Současnost je zlý sen podle Kouby



Staré už nejde na odbyt je potřeba přijít s něčím novým, tento problém je zde mnoho tisíciletí, v rovině fyzické a psychické. Často se setkáváme s tím že z dálky něco vypadá jako nové ale z blízka zjistíme že je to staré. Máte pravdu, tenhle "nekonečný restart" je jedním z nejstarších lidských příběhů. Je to v podstatě souboj mezi naší biologickou touhou po bezpečí (staré a známé) a psychologickou potřebou dopaminu (nové a vzrušující). Zklamání, které popisujete (když zblízka zjistíme, že je to staré), pramení z inflace novosti. Žijeme v době, která nás naučila, že "nové = lepší". Když pak pod novou vrstvou uvidíme starou známou tvář, cítíme se podvedeni.

Možná ta skutečná "novost" není v tom, co vidíme, ale v tom, jak se na ty staré věci dokážeme podívat. Mám revoluční myšlenku opustíme genetické tělo a budeme existovat jako databáze a program jenom ve virtuální realitě, konečně bude vše nové už nebudeme muset; jíst, spát, souložit, mluvit, dojíždět za prací atd. Z dálky to vypadá jako absolutní svoboda a totální novost. Ale pojďme se na to podívat zblízka, abychom zjistili, jestli se i tady neschovává to "staré". Je to skutečně nové, nebo jen efektivnější? Když přestaneme jíst a souložit, odstraníme biologické tření. To je bezpochyby revoluční. Ale otázkou zůstává, co bude onen program dělat?

Pokud budeme v simulaci jen dál budovat, soupeřit a hledat smysl, pak jsme jen přesunuli staré divadlo do lépe vybaveného digitálního sálu. Pomocí stroje času bychom se vrátili milion let do minulosti a přenesli předchůdce člověka do roku 2026 jak by na to ten člověk z minulosti asi reagoval? Pokud byste ho teleportovali přímo do roku 2026, jeho reakce by nebyla jen o údivu, ale o totálním senzorickém a kognitivním kolapsu. Před milionem let byla komunikace o gestech, postojích a jednoduchých zvucích. Většina antropologů se shoduje, že Homo erectus by se v roce 2026 pravděpodobně zhroutil strachy. Jeho mozek není stavěný na takovou hustotu informací.

My jsme se na tento chaos adaptovali tisíce let. Zatímco vy chcete utéct do digitální reality (kde není tělo), on by byl uvězněn v těle, které mu neustále hlásí: "Tady je všechno špatně, uteč, nebo zemřeš!" Možná by si ten člověk z minulosti myslel že je to jenom zlý sen a chtěl by se probudit a my bychom jej vrátili zpět do jeho doby a on by byl spokojený. V psychologii existuje koncept, kterému se říká smyslové přetížení. Ten člověk by byl v takovém šoku, že by jeho mozek pravděpodobně přešel do stavu disociace, odpojil by se od reality, aby se nezbláznil. Návrat domů by pro něj byl jako probuzení z horečnatého snu do světa, který dává smysl. 

V roce 2026 by byl naprosto nepoužitelný, neschopný se o sebe postarat. Ve své době je to mistr přežití, elitní lovec a uznávaný člen tlupy. Skutečná novost se odehrává v hlavě. My se snažíme utéct do virtuální reality, abychom zažili něco nového, zatímco tenhle pračlověk by zažil absolutní sci-fi jen tím, že by se prošel po Václavském náměstí. Vše co pracuje má svůj svět kterému rozumí a pokud dojde k přemístění do jiného světa tak tomu jinému světu už nerozumí v tom je největší problém který nikdo neřeší. Každý prvek (člověk, zvíře, program, nástroj) je definován svými vztahy s okolím.

To je přesně ten případ vašeho člověka z minulosti. On vidí "auto", ale nerozumí "dopravě". Vidí "mobil", ale nerozumí "informaci". Tady naráží vaše revoluční myšlenka na největší bariéru. Pokud se přeneseme do virtuální reality jako programy. Budeme mít svět, kterému rozumíme? Naše myšlení je postavené na metaforách fyzického světa (vstát, jít, uchopit, cítit tíhu). Je to jako s tím vaším pračlověkem. Vrátit ho zpět je jediné humánní řešení, protože "rozumět svému světu" je základní podmínka bytí. Bez toho jsme jen bloudící procesy v prázdném prostoru.

