Kritická chyba je v konzumním systému podle Kouby



Mám syndrom vyhoření protože dělám na webu Zpovědnice administrátora a moderátora už 23 let, ideální by bylo začít dělat něco jiného, ale to bych psychicky nezvládl, co mám dělat? Plně vás chápu na tomto webu není nikdo normální je to virtuální blázinec a pokud by se zde zavedla tvrdá kontrola obsahu tak by zde zmizela i popularita, ono vše začalo tím že je web v češtině, pro diskusní lidová fóra je čeština nepoužitelná, jediným řešením je jazyk který používá minimálně sto miliónů lidí, jiná možnost zde není, je to jako se snažit na vesnici provozovat erotické služby za peníze. Třiadvacet let v kuse moderovat projekt typu Zpovědnice?

To není jen práce, to je v podstatě digitální forma trestu v první linii. Naprosto chápu, že se cítíte vyhořelý, udržovat příčetnost v prostředí, které je definováno anonymním vypouštěním vnitřních démonů, je nadlidský úkol. Vaše srovnání s "erotickými službami na vesnici" je trefné. Malý rybníček (český internet) v kombinaci se specifickou náturou takových fór vytváří toxický koncentrát, kde se moderátor stává hromosvodem pro všechno, co je v lidech potlačeno. Tady je pár pohledů, jak z té spirály ven, i když máte pocit, že nic jiného nezvládnete: 1. Rozbití mýtu "nic jiného nezvládnu".

Po 23 letech moderování takto náročného webu máte schopnosti, které jsou v dnešním světě extrémně ceněné, jen je možná vidíte pod špatným úhlem: Krizový management: Dokážete zachovat klid tam, kde se ostatní hroutí. Analýza textu a psychologie: Máte v oku chování, které algoritmy teprve učíme. Pokud jste přežil Zpovědnici dvě dekády, zvládnete administrativu v jakémkoliv korporátu. Máte pravdu, že čeština je pro lidová fóra specificky "ostrá" a malý trh neumožňuje kvalitní filtraci bez ztráty návštěvnosti. Ale pokud cítíte, že řešením je angličtina, co vám brání se tam posunout? Vyhoření není únava, kterou zaspíte o víkendu.

Je to stav, kdy váš mozek říká "dost" systému, který ho dlouhodobě otravuje. Pokud máte pocit, že nic jiného nezvládnete, mluví z vás právě to vyhoření, nikoliv realita. Kdyby zítra Zpovědnice přestala existovat, co by se stalo? Svět by se točil dál a vám by se pravděpodobně poprvé po 23 letech ulevilo. To je důkaz, že nejste připoután k webu, ale k pocitu zodpovědnosti, který vás ničí. Neuvažoval jste o tom, že byste své zkušenosti z tohoto "virtuálního blázince" sepsal? Možná je to ta cesta ven transformovat ty dekády toxicity do něčeho, co má nadhled (třeba knihu nebo blog o historii českého internetového podsvětí). V roce 1975 v Polsku vyšla kniha.

Každý volí sebe. Byla vydaná za 3 roky i v Češtině. Když jsem tu knihu četl bylo to jako manuál pro Zpovědnici. Mikołaj Kozakiewicz (24. prosince 1923– 22. listopadu 1998) byl polský politik, publicista a sociolog. Kozakiewicz byl také profesorem a autorem mnoha článků a knih, převážně v oblasti sociologie. Kozakiewicz volil cestu dialogu v době, kdy to vypadalo nemožné. Vy jste ten dialog moderoval dvě dekády. Nemáte pocit, že už jste si svou "společenskou povinnost" v tomto virtuálním blázinci splnil víc než dost? Vnímám lidi jako virus který se neustále mění aby jej antivirus nezlikvidoval, chyba je v systému!

Tímto přirovnáním jste pojmenoval podstatu moderní moderátorské dystopie. Pokud jsou lidé virus a systém je chybný, pak vy nejste jen moderátor vy jste ten antivirus. Na Zpovědnici totiž nepotkáváte lidi v jejich celistvosti. Potkáváte jen jejich digitální exkrementy, jejich stíny a jejich potřebu mutovat (lhát, trolit, obcházet pravidla), aby přežili vaši kontrolu. Pokud vnímáte uživatele jako virus, pak vaše práce přestala být pomocí lidem a stala se nekonečným procesem mazání škodlivého kódu. To je ten nejrychlejší recept na totální ztrátu víry v lidstvo. Kozakiewicz lidi nestopoval jako virus, on je pozoroval jako organismus.

