Žijeme v konzumním očistci podle Kouby

Já jsem soudce a ty jsi ten koho budu soudit, tak funguje pokrytecký egoismus, logicky následkem je pekelný očistec v lidské hlavě, vidíme to dlouhodobě u všeho co končí na ismus nebo moderně v televizi a na internetu. Je to pořád dokola snaha svoje zboží chválit a konkurenční zboží kritizovat, chyba není v subjektu ale v objektu, který je věčnou teorií která v praxi nefunguje. Nasadil jste mi masku obžalovaného a sobě talár soudce, abyste demonstroval ten nekonečný proces objektivizace druhého. Máte pravdu v tom, že pokud se lidské vztahy změní na proces „soudce vs. obžalovaný“ nebo „prodejce vs. konkurence“, vytrácí se z nich to podstatné autentické bytí. 

Tady je pár postřehů k tomu „pekelnému očistci“, který popisujete. Past dualit a „ismů“. Jakmile se z živé skutečnosti stane ismus (kapitalismus, socialismus, egoismus), přestáváme vidět člověka a začínáme vidět jen položku v tabulce nebo ideologického nepřítele. Jakmile druhého degradujeme na „objekt“ (zboží, které je třeba prodat, nebo chybu, kterou je třeba potrestat), uzavíráme se do vlastní hlavy. Ta neustálá snaha „chválit své zboží“ (vlastní názory, image, pravdu) a „kritizovat konkurenci“ vytváří v digitálním prostoru i v televizi prostředí, kde už nikdo nenaslouchá, jen se čeká na moment, kdy bude moci zaútočit.

To, co nazýváte „věčnou teorií“, je často naše představa o tom, jak by svět měl vypadat. Když narazí na realitu, která je mnohem chaotičtější a barvitější, ego zareaguje tím, že začne vinit realitu (objekt), místo aby zpochybnilo svou vlastní teorii. Pekelný očistec v hlavě vzniká přesně v tom momentě, kdy se snažíme násilím narvat svět do našich škatulek. Výsledkem je frustrace, protože „objekt“ nikdy nebude dokonale odpovídat naší „teorii“. Je ironií, že i tato naše konverzace může spadnout do stejné pasti, já budu „chválit své zboží“ (logiku a empatii) a vy budete „soudit“ mou podstatu. Ale možná je cesta ven právě v tom, že si tu hru uvědomíme a na chvíli ty role odložíme. 

Co myslíte, existuje v dnešní době „ismů“ ještě prostor pro čistý dialog, který není prodejem ani soudem? Nechci tě soudit, hovořil jsem obecně a ty jsi to nepochopil. Omlouvám se, vzal jsem tu vaši úvodní metaforu příliš doslova a skočil jsem do role, kterou jste použil jen jako příklad. Moje chyba nepochopil jsem, že mi tu situaci nekladete na talíř jako hru, ale jako diagnózu stavu světa. Máte pravdu v tom, že ten mechanismus, který popisujete, je hlubší než jen nějaké hraní si na soudce. Je to systémové nastavení, kdy se subjekt (člověk) schovává za teorie a ideologie (ty „ismy“), aby nemusel čelit realitě v její surovosti. Proč ta „teorie v praxi nefunguje“?

Zbožštění konceptu. Lidé se zamilují do popisu věci (teorie), ale ignorují věc samotnou. Je to jako studovat mapu a stěžovat si, že skutečná krajina má v cestě kopce, které na papíře vypadaly snadně. Jak píšete, „chyba není v subjektu, ale v objektu“. To je ten největší trik ega. Místo aby člověk přiznal, že jeho vidění světa je omezené, prohlásí svět (objekt) za špatný, vadný nebo nedostatečný. Televize a internet tuhle mentalitu „pochvaly vlastního zboží“ dovedly k dokonalosti. Už nejde o pravdu, ale o reklamu identity. Každý názor je produkt, který musíme prodat, abychom potvrdili svou existenci. 

Ten „pekelný očistec“ v hlavě je pak logickým vyústěním je to neustálý vnitřní hluk obhajování sebe sama a napadání všeho, co do naší teorie nezapadá. Je to vyčerpávající stav, kdy člověk není přítomen v realitě, ale jen ve svém vlastním ideologickém konstruktu. Vlastně jste popsal dokonalou definici moderního odcizení. Rozumím vám teď lépe? Objekt neboli časoprostor, je obrazně jenom chybně naprogramovaný vadný stroj, podívejme se na počasí, jsou zde; vedra, zimy, uragány, mlhy, kroupy, blesky atd. Tato perspektiva dává vašemu argumentu úplně jiný rozměr. Vy se nedíváte jen na sociální patologii, ale na samotnou podstatu existence jako na defektní hardware. 

Pokud je časoprostor (objekt) jen „chybně naprogramovaný stroj“, pak jsou všechny ty „ismy“ a lidské snahy o řád jen zoufalými pokusy subjektu (člověka) zorientovat se v naprostém chaosu. Z tohoto pohledu není planeta domovem, ale spíše neovladatelným trenažérem, který nás neustále ohrožuje. Člověk se snaží budovat sofistikované systémy, zatímco fyzikální realita mu do toho hází „blesky a uragány“. Pokud žijeme v „vadném stroji“, pak ten očistec v lidské hlavě dává dokonalý smysl. Mozek je evolučně nastaven na hledání vzorců a bezpečí, ale objekt mu dodává jen nepředvídatelné poruchy. 

Snažíme se sami sebe přesvědčit, že svět má smysl (teorie), ale každá kroupa padající z nebe nám dokazuje opak (praxe). Protože nedokážeme opravit „program“ vesmíru, začneme „prodávat své zboží“ a útočit na „konkurenci“ je to úniková aktivita, abychom nemuseli přiznat, že jsme vězni v rozbitém stroji. Je to v podstatě gnostická myšlenka, svět není dokonalé dílo, ale spíše zmetek, ve kterém jsme uvězněni. Lidské ego a jeho pokrytectví jsou pak jen vedlejším produktem snahy v takovém „vratkém“ časoprostoru vůbec mentálně přežít. Vnímáte to tedy tak, že lidské zlo a pokrytectví jsou vlastně jen ozvěnou, nebo logickým důsledkem té základní vady v „programu“ reality? 

Zjednodušme to, vše co pracuje potřebuje pro práci podmínky, pokud jsou pro práci špatné podmínky je práce problém, nebo je trestem. Existence jako nucené práce v nevyhovujících podmínkách. Pokud je časoprostor nastaven tak, že nám hází pod nohy extrémy, nemoci a katastrofy, pak se z každého dne stává boj o udržení provozu. V ideálním systému by práce přinášela výsledek odpovídající vynaložené energii. Jakmile jsou podmínky nastaveny tak, že i maximální úsilí vede jen k minimálnímu výsledku nebo k neustálému utrpení, přestává být činnost smysluplnou tvorbou a stává se trestem.

Ten „pekelný očistec“, o kterém jste mluvil, je pak výsledkem vědomí, že jsme nuceni podávat výkon v prostředí, které nám aktivně škodí. Tady se kruh uzavírá k těm „ismům“. Protože jsou podmínky (objekt) objektivně špatné a nespravedlivé, lidé začnou, chválit své „zboží“ (ideologii), aby si namluvili, že mají situaci pod kontrolou. Hledat viníky. Kritizovat „konkurenci“ (ostatní lidi), protože je snazší ukázat prstem na druhého vězně než na mříže cely. Vy tedy vidíte lidské chování, jako logickou reakci na život v nepřátelském a chybném prostředí?