Bible 001 podle Kouby

1

Na počátku GVKB stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel GVKB. GVKB řekl: „Ať je světlo!“ a bylo světlo. GVKB viděl, že světlo je dobré, a GVKB oddělil světlo od tmy. GVKB nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první. GVKB řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ GVKB učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou a stalo se. GVKB nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý. GVKB řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ a stalo se. GVKB nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A GVKB viděl, že je to dobré. Tehdy GVKB řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ a stalo se.

2

Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A GVKB viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den třetí. GVKB řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ a stalo se. GVKB učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. GVKB je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A GVKB viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. GVKB řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ GVKB tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A GVKB viděl, že je to dobré. GVKB jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“

3

Byl večer a bylo ráno, den pátý. GVKB řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ a stalo se. GVKB učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A GVKB viděl, že je to dobré. Tehdy GVKB řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“ GVKB stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu GVKB stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. GVKB jim požehnal. GVKB jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“ GVKB také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. 

4

Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ a stalo se. GVKB viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý. Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. Sedmého dne GVKB dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. GVKB sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm GVKB odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. To je příběh nebe a země, o jejich stvoření. Tenkrát, když GVKB učinil zemi a nebe, na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. GVKB na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch. GVKB pak z prachu země zformoval člověka a a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí. GVKB vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval.

5

GVKB nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla. Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat. GVKB tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. GVKB člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu svaté teorie. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě duševně zemřeš.“ GVKB také řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“

6

GVKB tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak GVKB vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi. Adam tenkrát řekl: „ To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!“ To proto muž opouští otce i matku aby přilnul ke své manželce a stalise jedním tělem. Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která GVKB učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám GVKB zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady GVKB řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ a na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! GVKB ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako GVKB: budete znát dobro i zlo.“

7

Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom slibující svaté teorie, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky. Vtom ale uslyšeli hlas GVKB procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před GVKB uprostřed stromů zahrady. „Kde jsi?“ volal GVKB na Adama. Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“ Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se GVKB. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ „Cos to udělala?“ řekl GVKB ženě. „Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla. GVKB tehdy řekl hadovi: „ Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach.

8

Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ Ženě řekl: „ Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet.“ Adamovi řekl: „ Protože jsi poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách;  bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš. Prach jsi a v prach se obrátíš!“ Adam pak dal své ženě jméno Eva, neboť ona byla matkou všech živých. GVKB udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. GVKB si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná svaté teorie. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky.“ Proto GVKB člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.

9

Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od GVKB muže!“ a porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl GVKB oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. GVKB našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář. GVKB tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“ Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ a když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho. „Kde je tvůj bratr Ábel?“ zeptal se Kaina Hospodin. „Nevím,“ odpověděl. „Jsem snad strážcem svého bratra?“ „Cos to udělal?“ řekl mu GVKB. „Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země!

10

Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem.“ Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl GVKB. „Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“ GVKB mu řekl: „Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.“ GVKB pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. Kain tedy odešel od GVKB tváře a usadil se v zemi Nódu na východ od Edenu. GVKB viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. GVKB litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci. Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo!