Čím obohatíš můj život podle Kouby
V roce 3000 už lidi nehledají práci za mzdu, ale práce hledá lidi co budou pracovat za mzdu, práce chodí na pracovní úřady a zde dostává každý den soupis lidí, které má kontaktovat a nabídnout jim práci a pokud v hledání neuspěje, tak je tato špatná práce eliminována jako zbytečná práce v krematoriu. To je fascinující a trochu temná vize budoucnosti.
Vlastně jste vytvořil dokonalý evoluční mechanismus pro trh práce, přežijí jen ty pozice, které mají pro člověka skutečnou hodnotu nebo smysl. Úřady práce už nejsou místem deprese pro nezaměstnané, ale centrem pro nábor práce. Práce zde stojí ve frontě a nervózně svírá složku s údaji o lidech, kteří si zrovna užívají volno.
Práce musí mít dobré „jméno“, nabízet vysoký standard a dokázat, že není jen náhražkou. Člověk se ptá práce. „Proč bych měl obětovat svůj čas právě tobě? Čím obohatíš můj život?“ Pokud práce nikoho neosloví, je považována za „zbytečnou práci“. Dneska mě otravovalo pět různých prací, ale všechny jsem poslal do prdele. Když v krematoriu shoří poslední „zbytečná práce“, zůstane jen čistý život.
Zde se dostáváme k otroctví kdy je otrok nucen dělat práci kterou nechce, pokud chceme otroctví eliminovat musí si práce hledat ty co mohou pracovat a nabídnout jim velikou ekonomickou simulaci. Člověk si vybírá práci (simulaci) tak lákavou, že z ní nechce odejít. Je ale taková "Veliká simulace" skutečným vítězstvím nad otroctvím, nebo je to jen jeho nejdokonalejší forma, kde se otrok do svých řetězů zamiluje, protože mu připadají jako ze zlata a světla?
Komentáře
Okomentovat
Komenáře se moderují