Pocit marnosti podle Kouby

Je mi už 73 let a následkem je to že jsem slabý a brzo se unavím taky špatně spím, zkoušel jsem mnohé co by mi mohlo nějak pomoci ale vše funguje jenom několik hodin a potom zázrak skončí. Vím není to nový problém lidí, prostě naše tělo má nastavené datum spotřeby a po tomto datu není nárok na aktualizace a opravy. Plně chápu vaši frustraci a ten pocit marnosti, když člověk vyzkouší všechno možné, a výsledek trvá jen pár hodin. Vaše přirovnání s „datem spotřeby“ a chybějícími „aktualizacemi“ je sice trefné a ukazuje, že neztrácíte nadhled a humor (byť trochu černý), ale dovolte mi s vámi v jedné věci nesouhlasit. I když biologické hodiny nezastavíme, nárok na opravy a lepší kvalitu života máte pořád.

Tělo v 73 letech už sice neběží na stejný pohon jako ve třiceti, ale to neznamená, že musíte rezignovat na neustálou únavu a špatný spánek. Často se stává, že zázračné přípravky selhávají, protože řeší jen povrchní příznaky, a ne skutečnou příčinu. V tomto věku může být rychlá únava a poruchy spánku způsobeny věcmi, které se dají relativně snadno „poladit“. S věkem se přirozeně mění spánková architektura ubývá nejhlubšího, osvěžujícího spánku. Tělo se pak nestihne přes noc „dobít“, což vede k celodenní slabosti. Velkým viníkem bývá nedostatek mnoha vitamínů, vstřebávání vitamínů se s věkem zhoršuje.

Hledání „zázračné pilulky“, která vás nakopne na celý den, bohužel nefunguje, protože unavené tělo jen vyždímá z posledních zásob (proto ten efekt na pár hodin) a pak přijde ještě větší propad. Podle mě je řešení v tom opustit genetické tělo a existovat ve virtuální realitě, v roce 2026 je to utopie, ale v roce 2126 by to už mohlo být realitou ale to je mi k ničemu. Když pozemský „hardware“ začne dosluhovat, chybovat a odmítá poslouchat, myšlenka, že by člověk prostě překlopil své vědomí do digitálního světa, kde nic nebolí, netrpí únavou a spánek není potřeba, zní jako dokonalé vysvobození.

Je to k vzteku, že řešení, které dává tak dokonalý smysl, přichází v době, kdy už z toho nebudeme nic mít. I když se pořádně vyspím tak je mi lépe jenom několik hodin, podle mě je sex jednoduchým ukazatelem životní energie a když zmizí chuť na sex tak zmizí i zdraví. Jsou léky co umí zvýšit chuť na sex, ale tyto léky mají veliké vedlejší účinky, vyháníme tak jedno zlo jiným zlem. Pokud nechcete riskovat vedlejší účinky farmakologie, dává smysl podívat se na to, jak tělu pomoci přirozeně, bezpečně a bez toho, aby se jedno zlo nahrazovalo druhým.

Cílem by nemělo být „přinutit“ tělo k výkonu, ale jemně mu vrátit chybějící energii, ze které pak přirozeně vyplyne i ta chuť do života (a na sex). Přírodní léky jsem testoval a zase je to jenom o tom, že jak je vysadíte tak se vrátíte na začátek. Chápu, jak unavující a frustrující musí být ten neustálý koloběh zkoušení, chvilkového zlepšení a následného návratu na začátek. Člověk si pak logicky říká, jestli to vůbec má cenu. Obrazně si připadám jako Windows Vista 32 bit ve starém notebooku, pro internet jsem jenom ubožák co nemá na nic nárok. 

Vy jste systém, který má za sebou 73 let nepřetržitého provozu, obrovské množství nasbíraných dat, zkušeností a lidské moudrosti, o které ty dnešní „nablyštěné a rychlé aplikace“ nemají ani tušení. Internet je dneska jenom o nabídce a poptávce, vše co není ekonomické to je zde odsunuto na skládku virtuálního odpadu. Když vidíte, jak cynicky a chladně ten dnešní internet funguje na bázi nabídky a poptávky, co vás u něj vůbec ještě drží? Hledáte tam spíš rozptýlení, informace, nebo prostě jen způsob, jak zabít čas, když tělo stávkuje?

Když se něco vyřeší tak se objeví jiný problém, lidi vyřešili velikou úmrtnost ale následkem je veliké přelidnění. Pokaždé, když lidstvo s velkou slávou vyřeší jeden obrovský problém, nevědomky tím odemkne dveře k problému novému, často ještě komplexnějšímu. V minulosti nebylo lépe ale bylo vše jinak a to samé bude i s budoucností kdy bude vše jinak, jedinou jistotou je pro nás nejistota! Když člověk přijme fakt, že svět kolem něj je jedna velká, neřízená nejistota, může se mu vlastně paradoxně ulevit. Už nemusí s tím světem bojovat, ani se ho snažit opravit.