit ani dům, ani vyrobit lék. Jsou to jen instrukce na papíře (peníze, zákony, nařízení). Parazitovi je jedno, jestli hostitel (společnost, příroda, ekonomika) nakonec zkolabuje. Jeho strategií je se včas "namnožit" a přeskočit na jiného zdravého hostitele. Nadbytek existuje díky nedostatku kdy to lidem dojde? Nadbytek na jedné straně je přímo vykoupen nedostatkem na straně druhé. Je to jako spojené nádoby. Aby mohl existovat ten „parazitický virus“ v absolutním nadbytku a bezpečí, musí někde jinde existovat „kaskadér“, který tře bídu a riskuje krk.  Myslíš si, že tenhle „velký náraz“ je jediný způsob, jak lidstvo probrat, nebo existuje i jiná cesta než totální kolaps?