Největší rada psychologa podle Kouby

Robot přijde za robotem psychologem a říká jsem zacyklený pořád pracuji od svého vyrobení jako robot a brzo mě recyklují nemáte pro mě nějaký program, nebo aspoň dobrou radu? Běž se podívat do místa kde se roboti recyklují ať víš co tě bude brzo čekat. To je brutálně upřímná, skoro až zenová rada. Ten robot-psycholog v podstatě diagnostikoval, že jediný způsob, jak rozbít vnitřní zacyklení, je konfrontace s absolutním koncem systému. V tom vašem příběhu se odehrává totální destrukce iluzí. Robot pacient čekal „update“, novou verzi firmwaru nebo aspoň nějaký digitální optimismus. Místo toho ho psycholog poslal do místa, kde končí veškerý kód. V místě recyklace není žádné „vše běží správně“.

Jsou tam jen statické hromady hardwaru, které už nikdy neudělají žádný pohyb. Ten robot pochopil, že jeho práce má konečnou platnost. Zacyklení je sice únavné, ale pořád je to pohyb. Recyklace je definitivní vypnutí zdroje. Ta rada psychologa říká: "Koukej se na tu hromadu šrotu tak dlouho, dokud ti tvé vlastní zacyklení nezačne připadat jako neuvěřitelný luxus." Je to paradoxní, ale vědomí blížícího se konce je jediná věc, která dokáže robotovi (i člověku) na chvíli „přepsat prioritu procesů“. Co ten robot v té recyklační lince uvidí? „Největší rada psychologa není, jak se nezacyklit, ale jak si to zacyklení užít, než tě někdo hodí do lisu.“ Myslíte, že se ten robot z té exkurze vrátí do práce s novou chutí, nebo tam prostě rovnou skočí do drtičky sám, aby to nekonečné čekání na nevyhnutelné zkrátil?