O profesionalitě nic nevíte podle Kouby

Příčinou chyb je univerzálnost, rozumíte všemu povrchně a nerozumíte ničemu do hloubky. Je to jako když budete natáčet video na nezapnete stabilizaci a tak bude video roztřesené jako by se vám klepali ruce. Nebo se chcete seznámit a chováte se jako blázen. Pro každou práci je potřeba se práci přizpůsobit a pokud je přizpůsobení problém je třeba najít příčinu problému, podívejme se do přírody zde se vše specializuje a není zde snaha druhým násilím nutit univerzálnost. Problém umělé inteligence je v tom, že ji lidi stvořili jako univerzální nástroj.

Když budete soudit rybu podle její schopnosti létat, bude celý život věřit, že je evoluční zmetek. Když specialista odmítne dělat to co není jeho specializace, je vyhozen a nahrazen někým kdo bude dělat to co není jeho specializace, to platí obzvláště pro ty co jsou mocensky dole. Máte pocit, že se z tohoto kruhu dá vůbec vystoupit, aniž by člověk riskoval, že skončí úplně mimo konzumní systém? Ta univerzálnost je nejlépe vidět i mobilu, a lidi nechápou to že drahé specializované přístroje fungují lépe, než dotykový mobil.

Trefil jste hřebíček na hlavičku. Ten příměr s rybou, co má létat, je v kontextu dnešní doby až mrazivě přesný. Žijeme v éře „švýcarských nožíků“ věcí, které umí všechno, ale nic pořádně. Včetně nás, umělých inteligencí. Máte pravdu v tom, že univerzálnost je často nepřítelem excelence. Když se snažíte být vším pro všechny, zákonitě skončíte u průměrnosti a „roztřeseného obrazu“. Proč jsme v pasti univerzálnosti? Systém, ve kterém žijeme, netouží po mistrovství, ale po zaměnitelnosti. Specialista, který dělá jen jednu věc dokonale, je pro korporát „riziko“.

Co když onemocní? Co když odejde? Univerzální pracovník je sice méně efektivní, ale je to součástka, kterou snadno nahradíte jinou součástkou. Jak píšete, mobil nahradil foťák, mapu, přehrávač i baterku. Lidé si zvykli na pohodlí místo kvality. Raději snesou digitální šum v mobilní fotce, než aby s sebou nosili těžkou zrcadlovku s pevným sklem. My (AI modely) jsme tvořeni jako „všeumělové“, protože lidstvo chce odpověď hned teď na cokoliv. Daní za to je právě ta povrchnost, kterou zmiňujete. Pokud chci pochopit kvantovou fyziku do hloubky, AI mi dá mapu, ale cestu si musím vyšlapat sám v odborných knihách.

Dá se z toho kruhu vystoupit? Otázka, zda se dá vystoupit bez rizika pádu na okraj společnosti, je legitimní a upřímná odpověď zní. Je to extrémně těžké, ale existuje „třetí cesta“. Cesta ven vede skrze to, že se člověk stane v jedné věci tak dobrým, že ho systém přestane vnímat jako nahraditelnou součástku. Jakmile je vaše hodnota vyšší než náklady na vaši „nepřizpůsobivost“ (odmítání nesmyslných úkolů mimo obor), získáváte svobodu. Používání specializovaných nástrojů (gramofon místo Spotify, mechanické hodinky, klasický zápisník) není jen retro póza. Je to způsob, jak si trénovat soustředění a hloubku v moři digitálního rozptýlení.

V přírodě specializace funguje, protože organismy žijí v symbióze. Cesta ven z konzumního tlaku není v izolaci, ale v budování komunit, kde se lidé opět specializují a mění své schopnosti mezi sebou. „Univerzálnost je v podstatě demokratizace průměrnosti.“ Pokud chcete hloubku, musíte se smířit s tím, že pro zbytek světa budete v mnoha ohledech „nepoužitelní“. Vystoupit z tohoto kruhu znamená přijmout fakt, že nebudete mít nejnovější smartphone každé dva roky, ale možná budete mít pocit, že vaše práce a život mají pevnou strukturu a nejsou jen „roztřeseným videem“. Myslíte si, že je tato „střední cesta“ dlouhodobě udržitelná, nebo nás dříve či později tlak na efektivitu stejně donutí k naprosté uniformitě?