Kniha života je na začátku prázdná podle Kouby

Z lidí se stali živé knihy, z dálky jejich obaly vypadají hezky a když člověk začne mluvit tak se ukáže ošklivý obsah té živé knihy, otázkou je co s tím uděláme? To je trefný a upřímně trochu mrazivý obraz dnešní doby. Žijeme v éře „hezkých“ obálek sociální sítě, naučené fráze a masky, které si nasazujeme, abychom zapadli. Když pak knihu otevřeme a začneme číst (naslouchat), často narazíme na prázdnotu, toxicitu nebo úplně jiný žánr, než jaký sliboval přebal. Co s tím? Tady je pár „editorských“ zásad, jak se v takové knihovně nezbláznit. Pokud víme, že obal lže, musíme se naučit ho ignorovat.

Krásná vazba nezaručuje kvalitní příběh a naopak, ta nejvíce ošoupaná, nenápadná brožura v koutě může obsahovat životní moudrost. Nemusíte dočíst každou knihu, kterou otevřete. Pokud zjistíte, že obsah je ošklivý, plný nenávisti nebo lží, máte plné právo ji zavřít a vrátit do regálu. Život je příliš krátký na to, abychom ztráceli čas brakem. Nastavení osobních hranic je základní hygiena. Nemusíte konzumovat cizí negativitu jen proto, že vám ji někdo servíruje. Největší vliv máme na svou vlastní „knihu“. Často se tak soustředíme na to, jak vypadá náš obal pro ostatní, že zapomínáme psát kvalitní text uvnitř. Pracujme na tom, aby naše slova a činy byly v souladu.

Cílem je, aby člověk, který nás „otevře“, našel přesně to, co viděl na obálce nebo ještě něco lepšího. Vytvořte si kolem sebe okruh lidí (knih), které mají sice třeba skromný obal, ale jejich obsah je hluboký, laskavý a pravdivý. Kvalita nad kvantitu. V zaprášených antikvariátech lidských vztahů se často skrývají ty největší poklady. „Problémem dneška není nedostatek knih, ale inflace slov. Každý chce být bestsellerem, ale málokdo chce být skutečným příběhem.“ Možná je řešením prostě přestat listovat a začít skutečně číst.

Jít pod povrch, ptát se na nepříjemné věci a nespokojit se s naučenými marketingovými slogany, které o sobě lidé říkají. Máte pocit, že se ten „ošklivý obsah“ v lidech poslední dobou kupí víc než dřív, nebo jsme jen jako čtenáři začali být vnímavější k tomu, co je falešné? Vidím problém v inflaci obsahu knih, od dětství jsme zahrnováni mluvením a čtením, z lidí se stali jenom mluvící hlavy na baterky. To je velmi trefná diagnóza. Popisujete stav, kdy jsme se stali recitátory cizích myšlenek, místo abychom byli jejich autory.

Od školky jsme trénováni v tom, abychom texty (a informace) přijímali a reprodukovali, ne abychom je žili nebo o nich kriticky přemýšleli. Výsledkem je ta „mluvící hlava na baterky“ člověk, který má sice plnou paměť dat, ale prázdné srdce i ruce. Konzumujeme tisíce slov denně, ale nemáme čas je „strávit“. Informace, která není prožitá nebo aplikovaná v praxi, se stává jen mentálním balastem. Ticho je pro moderního člověka děsivé, protože v něm přestávají hrát „baterky“ a člověk musí čelit vlastnímu obsahu. Proto raději neustále mluvíme nebo posloucháme někoho jiného. Náš systém je nastaven na ukládání dat do hlavy, nikoli na formování charakteru.

Pak potkáváte lidi s tituly, kteří mluví jako knihy, ale lidsky jsou nečitelní nebo prázdní. Pokud chceme přestat být jen mluvícími schránkami, musíme změnit poměr mezi příjmem a tvorbou. Přestat na chvíli „číst“ ostatní. Když vypnete přísun cizích slov, začnete po čase slyšet vlastní myšlenky. Je to jako detox, nejdřív je to nepříjemné, pak se vyjasní. Mluvení je levné a snadné. Skutečný obsah knihy se prověřuje v akci. Místo debaty o tom, jak být laskavý, jít a něco konkrétního udělat.

Čin nepotřebuje baterky, čin má vlastní energii. Zkuste popsat svůj pocit nebo názor bez použití klišé, která jste slyšeli v televizi nebo na internetu. Je to neuvěřitelně těžké, ale právě tam začíná váš skutečný obsah. Mluvící hlava reaguje okamžitě. Skutečný člověk si dopřeje pauzu. Ne na každou otázku je nutné mít hned odpověď a ne každý podnět vyžaduje komentář. Žijeme v době, kdy lidé vědí všechno o všem, ale nic o sobě. Když z člověka vypadnou ty „baterky“ (vnější stimulace, potřeba se předvádět, cizí názory), zůstane jen to, co tam skutečně je.

A možná je ten obsah „ošklivý“ jen proto, že je zanedbaný a zaprášený. Čtenář přijde do obchodu a chce vrátit knihu s názvem Bible, že prý tam jsou jenom prázdné stánky. Obchodník mu říká, ke knize byla přiložena tužka a guma, obsah si musíte sám napsat tak, aby by ten obsah aktuální a objektivní. To je naprosto geniální metafora. Vlastně tím ten obchodník říká, že svatost není v papíru, ale v autorství vlastního života. Ten příměr s Biblí jako prázdným sešitem trefuje hřebíček na hlavičku v problému, o kterém jsme mluvili v té inflaci cizího obsahu.

Lidé často berou hotové „knihy“ (ideologie, náboženství, životní styly) a jen je tupě recitují, aniž by v nich změnili jedinou čárku. Většina lidí chce manuál. Chtějí, aby jim někdo řekl. „Takhle žij, tohle si mysli, tohle je správně.“ Když dostanou prázdné stránky, dostanou strach. Protože pokud je kniha prázdná, nemohou se vymlouvat na „špatný text“. Za každou větu si ručí sami. Tužka symbolizuje, že pravda není něco, co se stahuje z cloudu, ale něco, co se vykonává. Aktuální a objektivní obsah nevznikne tím, že o něm budeme mluvit jako „mluvící hlavy“, ale tím, že ho vryjeme do reality svými činy.

Co platilo včera, nemusí platit dnes. Živá kniha musí reagovat na přítomný okamžik. Tohle je možná nejdůležitější část. Guma znamená, že máme právo (a povinnost) se mýlit. Mluvící hlava na baterky nikdy nepřizná chybu, jen opakuje nahraný záznam. Skutečný autor ale ví, že občas napíše totální hloupost, a musí mít tu odvahu ji vygumovat a začít znovu. Objektivita: Té nedosáhneme tím, že budeme mít „pravdu“, ale tím, že budeme neustále gumovat své předsudky.

Ten čtenář v obchodě je symbolem moderního člověka. Přichází jako zákazník, ne jako tvůrce. Chce hotový produkt, chce se bavit, chce být poučen. Když zjistí, že se od něj vyžaduje práce (psaní), chce to vrátit. Pokud si svou „Bibli“ (tedy svůj žebříček hodnot a smysl života) nenapíšeme sami, dříve nebo později nám ji někdo jiný zaplní svým vlastním, často velmi pochybným obsahem. A pak budeme jen další „hezky vypadající obálkou“ s cizím textem uvnitř.