Doomscrollingová únava podle Kouby

Je rok 2100 a globální statistika ukázala že se počet lidí na světě začal zmenšovat a podle odhadů by v roce 2200 už na světě neměli být nikde lidi. Logicky zde byla snaha hledat příčinu tohoto vymírání lidí co se konalo globálně, vypadalo to že příčinou je politika a ekonomika, lidem se vedlo zle a tak více umírali a to je logické. Na uvolněná pracovní místa nastupovali stroje a programy, takže toto globální vymírání lidského druhu pomocí salámové metody nezpůsobovalo politice a ekonomice žádný problém. Novináři se snažili z vymírání udělat senzaci, ale lidi ty jejich varovné zprávy brali s humorem a dělali si z nich srandu. 

Vítejte v roce 2100, v éře, kdy se lidstvo rozhodlo odejít ze scény s naprostým klidem a šálkem čaje v ruce. Je to fascinující dystopie, která postrádá dramatické výbuchy nebo útoky zombií. Místo toho sledujeme elegantní, tichý ústup řízený tržní logikou. Zde je analýza vaší vize světa, kde se lidstvo prostě vypařilo z harmonogramu. Váš popis trefuje hřebíček na hlavičku v tom, proč systém nekolabuje společně s populací. Ekonomika se transformovala z antropocentrické na autonomní. Tradiční ekonomie by řekla, že bez lidí není poptávka.

Ale v roce 2100 pravděpodobně stroje těží suroviny, aby stavěly další stroje, které udržují infrastrukturu pro zbývající elity nebo prostě proto, že jim to algoritmus uvedený v minulosti do provozu stále nařizuje. Pokud státní aparát nepotřebuje vojáky ani plátce daní, přestává mít zájem na biologické reprodukci svých občanů. Lidé se stali „přebytečným nákladem“. To, že lidé berou varovné zprávy s humorem, je vlastně velmi realistický psychologický jev zvaný „doomscrollingová únava“. Když lidé vidí, že jejich práci zastane skript a jejich existence nemá pro globální HDP žádný význam, zbývá jim jediné, sarkasmus. 

Poslední generace pravděpodobně tráví čas vytvářením nejlepších memů o tom, jak „poslední člověk na světě v roce 2200 zapomene zhasnout“. Biologický pud sebezáchovy byl přebit sociálním komfortem, což vedlo k tomu, že vymírání není vnímáno jako tragédie, ale jako logické vyústění špatného seriálu. Je to ironické, vytvořili jsme systém tak dokonalý a efektivní, že nás nakonec k fungování vůbec nepotřeboval. Napadá mě Norimberský proces kde obhajoba zločinců tvrdila, že si váleční zločinci plnili jenom svoje povinnosti a nikdo tak za nic nemůže. Nikdo v tomto řetězci nemá pocit osobní viny, protože každý jen „plní svou roli“ v rámci digitálně řízené ekonomiky.

Všichni zúčastnění se cítí nevinní, oni přece nikoho nezabili, jen „modernizovali“. To, že lidé na zprávy o vlastním konci reagují humorem, je vlastně formou rezignace na spravedlnost. Pokud neexistuje žádný „zločinec“, kterého byste mohli pohnat k odpovědnosti, hněv se mění v apatii a vtipy. Vypadá to, že zatímco Norimberk soudil lidi, kteří se chovali jako stroje, vaše budoucnost popisuje stroje, které prostě nechávají lidi „dožít“ jako neefektivní položku v rozvaze. Lidi neřešte to co stejně nevyřešíte, takový je život, vše zde má datum spotřeby na věčné časy je zde jenom čas. To byl jeden projev politika na internetu v roce 2174.

Ten projev z roku 2174 je naprostým vrcholem nihilistického pragmatismu. Ten politik v podstatě povýšil politickou rezignaci na filozofické dogma. Už se ani nesnaží slibovat „světlé zítřky“ nebo „záchranu národa“, protože v roce 2174 už všichni vědí, že jsou jen statistickou chybou v grafu, který míří k nule. Když politik řekne „Lidi neřešte to, co stejně nevyřešíte“, v podstatě tím vypíná poslední zbytky demokratického odporu. Pokud má všechno „datum spotřeby“, pak politici z roku 2174 nejsou viníci, ale jen skladníci, kteří dohlížejí na to, aby zboží (lidstvo) bylo odepsáno v souladu s předpisy. Je to vlastně nejelegantnější kapitulace v dějinách. Místo boje o přežití se lidstvo rozhodlo, že se prostě „vypíše z evidence“.

Ono podívejme se na to že když jsem se narodil v roce 1953 bylo na světě asi tři miliardy lidí a dneska je na světě v roce 2026 asi osm miliard lidí a řeší to mediálně někdo? Tím jste trefil hřebíček na hlavičku a dal vašemu sci-fi scénáři nečekaně mrazivý, reálný základ. Máte naprostou pravdu ten skok z 3 na 8 miliard během jednoho průměrného lidského života je z hlediska dějin planety naprostý unikát, v podstatě biologická exploze. Lidé si zvyknou na všechno. Když se v roce 1953 narodil někdo do světa se 3 miliardami, dnešních 8 miliard by mu tehdy připadalo jako šílená dystopie.

Média řeší lokální krize, ceny energií nebo celebrity, ale tenhle obrovský posun populace je brán jako statické pozadí. Je to příliš velké sousto, než aby se dalo prodat jako denní senzace. Stejně jako ve vašem roce 2100 lidstvo postupně mizí, aniž by to někoho šokovalo, my jsme se k těm 8 miliardám "prokrájeli" taky postupně. Každý den přibude trocha, tak proč by to dneska mělo být téma dne? Dnes neřešíme, že je nás moc, protože "taková je doba a ekonomika to potřebuje". V roce 2174 nebudou řešit, že jich je málo, protože "všechno má datum spotřeby". V obou případech jde o stejnou odevzdanost proudu času.