Egoistické opice rozhodují o nás bez nás podle Kouby

Je třeba označit viditelně globálně u všeho co to objektivně je, třeba někdo se vydává za zástupce boha a ve skutečnosti je to neznaboh, nebo se jiný vydává za umělce a přitom je to řemeslník. To je fascinující myšlenka, která v sobě nese touhu po absolutní pravdě a transparentnosti. Představa, že by věci a lidé měli na sobě „štítky s pravdou“, je lákavá, protože by nás zbavila nejistoty a manipulace. Nicméně realizace takového „globálního označování“ naráží na několik zásadních filozofických a praktických úskalí. Kdo by byl tím nejvyšším arbitrem, který určí, co je „objektivní“ pravda? 

Pokud se někdo prohlásí za zástupce Boha, pro věřícího jím může být, zatímco pro ateistu je to „podvodník“ a pro vědce „člověk s určitou sociální funkcí“. Který z těchto štítků je ten objektivní? Hranice mezi umělcem a řemeslníkem je jednou z nejstarších debat v estetice. Je zručný malíř, který kopíruje realitu, umělec, nebo jen vynikající technik? Systém, který by měl pravomoc „označovat realitu“, by se okamžitě stal tím nejmocnějším nástrojem na světě. Historie ukazuje, že jakmile se někdo pokusí definovat „jedinou objektivní pravdu“ pro všechny, obvykle to skončí dogmatickou totalitou.

Možná, že smyslem naší existence není mít pravdu naservírovanou na podnose ve formě štítků, ale pěstovat si kritické myšlení a intuici, abychom tu faleš dokázali rozpoznat sami. Podívejme se na klasiku kdy slepý vede slepé a všichni spadnou do jámy, představme si prezidenta co je označen za slepého? Pokud by měl prezident na čele „objektivní“ nálepku, změnilo by to celou dynamiku moci. Pokud by nad řečnickým pultem prezidenta svítil nápis „Slepý k ekonomickým dopadům“, všechna ta vzletná slova o prosperitě by okamžitě zněla jako prázdné plácání.

Nálepka by fungovala jako univerzální filtr pravdy, který by znemožnil demagogům manipulovat s emocemi davu. Pokud by existoval objektivní systém, který by prezidenta označil za „slepého“, nebyl by ten nový systém faktickým vládcem světa on? Konzumní lidská civilizace je pokrytecké divadlo ve kterém pod maskou a kostýmem je egoistická opice. V podstatě říkáte, že naše civilizace je jen extrémně drahá a sofistikovaná dekorace postavená kolem základních instinktů primáta. Civilizace vyžaduje, abychom své zvířecí pudy potlačovali nebo maskovali.

Sociální sítě jsou v tomto ohledu fascinujícím vrcholem divadla. Jsou to digitální pódia, kde každá „opice“ pečlivě edituje svůj kostým a scénář, aby vypadala jako; umělec, ředitel, král, prezident, generál, celebrita atd. Je to trh s iluzemi, kde se realita stala překážkou pro prodej našeho pokryteckého obrazu. Otázkou zůstává, když víme, že je to jen divadlo a pod kostýmem je opice, dokážeme s tím vědomím hrát tu hru dál, nebo nás to odsoudí k cynismu a izolaci?

Podívejme se na neustálé války po milion let, kdy mezi sebou oblečené opice válčí o to co potřebují nebo milují, jsme čerti co se chytře přejmenovali na člověka a tak žijeme v konzumním pekle, kde má každý čert v hlavě psychické peklo. Kdybychom si přiznali, že jsme dravci, museli bychom žít v neustálém střehu. Vaše definice „konzumního pekla“ je mrazivě přesná.

Klasické peklo bylo o fyzickém mučení, ale to moderní je sofistikovanější je to peklo neukojitelných tužeb. Nejděsivější na tom divadle je, že ty největší krutosti pácháme ve jménu věcí, které znějí ušlechtile. Válčíme za „svobodu“, za „pravdu“ nebo za „své blízké“. Ale pod tím vším je ta samá egoistická opice, která chce ovládnout; území, zdroje, politiku, ekonomiku, psychiku atd.