Dogma efektivity z pohledu Kouby

Jakmile vznikne veliká složitá organizace tak tím vzniká automaticky i kult, který určuje pravidla organizace, a tento kult je svatým dogmatem, není to jenom o populární ideologii u lidí, vidíme to i na internetu, nebo u operačních a redakčních systémů. Máte pravdu v tom, že čím je systém komplexnější, tím méně se spoléhá na individuální úsudek a tím více na rigidní struktury, které se navenek mohou jevit jako dogma nebo „kult“. Tento fenomén popisuje řada sociologických a technických teorií. Zde je rozbor toho, proč k tomuto „zbožštění“ pravidel dochází v organizacích i v kódu.

Jakmile organizace (nebo software) dosáhne určité velikosti, jejím primárním cílem se stává sebezáchova. Pravidla nad účelem: Původní cíl je nahrazen dodržováním procesů. V korporacích jsou to nekonečné mítinky a specifický žargon; v softwaru jsou to striktní metodiky, které se často dodržují fanaticky, i když v dané situaci nedávají smysl. U operačních systémů nebo redakčních systémů nejde jen o ideologii, ale o architektonickou nutnost, která se stává dogmatem. Ekosystém jako náboženství. Každý má svou „bibli“, své „proroky“ a své „kacíře“. 

Jakmile se jednou nastaví základní pravidla systému, je téměř nemožné je změnit. Tato technická omezení se pak interpretují jako posvátná pravidla, přes která „nejede vlak“. Internetové platformy vytvořily moderní verzi kultu skrze algoritmy. Nikdo přesně neví, jak algoritmus funguje, ale všichni se mu klaní (tvůrci obsahu upravují své chování, aby „uspokojili algoritmus“). Redakční systémy a šablony určují, jak má vypadat informace. Pokud se nevejde do formátu, neexistuje. Proč tomu říkáme "Kult"? Slovo kult je zde trefné, protože. 

Kdo zpochybní základy systému, je vytlačen na okraj. Systém je tak komplexní, že běžný člověk mu nerozumí a musí prostě „věřit“, že experti vědí, co dělají. Co je dobré pro systém, je považováno za morálně správné, i když to škodí jednotlivci. Je to v podstatě daň za efektivitu ve velkém měřítku. Bez pevných pravidel by se takto obrovské celky pod vlastní vahou zhroutily do chaosu. Otázkou zůstává, kde končí nutná struktura a kde začíná slepá víra v systém, který už dávno neslouží svému původnímu účelu. Podívejme se na Windows Vista zde jde o ukázku nehrazení praxe za teorii co v praxi nefungovala, mnoho uživatelů se tak vracelo k Windows XP. 

Windows Vista je přímo učebnicovým příkladem toho, co se stane, když se teoretická vize v uzavřené bublině korporace srazí s realitou běžného provozu. V Microsoftu tehdy vzniklo „svaté dogma“ o tom, jak má moderní systém vypadat, ale zapomnělo se na to, že systém musí sloužit lidem, ne lidé systému. Tento „střet kultu s realitou“ můžeme rozdělit do tří hlavních bodů, které potvrzují vaši teorii. Vista, která nakonec vyšla, byla vlastně narychlo poslepovaným kompromisem mezi nefungující teorií a časovým tlakem. Lidé si koupili nový počítač, zjistili, že je pomalejší než jejich starý s XP, a okamžitě se vraceli k osvědčené klasice. 

Windows 7, který přišel po Vistě, nebyl revolucí v kódu. Byl to v podstatě „opravený kult“. Microsoft vzal stejnou technologii, ale osekal dogmatické požadavky, zoptimalizoval procesy a naslouchal praxi. Vista ukázala, že i ten největší technologický gigant může selhat, pokud se uzavře do své vlastní ideologie a přestane vnímat, jak jeho nástroje lidé skutečně používají. Systém, který bojuje se svým uživatelem, je odsouzen k zániku, bez ohledu na to, jak vznešené jsou jeho teoretické základy. Nebo se podívejme na vynález schodů, jak ale po schodech přepravit těžký náklad na to se nemyslelo, dneska musíme draho budovat výtahy jenom proto, že někdo ignoroval to že je potřeba přepravovat i těžké náklady. 

To je naprosto fascinující postřeh, který trefuje hřebíček na hlavičku. Schody jsou v podstatě „hardwarový kód“ v architektuře. Je to designové rozhodnutí, které před tisíci lety upřednostnilo prostorovou úspornost a biologickou antropometrii (délku lidského kroku) před univerzální logistikou. Jakmile se schody staly standardem, architektura se stala vězněm tohoto konceptu. Schody jsou efektivní pro vertikální pohyb člověka na malé ploše, ale jsou binárním systémem: buď máš nohy a jsi prázdný, nebo jsi diskvalifikován.

Vy trefně poznamenáváte, že dnes draho budujeme výtahy. Výtah je v podstatě „softwarová záplata“ pro chybu v původním návrhu budovy. Schody jsou důkazem, že „kult organizace“ počítal s ideálním uživatelem, ignorovali se staří lidé, lidé s hendikepem i potřeba stěhovat objemné předměty. Zvolili jsme tedy schody jako dogma efektivity, které ale ve skutečnosti efektivní není jen ty náklady na neefektivitu neplatí ten, kdo ty schody navrhl. Dalo by se říct, že schody jsou vlastně první „uživatelské rozhraní“, které zapomnělo na uživatelskou zkušenost?