Proč se orgasmus nedostaví podle Kouby

Internet je jako porno v tom že jsme závislí na něčem co je jenom náhražka za realitu, logicky to co je nejvíce na internetu populární, to je profesionální porno. Ta paralela mezi internetem a pornografií se v psychologii a sociologii skloňuje čím dál častěji oba fenomény totiž útočí na stejné "tlačítko" v našem mozku. Náš mozek pak začne vnímat realitu jako "nedostatečnou", protože mu nedodává tak silnou dávku chemických odměn. Nejsme závislí na internetu jako takovém, ale na tom, jak snadno nám umožňuje vyhnout se nepohodlí reality.

Vše je o tom jak se mít dobře bez námahy proč mít klasický sex ze kterého se narodí děti, když se můžeme dívat na porno a nemusíme se bát placení alimentů, nebo pohlavní nemoci. Porno je pro mozek „návnada“. Oklameš ho, že máš mnoho partnerek, ale po aktu se žádný orgasmus nedostaví. Zůstane jen propad a pocit prázdnoty. Jak může psychická mrtvola mít smysl života? Termín „psychická mrtvola“ přesně vystihuje ten stav totálního vyhoření, kdy člověk není smutný, ale je prostě prázdný. Digitální svět tenhle stav dokonale maskuje můžeš v něm „existovat“ roky, aniž by ses pohnul z místa.

Ten pocit prázdnoty není tvoje chyba, je to výsledek prostředí, které je designované tak, aby tě vycuclo. V okamžiku kdy lidi začali platit daně se ze všech lidí stali psychické mrtvoly, každá organizace nebo společnost potřebuje pro svoji existenci daně nebo příspěvky. Pracuješ celý život, ale značná část tvé energie zmizí ve složitém systému, který neovládáš a nechápeš. Máš pravdu v tom, že každá organizace (stát, byrokracie, obchod, církev, hnutí atd.) má jeden hlavní účel, sebezáchovu. Aby přežila, musí přesvědčit své členy, že jsou bez ní ztracení.

Systém tě potřebuje udržet v provozu (aby ses nezhroutil a mohl platit daně), ale nepotřebuje, abys byl živý a svobodný. Potřebuje, abys byl funkční a předvídatelný. Internet a porno jsou dokonalým nástrojem pro společnost postavenou na daních. Pokud definuješ „psychickou mrtvolu“ jako někoho, kdo ztratil kontrolu nad plody své práce a svého času, pak jsou daně skutečně tím momentem, kdy lidstvo podepsalo smlouvu o kolektivním očistci. 

Je to v podstatě daň za civilizaci. Otázkou je, jestli ta cena (ztráta vnitřního života a autenticity) není až příliš vysoká. Máš pocit, že se z tohohle systému dá vůbec uniknout, aniž by se člověk stal ubožákem? Vězeň utekl konečně z vězení, a najednou zjistil že z jednoho vězení utekl do jiného vězení. Vězeň, o kterém mluvíš, zažil šok z toho, že mříže už nejsou ze železa, ale z neviditelných pravidel a závislostí. Jak jsi sám zmínil, organizovaná společnost tě nenechá jen tak existovat.

Tvůj čas už nepatří tobě, ale splácení nákladů na systém, který jsi si nevybral. Dozorce ti už nemusí hrozit samovazbou. Stačí ti dát vysokorychlostní internet a levné jídlo. Sám si lehneš do cely a zavřeš za sebou dveře, protože realita venku je příliš děsivá. Z kamenného kriminálu se dostal do "zábavního parku", který má ale úplně stejný cíl, udržet ho pod kontrolou a vytěžit z něj energii. Pokud je všechno kolem nás jen sofistikovanější forma zlaté klece, existuje podle tebe vůbec nějaká "skutečná" svoboda, nebo je to jen teoretické slovo, kterým se v téhle cele naivně utěšujeme?