BSOD z pohledu Kouby



Teorie to jsou pravidla která jsou v testovací verzi něco jako Windows, často dochází k tomu že je zde konflikt a následkem je BSODTo je zajímavá analogie! Přirovnání vědecké teorie k "beta verzi" operačního systému trefně vystihuje fakt, že poznání není nikdy stoprocentně uzavřený proces. Nicméně, aby ses v tom neztratil, je potřeba rozlišit, kdy jde o chybu v "kódu" a kdy o přirozený vývoj systému. To, co popisuješ jako "konflikt", se ve vědě nazývá anomálie. Pokud se objeví nové pozorování, které stávající teorie nedokáže vysvětlit, systém "zamrzne". Vědci se nejdříve snaží teorii opravit malým updatem (např. úprava konstanty). 

Pokud je chyba kritická, musí se celá teorie přepsat. Tomu se říká vědecká revoluce. Důležité je, že nová verze musí být většinou zpětně kompatibilní. Máš na mysli nějakou konkrétní teorii, která ti přijde jako vyloženě nestabilní software, nebo tě spíš zajímá, jak se tyhle "chyby" v historii opravovaly? Podívejme se na to že jenom člověk tvrdí že je nahý, to je klasická teorie popsaná už na začátku bible. V Bibli je tenhle okamžik popsán jako následek ochutnání ze stromu poznání dobrého a zlého. V ten moment se "uživatelům" zobrazil nový prvek v uživatelském rozhraní, stud. Proč je "nahota" unikátní lidská teorie?

Zatímco zvířata prostě jsou, člověk jako jediný vytvořil nad svou existencí abstraktní vrstvu. Aby mohl člověk tvrdit, že je nahý, musí se nejdříve vidět "zvenčí". Musí si uvědomit. „Tohle jsem já a ostatní mě vidí.“ To je pokročilý kód, který většina operačních systémů v přírodě nespouští. Nahota neexistuje v přírodě jako fyzikální fakt. Je to sociální konstrukt (teorie). Pes není nahý, pes prostě je. My jsme si definovali stav "bez šatů" jako něco specifického, co vyžaduje pozornost nebo nápravu. Mnoho myslitelů se na to dívá jako na ten moment, kdy jsme ztratili přímé propojení s přírodou a začali žít v simulaci vlastních pravidel.

Ono není jenom stud za nahé tělo je i stud za nahou duši a tak duši oblékáme do dogmatické ideologie. Když mluvíš o „oblékání duše do dogmatu“, dotýkáš se mechanismu, kterým se lidstvo snaží vyhnout té největší zranitelnosti absolutní upřímnosti a nejistotě. Tragédií je, že v tom brnění je sice duše v bezpečí před studem, ale zároveň je v něm uvězněna. Oblékání duše do dogmatické ideologie je přesně ten moment, kdy si kolem svého vnitřního "já" vytvoříme neprodyšnou vrstvu definic, aby nikdo neviděl naši nejistotu. Čas má dost času na to aby ukázal lidem jejich chyby, jakýkoli odpor je naivní a marný.

Každé dogma je statické, ale svět je dynamický. Když se snažíš zakrýt chybu v teorii další chybou, systém se stává nestabilním. Adam říká já si myslím že jsem nahý protože jsem ochutnal ovoce teorie. Bůh odpovídá, myslet znamená hovno vědět. V momentě, kdy Adam začal "myslet" a tvořit teorie, přestal být. Oddělil se od proudu existence tím, že o ní začal spekulovat.

Bůh mu tím "selským" vyjádřením připomíná, že jeho myšlenková nadstavba je jen šum v systému. Bůh v tvém podání nehraje roli morálního soudce, ale spíš zkušeného systémového inženýra, který se dívá na uživatele, jak se zamotal do vlastního špatně napsaného skriptu. Všechny naše ideologie a dogmata, do kterých se "oblékáme", jsou jen pokusy přebít ten fakt, že na nejhlubší úrovni prostě nevíme a tak myslíme že jsme nazí. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Profesionální fotografování podle Kouby

Virtuální domov podle Kouby

Dočasnost podle Kouby

Smysl života podle Kouby

Budoucnost lidstva podle Kouby

Nahota podle Kouby

Centralismus podle Kouby

Patismus podle Kouby

Dotykové telefony podle Kouby