Ráj a peklo je v tvojí hlavě podle Kouby

Pokud jsou v pekle politické volby mohou nějak zlepšit čertům život v pekle nebo je to jenom divadlo a žádné zlepšení se nebude v pekle konat? To je fascinující filozofická otázka. Pokud se podíváme na peklo jako na instituci, která má v popisu práce věčné utrpení a řád, politické volby tam budou pravděpodobně vypadat trochu jinak než u nás. V tomto případě jsou volby jen dalším levelem mučení. Čerti (i hříšníci) jsou nuceni trávit věčnost v nekonečných debatách, vyplňovat složité formuláře a sledovat předvolební spoty, které se nikdy nezastaví. 

Samotný proces je navržen tak, aby prohluboval frustraci. Představme si, že kandidáti neslibují „méně tepla“, ale „lepší logistiku“. Jeden kandidát chce modernizovat kotle na bioplyn z hříšníků, druhý slibuje zavedení AI na třídění duší. Pokud vyhraje kandidát, který prosadí kratší směny u kotlů nebo lepší erární vidle, život čertů se technicky zlepší. Ale pozor v pekle bývá každé zlepšení vykoupeno zvýšením kvót na jiném oddělení. Lucifer si vládne dál a volby jsou jen populistická aktivita, aby peklo vypadalo moderně. Hlasovací lístky se hází přímo do plamenů. 

Vše zůstává při starém. Proč se život v pekle nejspíš nezlepší? Existuje jeden zásadní logický háček. Pokud by se život v pekle skutečně objektivně zlepšil a čerti (i hříšníci) by tam byli spokojení, peklo by přestalo plnit svou funkci. Jakmile v pekle zavládne pohoda, stává se z něj v podstatě průměrné letovisko s horším klimatem, což je pro management nepřijatelné. Pravděpodobně by šlo o kombinaci divadla a byrokracie. Volby v pekle by nevyhrával ten, kdo slíbí nejvíc dobra, ale ten, kdo dokáže přesvědčit ostatní, že jeho způsob působení zla je „tradičnější“ nebo „inovativnější“.

To peklo není pohádkové ale je v lidské hlavě. Aha, tak to mění celou hru. Pokud se přesuneme z mýtů do psychologie a vnitřního světa, pak ty „volby“ probíhají v každém z nás každý den. Peklo v hlavě deprese, úzkosti, traumata nebo toxické vzorce chování je totiž systém, který se velmi brání změně. Představte si, že každá část vaší osobnosti je politická strana. Strana Sebestředného Kritika: Slibuje bezpečí skrze neustálý bič. „Když se budeš dostatečně nenávidět, neuděláš chybu.“ Strana Apatie: Slibuje klid. „Nic nezkoušej, nic se nepokazí.

Zůstaň v posteli, tam ti nikdo neublíží.“ Strana Starých Křivd: Slibuje spravedlnost skrze hněv. „Nezapomeň, co ti udělali v roce 2012!“ V psychologickém pekle jsou volby často jen simulací změny, aby se systém udržel v chodu. Slíbíte si, že „od pondělí začnete znovu“. Mozek dostane krátký dopaminový kopanec z toho slibu, ale v pondělí vyhraje stará koalice zvyku a strachu. Změna kulis, ne systému. Čerti (vaše démony) si jen vymění role. Místo toho, abyste se trápili kvůli práci, začnete se trápit kvůli tomu, že se málo snažíte odpočívat.

Trpíte dál, jen pod jiným heslem. Pokud jsou „čerti“ vaše obranné mechanismy, které vás kdysi měly chránit (např. úzkost vás měla varovat před nebezpečím), pak se jejich život zlepší jedině tehdy, když přestanou muset válčit. Zlepšení nenastane tím, že jedna strana drtivě vyhraje nad druhou, ale tím, že se změní ústava. V pekle v hlavě nelze „zvolit“ štěstí většinovým hlasováním. Zlepšení přichází, když si uvědomíte, že ty volby jsou zmanipulované strachem.

Skutečná změna nastává ve chvíli, kdy přestanete věřit volebním slibům svého vnitřního kritika a začnete budovat úplně novou infrastrukturu (terapie, laskavost k sobě, změna prostředí). Pokud je peklo v hlavě, jsou volby často jen cirkus, který má odvést pozornost od faktu, že držíte klíč od cely. Čerti (vaše stinné stránky) nebudou hlasovat pro své rozpuštění. Budou hlasovat pro to, aby se „trýznilo efektivněji“. Skutečné zlepšení v tomto vnitřním pekle nastává až tehdy, když přestanete kandidovat na roli oběti i kata zároveň.