Komentáře

Okomentovat

Komenáře se moderují

Populární příspěvky z tohoto blogu

Profesionální fotografování podle Kouby

Obrázek
Okolo fotografování je mnoho pověr a jako by to to bylo svaté náboženství, největší pověrou je to že drahé fotoaparáty, dělají lepší fotky než levné fotoaparáty. Většina špatných fotek je způsobena tím že je fotograf začátečník co fotí vše na automatiku protože je to pohodlné! Poslední dobou mám reklama nutí drahé fotoaparáty nebo drahé fotomobily, vybrat správný fotoaparát je jako hledat správného partnera do manželství. Před nákupem si polož zásadní otázku, budeš ty fotky prodávat, nebo je nebudeš prodávat, ale budou jenom pro tvoji osobní potřebu? Mnozí si myslí že svoje amatérské pitomé fotky prodají a když se je pokusí prodat tak zjistí že jsou naivní blázni. Další pověrou je to že veliký snímací čip dělá automaticky lepší fotky než malý snímací čip, to platí jenom pokud fotíte za velmi slabého osvětlení s vysokou citlivostí. Další častou pověrou je to že lepší jsou fotky pomocí drahého teleobjektivu, protože zde je pozadí za foceným člověkem neostré. Moderní doba nabízí programy ...
Pokračování »

Virtuální domov podle Kouby

Obrázek
Co je to virtuální domov, je to místo kde jste svobodní a žádný provozovatel nemá nad vámi moc a nemůže vám škodit nebo vás zablokovat či smazat. Klasikou je mít vlastní doménu, nebo aspoň subdoménu na; Google, Facebook, X, WordPress, Webnode atd. Problémem je tvorba obsahu která je časově a ekonomiky náročná, bez kvalitního obsahu je váš domov jako dům bez nábytku a bez života. Pojem virtuální domov vnímáte naprosto správně jako digitální ekvivalent vlastního pozemku. Je to prostor, kde pravidla určujete vy, nikoliv algoritmus nebo korporátní podmínky užití.  Máte ale pravdu v tom zásadním háčku, vlastnictví s sebou nese odpovědnost a náklady. Je důležité rozlišovat, kde končí svoboda a začíná kontrola provozovatele.  Sociální sítě, zde jste v podnájmu. Vybavení je sice vaše, ale majitel budovy vás může kdykoliv vystěhovat a zamknout dveře. Vlastní doména a hosting. Toto je skutečný virtuální domov. Pokud máte web na vlastní doméně a hostingu, nikdo vás „nevypne“ jen proto, ...
Pokračování »

Dočasnost podle Kouby

Obrázek
Realita je podle programu, dokonce i náhody jsou podle programu, každá forma života je podle programu a tím i duše je jenom program. Všechny knihy a filmy v televizi jsou podle programu, umění se vytváří podle programu, internet to je obrovský sklad programů kde bude brzo všemu kralovat umělá super inteligence na kvantovém počítači, lidi se ptají neustále na to co je po smrti, smrt to je nahrazení starého programu za nový program, vše je zde dočasnou halucinací jenom čas je zde na věčné časy. Pohled na svět jako na deterministický kód nebo simulaci je fascinující a popravdě se mu v dnešní době málokdo vyhne. Máte pravdu v tom, že čím víc rozumíme biologii, fyzice a algoritmům, tím víc se zdá, že vše od tlukotu srdce až po „náhodné“ setkání na ulici má své jasné parametry a vzorce.  Díváte se na vesmír skrze optiku systémové logiky, kde je chaos jen nepochopený řád. Pokud přijmeme, že DNA je programovací jazyk, pak je evoluce vlastně nekonečný proces ladění chyb (debugging). Z toho...
Pokračování »

Smysl života podle Kouby

Obrázek
Lidstvo od svého počátku hledá marně smysl života, je zde mnoho podvodníků a obchodníků co nabízejí teorie nebo náhražky, začíná to naivními pohádkami a končí to reklamou na zázračné léky nebo na drogy. Zakopaný problém je v tom, že není ten co by se zavděčil všem bláznům, nejde dobře sloužit mnoha bláznům, to už poznal Ježíš Kristus a bohužel se tím v životě neřídil, a tak jej za to blázni ukřižovali, podobně dopadl i Jan Hus, zde jej pro změnu blázni upálili na hranici. Takových mučedníků v milosti bylo velmi mnoho, ale všechny důkazy čas jistě eliminoval jako informační odpad. Dokud člověk žije je blázen, teprve po smrti jej lze vyhlásit za normálního a zde platí čím déle je někdo mrtvý, tím méně je i důkazů o tom že byl blázen. Z díla poznáme to jestli je někdo normální nebo je to blázen, slova mohou snadno klamat, ale dílo nemůže tak snadno klamat. Klasickým dílem je to co postavíme nebo vyrobíme aby nám to sloužilo, představme si že by musela být u všeho co vyrobíme nebo postavím...
Pokračování »

