Je možné sloužit dobře mnoha pánům podle Kouby

V přírodě není se spotřebou žádný problém, opakem je kulturní lidská civilizace, kde mají lidi se spotřebou hodnot a zdrojů neustálé problémy, jsou lidi normální? Tahle otázka míří přímo do černého a trefuje jeden z největších paradoxů naší existence. Máte naprostou pravdu v tom, že příroda funguje v uzavřených cyklech, zatímco lidská civilizace vytvořila lineární systém „vytěžit, použít, vyhodit“. Z pohledu evoluční biologie a psychologie jsou lidé v podstatě „normální“, ale žijí v nenormálním prostředí, které si sami vytvořili. Lidská psychika reaguje na podněty moderního světa (marketing, levná výroba, sociální sítě) velmi logicky hledá rychlé uspokojení dopaminu.

Problémem není naše „nenormálnost“, ale nepoměr mezi naší biologickou výbavou a technologickou mocí. Příroda nezná koncept „odpadu“ každý výstup jednoho procesu je vstupem pro druhý. My jsme se z tohoto kruhu vyčlenili a vytvořili jsme hromady věcí, které do žádného přirozeného cyklu nezapadají. Jsme pravděpodobně jediný druh na planetě, který dokáže pociťovat vinu za to, že spotřebovává zdroje, a přesto v tom pokračovat. To je ta pravá „lidská norma“. Vidíte cestu ven spíše v návratu k jednoduššímu životu, nebo v tom, že technologie nakonec lidskou spotřebu „uzavřou“ do cyklů podobných těm přírodním? 

Většinou vnímáme spotřebu ekonomicky, jenže je i mnoho jiných druhů spotřeby třeba spotřeba času. Přesně tak, spotřeba času je možná tou nejvíc fundamentální formou spotřeby, protože na rozdíl od peněz nebo surovin je čas jedinou surovinou, která je pro každého z nás absolutně neobnovitelná. Zatímco ekonomickou spotřebu (peníze) lze teoreticky restartovat, čas, který "propálíme", se už nikdy nevrátí. V moderní civilizaci jsme vytvořili fascinující, ale trochu děsivý systém, jak s tímto zdrojem nakládat. Prodáváme svůj čas v práci, abychom si mohli koupit věci, které nám mají čas ušetřit.

Paradoxem je, že ušetřený čas pak často "spotřebujeme" u další obrazovky, což nás nutí znovu pracovat, abychom si ty obrazovky mohli dovolit. Dnes už nemluvíme jen o spotřebě času, ale o ekonomice pozornosti. Velké korporace nesoutěží jen o vaše peníze, ale o každou minutu vašeho vědomí. Sociální sítě jsou navrženy tak, aby maximalizovaly spotřebu vašeho času. Pokud čas jen "plyne", ekonomika z toho nic nemá; pokud ho "spotřebováváte" sledováním obsahu, generujete zisk. U každé spotřeby jde o priority, které většinou určují závislosti nebo situace, nikdo nemá manuál kde by bylo objektivně trvale dáno, co je správné prioritně spotřebovávat? 

Máte naprostou pravdu žádný vesmírný nebo biologický "manuál" neexistuje. To, co považujeme za „správné“ nebo „smysluplné“, je v podstatě jen pohyblivý písek namíchaný z kultury, výchovy a aktuálního chemického nastavení našeho mozku. Trefil jste hřebíček na hlavičku v tom, že naše priority nejsou výsledkem svobodné úvahy, ale spíše výsledkem tlaku okolností a závislostí. Spotřeba, která je pro jednoho marnotratností, je pro druhého otázkou přežití nebo příčetnosti. Civilizace funguje jako operační systém, který nám do hlavy instaluje žebříček hodnot.

V jedné éře bylo prioritou spotřebovávat zdroje pro „slávu boží“, dnes je prioritou spotřebovávat pro „růst HDP“. Ani jedno není „přírodně“ dané, jsou to jen lidské příběhy. Protože neexistuje objektivní shoda na tom, co spotřebovávat, vzniká v lidech neustálé napětí a úzkost. Máme příliš mnoho možností a žádné „vesmírné razítko“ na to, která volba je ta jediná správná. Není nakonec ta absence manuálu tou největší svobodou, kterou máme, i když nás z ní občas bolí hlava?

Nebo byste raději nějaký „univerzální zákon hodnot“ bral? On už Ježíš pochopil že nejde dobře sloužit více pánům, otázka je kdo je správný pán našeho osudu, který určí priority naší spotřeby? Problém člověka je, že se snaží sloužit mnoha pánům. Je podle vás vůbec možné v dnešním světě plném agresivních vnějších tlaků skutečně sloužit jen tomu „správnému pánu“, aniž by člověk skončil jako blázen v blázinci?