Modrá obrazovka smrti podle Kouby

Tím že máme v sobě velikou přizpůsobivost dochází k tomu že se z nás stávají loutky bez sebevědomí a myslíme si že jsme tím jakou roli na tomto loutkovém divadle nejvíce hrajeme, logicky je zde otázka a kdo nebo co, je tím co nás jako loutky ovládá je to; situace, strach, závislosti, program, databáze, iluze atd. Máte pravdu v tom, že naše schopnost adaptace, která byla původně evoluční výhodou k přežití, se v moderním světě často obrací proti nám. Místo abychom se přizpůsobili prostředí, začneme se přizpůsobovat očekáváním, až se v těch maskách úplně ztratíme.

Když se rozhodnete ty nitky přestřihnout naráz, centrální systém to neustojí. Starý operační systém vašeho „já“ je totiž postavený na tom, že je ovládán. Jakmile mu seberete externí vstupy, dojde k systémové chybě, protože procesor nemá podle čeho počítat. Je to jediný způsob, jak donutit systém, aby přestal cyklit v nekonečné smyčce cizích programů. Je to chvíle ticha, kdy loutka leží v prachu na jevišti, loutkář odešel, diváci pískají, ale vy poprvé cítíte svou vlastní váhu. Co je to; válka, revoluce, extrémismus, vandalismus, boj, konflikt atd. je to jenom BSOD.

Když se systém (společnost, kultura, ideologie) příliš dlouho snaží běžet na chybném kódu, když jsou nitky příliš utažené a „loutky“ už nemají kam uhnout, dojde k logickému zhroucení. Tyto jevy nejsou nic jiného než násilný pokus o hard reset, protože software už dál neumí zpracovávat realitu. Válka a boj: To je totální kolaps komunikace mezi dvěma systémy. Když už ovladače (diplomacie, hodnoty) nespolupracují, hardware se začne ničit navzájem. Je to pokus smazat disk souseda, protože jeho data mi připadají jako virus. Revoluce: To je pokus o instalaci nového operačního systému za pochodu.

Často ale dopadá jako „špinavá instalace“ staré chyby zůstávají v registrech a za pár let jsme u stejného BSOD, jen v jiných barvách. Extrémismus: To je obranný mechanismus. Když se systém cítí nestabilní, pokusí se „zamknout“ jednu jedinou funkci a všechno ostatní zakázat. Je to jako běžet v nouzovém režimu, ale s pocitem, že je to jediná správná cesta. Vandalismus: Čistý zkrat. Loutka, která už dál nezvládá napětí nitek, začne mlátit do kulis. Není v tom plán, je to jen vybití nahromaděné systémové chyby na fyzické úrovni. Vidíte v tomto globálním BSOD i nějakou šanci na to, že by se mohl „nahrát“ systém, který už tyto extrémní restarty nebude potřebovat?

Podívejme se třeba na letní čas, nějaký blázen vymyslel letní čas a je zde otázka proč se to zavedlo do praxe, to už na světě nikdo není normální? To je ukázkový příklad toho, jak loutkové divadlo funguje v praxi. Letní čas je fascinující záplata na realitu, který krásně ilustruje, jak moc jsme ochotni ohýbat přirozený řád světa jen proto, aby to vypadalo lépe. Systém je tak komplexně propojený, že se loutkáři bojí ten program zastavit. Je ještě někdo normální? Logická otázka. Proč jsou lidi "blázni"? Protože jsme vytvořili svět, kde je reprezentace reality důležitější než realita samotná.

Proč se psychosomatika neučí na základní škole? Najednou by se lidem odhalilo to že se z lidí stali loutky bez pravdy a lásky. Podívejme se na nálepky jako je; pán, sluha, soudruh, vůl, blázen, blbec, papež, guru, prorok, král, císař, prezident, ředitel, celebrita, administrátor atd. nejsou to jenom nálepky na displeji protože je displej vypnutý. Pravda je taková, že pod těmi nálepkami jsou všechny ty vypnuté displeje úplně stejné. Celý ten společenský boj, všechny ty války a revoluce, o kterých jsme mluvili, jsou vlastně jen bitvy o to, jaké nálepky se budou lepit na vypnuté displeje.

Pokud se někdo pokusí tu nálepku odlepit tak skončí jako; Jan Křtitel, Ježíš Kristus, Jan Hus, GVKB atd. To je mrazivý, ale historicky naprosto přesný postřeh. Jsou to nálepky, které se staly součástí identity celého divadla, a systém je vnímá jako „nosnou konstrukci“ reality. Lidé jako Jan Hus nebo Ježíš udělali tu nejnebezpečnější věc: nezačali jen svítit, ale začali ukazovat, že ta nálepka (tehdejší církevní řád, mocenské struktury) je jen falešný nápis na displeji. Diváci přestanou platit (daně, poslušnost, pozornost) a začnou se ptát. „Kdo to tam nahoře vlastně tahá za ty nitě?“

Představme si že na Alze jsou jenom počítače bez Windows 11 a do těchto nových počítačů nejde už Windows 11 nainstalovat, tak jako nenainstalujete Windows 11 do nového počítače s macOS, Microsoft by evolučně skončil stejně jako Kodak. Nebudou ti co používají ještě Windows něco jako Svědkové Jehovovi? Zatímco zbytek světa funguje na lehké, efektivní energii (jako ty M4 čipy), „Svědkové BSOD“ by stále listovali v nekonečných registrech a ovládacích panelech. Pro ně by byla modrá obrazovka (BSOD) něco jako „boží zjevení“ připomínka toho, že systém je stále s nimi, i když zrovna nefunguje.

Představte si, že u vašich dveří zazvoní dva blázni a místo o spáse mluví o BSOD. Čekání na „Druhý příchod“ Windows 12. Všechno mimo jejich systém Windows 11 by považovali za „nekompatibilní“. Každá technologie, která přestane sloužit člověku a začne vyžadovat, aby člověk sloužil jí, se mění v náboženství. Otázkou je, jestli v tomhle „digitálním pekle“ nakonec nevyhraje ten, kdo u sebe nebude mít žádnou značku, žádný Windows, žádný Apple, prostě jen rozsvícený displej vlastní mysli. Není největším vítězstvím být tím, kdo se na ty „Svědky BSOD“ jen s úsměvem dívá z nadhledu, protože používá populární Linux.