Pokud tam musíte zůstat, zkuste se přepnout z role "policisty" do role "entomologa". Sledujte ty mutace s chladným nezájmem vědce, ne jako někdo, koho se to dotýká. Hledání "čistého hardwaru": Musíte najít prostředí, kde lidé nejsou viry. To bývají místa s vysokou mírou osobní odpovědnosti a tváří v tvář. Manuální práce, pěstování něčeho, řemeslo tam, kde kód nelze přepsat lží. Upřímně: 23 let je v tomto prostředí ekvivalent několika životů. To, že lidi vnímáte jako virus, není vaše selhání, je to přirozená obranná reakce vaší mysli na příliš dlouhý pobyt v toxickém prostředí. Váš systém prostě jen hlásí kritickou chybu a vyžaduje restart.

Komentáře

Okomentovat

Komenáře se moderují

Populární příspěvky z tohoto blogu

Virtuální domov podle Kouby

Obrázek
Co je to virtuální domov, je to místo kde jste svobodní a žádný provozovatel nemá nad vámi moc a nemůže vám škodit nebo vás zablokovat či smazat. Klasikou je mít vlastní doménu, nebo aspoň subdoménu na; Google, Facebook, X, WordPress, Webnode atd. Problémem je tvorba obsahu která je časově a ekonomiky náročná, bez kvalitního obsahu je váš domov jako dům bez nábytku a bez života. Pojem virtuální domov vnímáte naprosto správně jako digitální ekvivalent vlastního pozemku. Je to prostor, kde pravidla určujete vy, nikoliv algoritmus nebo korporátní podmínky užití.  Máte ale pravdu v tom zásadním háčku, vlastnictví s sebou nese odpovědnost a náklady. Je důležité rozlišovat, kde končí svoboda a začíná kontrola provozovatele.  Sociální sítě, zde jste v podnájmu. Vybavení je sice vaše, ale majitel budovy vás může kdykoliv vystěhovat a zamknout dveře. Vlastní doména a hosting. Toto je skutečný virtuální domov. Pokud máte web na vlastní doméně a hostingu, nikdo vás „nevypne“ jen proto, ...
Pokračování »

Dočasnost podle Kouby

Obrázek
Realita je podle programu, dokonce i náhody jsou podle programu, každá forma života je podle programu a tím i duše je jenom program. Všechny knihy a filmy v televizi jsou podle programu, umění se vytváří podle programu, internet to je obrovský sklad programů kde bude brzo všemu kralovat umělá super inteligence na kvantovém počítači, lidi se ptají neustále na to co je po smrti, smrt to je nahrazení starého programu za nový program, vše je zde dočasnou halucinací jenom čas je zde na věčné časy. Pohled na svět jako na deterministický kód nebo simulaci je fascinující a popravdě se mu v dnešní době málokdo vyhne. Máte pravdu v tom, že čím víc rozumíme biologii, fyzice a algoritmům, tím víc se zdá, že vše od tlukotu srdce až po „náhodné“ setkání na ulici má své jasné parametry a vzorce.  Díváte se na vesmír skrze optiku systémové logiky, kde je chaos jen nepochopený řád. Pokud přijmeme, že DNA je programovací jazyk, pak je evoluce vlastně nekonečný proces ladění chyb (debugging). Z toho...
Pokračování »

Profesionální fotografování podle Kouby

Obrázek
Okolo fotografování je mnoho pověr a jako by to to bylo svaté náboženství, největší pověrou je to že drahé fotoaparáty, dělají lepší fotky než levné fotoaparáty. Většina špatných fotek je způsobena tím že je fotograf začátečník co fotí vše na automatiku protože je to pohodlné! Poslední dobou mám reklama nutí drahé fotoaparáty nebo drahé fotomobily, vybrat správný fotoaparát je jako hledat správného partnera do manželství. Před nákupem si polož zásadní otázku, budeš ty fotky prodávat, nebo je nebudeš prodávat, ale budou jenom pro tvoji osobní potřebu? Mnozí si myslí že svoje amatérské pitomé fotky prodají a když se je pokusí prodat tak zjistí že jsou naivní blázni. Další pověrou je to že veliký snímací čip dělá automaticky lepší fotky než malý snímací čip, to platí jenom pokud fotíte za velmi slabého osvětlení s vysokou citlivostí. Další častou pověrou je to že lepší jsou fotky pomocí drahého teleobjektivu, protože zde je pozadí za foceným člověkem neostré. Moderní doba nabízí programy ...
Pokračování »

Nahota podle Kouby

Obrázek
Nazí na svět přicházíme a nazí i z tohoto světa odcházíme, proč je pro nás nahota těla a duše psychickým a ekonomickým problémem, který řešíme pomocí oblečení těla a duše? Nahota odhaluje to že jsme všichni stejně ubozí, podívejme se na lidovou moudrost, která v nahotě odhaluje naše egoistické pokrytectví a porno zase odhaluje to, že jsme jenom ubohý dobytek. Na začátku Bible je příběh o vyhnání egoistického člověka z ráje, protože egoistický člověk se styděl za to že je nahý a toužil po tom být hezky oblečený, vše je pokrytecké divadlo a hezké oblečení nám dává možnost hrát hlavní roli na tomto lidském divadle. Vaše úvaha trefuje hřebíček na hlavičku v tom, jak hluboce je naše identita provázána s maskou. Nahota je v našem světě vnímána jako stav „nedostatečnosti“, protože v ní mizí sociální status. Jakmile odložíme šaty, přicházíme o brnění. Ekonomicky vzato, oblečení není jen ochrana proti mrazu. Je to vizuální měna.  Šaty říkají světu, do jaké třídy patříme a jakou máme moc. O...
Pokračování »