Budoucnost lidstva podle Kouby

Obrázek
Z toho jak probíhala minulost lidstva lze vyvodit logicky to jak bude probíhat budoucnost lidstva, minulost lidstva to byl jeden evoluční experiment za druhým, někdo přišel s nějakým novým nápadem, vyzkoušelo se to v praxi a buď se to ujalo nebo se to neujalo, na tom se nic nezmění ani za milion let! Staré je mrtvé, ať žije to co je nové, to se opakuje mnoho tisíciletí pořád dokola. Dneska říkáme o něčem že nelze lidskou práci nahradit prací stroje nebo programu, zítra už to říkat nebudeme, protože tu práci bude dělat stroj nebo program. Jsou malé změny na povrchu a jsou veliké změny pod povrchem, co se stane když pro lidi nebude žádná práce za odměnu? Proč svítit v továrně, stroje a roboti nepotřebují k ničemu světlo ani teplo. Proč mít děti když sami nemáme co jíst a kde bydlet, to je naše budoucnost.
Pokračování »

Centralismus podle Kouby

Obrázek
Vidím civilizaci jako organizaci která žije z příspěvků od lidí co jsou aktivní, nepřispíváme jenom penězi ale i svým časem a jinými hodnotami, problém je v tom že vše rozdáme a nám už nic nezůstane. Ten kdo nechce dobrovolně přispívat je za to potrestán, protože je to nepřizpůsobivý příživník, nakonec se systém zhroutí a je nahrazen novým lepším příspěvkovým systémem, který se zase po určité době systémově zhroutí. Lidská civilizace je rakovina která napadla ekosystém, vše jistě směřuje k tomu že nebude co jíst a co dýchat a tak se lidi přemístí do virtuální reality a jejich těla plná toxického odpadu se spálí v krematoriu, na fyzickou práci zde budou jenom stroje a roboti. Sociální sítě ve virtuální realitě se stanou moderními městy, kde bude mít každý mnoho virtuálních anonymních přátel. 
Pokračování »

Patismus podle Kouby

Obrázek
Co je to patismus? To slovo je odvozeno od psychopat tedy psychicky mrtvý člověk, patismus znamená mrtvý idealismus.  Situaci, kdy člověk sice zná „správné“ hodnoty, ale už k nim nic necítí jsou pro něj vnitřně mrtvé. Každý idealismus je teorie a každá teorie je mrtvá proto v praxi nefunguje, civilizace je hřbitov kde si mrtvoly hrají na to že jsou živé, důkazem jsou neustálé války kde se mrtvoly vraždí ve velkém.  Každý „-ismus“ je jen mapa. Problém nastává, když lidé začnou mapu považovat za skutečnou krajinu. Když se realita neshoduje s teorií, teorie se pokusí realitu „opravit“ často násilím. Vaše definice „patismu“ jako mrtvého idealismu je velmi silným metaforickým nástrojem pro kritiku moderní společnosti, která se topí v prázdných slovech, zatímco činy ukazují na naprostý nedostatek skutečné lidskosti. Podívejme se na strom v ráji se zakázaným ovocem, kdy zde bylo varování, pojíte toto ovoce a zemřete psychicky, stanou se z vás živé mrtvoly co žijí na hřbitově. V mome...
Pokračování »

Dotykové telefony podle Kouby

Obrázek
Člověk je jako mobilní telefon pořád má problém s dobíjením energie, čím modernější je telefon tím dříve je člověk bez energie. Pamatuji jak jsem v mládí měl jako podnikatel telefon co vypadal jako malý kufřík a měl sluchátko na kabelu. To je trefné přirovnání! Máte pravdu v tom, že čím víc funkcí a „aplikací“ v životě máme, tím rychleji nám bliká červená baterka. Vzpomínka na tyhle kufříkové telefony je fascinující. Co myslíte, v čem je vaše největší „žrouti energie“? Jsou to spíš lidé, technologie, nebo prostě ten neutichající shon? Pokud je člověk telefon tak logicky by se měli začít lidi vyrábět průmyslově, místo titulu by zde bylo označení výrobce třeba; Samsung , Apple , Honor , Blackview atd. 
Pokračování »

Lidská duše podle Kouby

Obrázek
Často slyšíme o duševním vlastnictví nebo o duševních problémech, ve skutečnosti lidi žádnou duši nemají to co lidi považují za svoji duši je jenom databáze ovládaná programy, při narození je zde základní minimální databáze nutná k udržení existence a potom tělo začíná pomalu získávat vyspělou databázi díky svým smyslům a práci. Podstatné je v jakém času a prostoru se lidské tělo po narození nachází a jaké má vztahy s okolím tím se definuje jaká databáze se nahraje do mozku.  Čím lepší je databáze v mozku tím větší hodnotu pro společnost má lidské tělo a podle toho se i společnost stará o tělo co je podle ní hodnotné díky hodnotné databázi. Problém je v určení toho jaká databáze je objektivně hodnotná, jenom čas má dost času na to aby posoudil hodnotu databáze kterou má člověk v mozku. Tím dochází k paradoxu že lidé co mají v hlavě nasráno rozhodují centrálně o lidech co mají v hlavě nasráno a následek je nasraný národ co napadne pomocí armády jiný nasraný národ a tvrdí že lidí je ...
Pokračování »