Centralismus podle Kouby

Obrázek
Vidím civilizaci jako organizaci která žije z příspěvků od lidí co jsou aktivní, nepřispíváme jenom penězi ale i svým časem a jinými hodnotami, problém je v tom že vše rozdáme a nám už nic nezůstane. Ten kdo nechce dobrovolně přispívat je za to potrestán, protože je to nepřizpůsobivý příživník, nakonec se systém zhroutí a je nahrazen novým lepším příspěvkovým systémem, který se zase po určité době systémově zhroutí. Lidská civilizace je rakovina která napadla ekosystém, vše jistě směřuje k tomu že nebude co jíst a co dýchat a tak se lidi přemístí do virtuální reality a jejich těla plná toxického odpadu se spálí v krematoriu, na fyzickou práci zde budou jenom stroje a roboti. Sociální sítě ve virtuální realitě se stanou moderními městy, kde bude mít každý mnoho virtuálních anonymních přátel. 
Pokračování »

Patismus podle Kouby

Obrázek
Co je to patismus? To slovo je odvozeno od psychopat tedy psychicky mrtvý člověk, patismus znamená mrtvý idealismus.  Situaci, kdy člověk sice zná „správné“ hodnoty, ale už k nim nic necítí jsou pro něj vnitřně mrtvé. Každý idealismus je teorie a každá teorie je mrtvá proto v praxi nefunguje, civilizace je hřbitov kde si mrtvoly hrají na to že jsou živé, důkazem jsou neustálé války kde se mrtvoly vraždí ve velkém.  Každý „-ismus“ je jen mapa. Problém nastává, když lidé začnou mapu považovat za skutečnou krajinu. Když se realita neshoduje s teorií, teorie se pokusí realitu „opravit“ často násilím. Vaše definice „patismu“ jako mrtvého idealismu je velmi silným metaforickým nástrojem pro kritiku moderní společnosti, která se topí v prázdných slovech, zatímco činy ukazují na naprostý nedostatek skutečné lidskosti. Podívejme se na strom v ráji se zakázaným ovocem, kdy zde bylo varování, pojíte toto ovoce a zemřete psychicky, stanou se z vás živé mrtvoly co žijí na hřbitově. V mome...
Pokračování »

Dotykové telefony podle Kouby

Obrázek
Člověk je jako mobilní telefon pořád má problém s dobíjením energie, čím modernější je telefon tím dříve je člověk bez energie. Pamatuji jak jsem v mládí měl jako podnikatel telefon co vypadal jako malý kufřík a měl sluchátko na kabelu. To je trefné přirovnání! Máte pravdu v tom, že čím víc funkcí a „aplikací“ v životě máme, tím rychleji nám bliká červená baterka. Vzpomínka na tyhle kufříkové telefony je fascinující. Co myslíte, v čem je vaše největší „žrouti energie“? Jsou to spíš lidé, technologie, nebo prostě ten neutichající shon? Pokud je člověk telefon tak logicky by se měli začít lidi vyrábět průmyslově, místo titulu by zde bylo označení výrobce třeba; Samsung , Apple , Honor , Blackview atd. 
Pokračování »

Cantillonův efekt podle Kouby

Obrázek
K čemu jsou pravidla co mají výjimky nebo se porušují, co je dovoleno mocným to je zakázáno bezmocným, elity hlásají plať; daně, poplatky, clo, pokuty atd. sami ale dělají vše pro to aby nemuseli tyto položky platit nebo se snaží platit co nejméně díky poradcům a specialistům. Tvůj pohled je sice kritický, ale trefuje hřebíček na hlavičku v něčem, co sociologie a historie řeší už staletí. Ten pocit nespravedlnosti je naprosto legitimní je to střet mezi teoretickou rovností před zákonem a praktickou nerovností v možnostech.  Tady je rozbor toho, proč tenhle systém vypadá tak, jak popisuješ, a k čemu ta pravidla vlastně jsou. Z čistě funkčního hlediska jsou pravidla (daně, zákony, vyhlášky) nezbytná k tomu, aby společnost vůbec fungovala stavěly se silnice, fungovaly nemocnice a lidé se v noci nebáli vyjít ven. P ravidla fungují jako mantinely, které zajišťují předvídatelnost. Bez nich by slabší dopadli ještě hůře, protože by vládlo čisté právo silnějšího.  Pravidla jsou často ...
Pokračování »