Amatérismus je cesta co pekla podle Kouby

Bez spojení není možná manipulace, není to jenom spojení přes telefon je to i o spojení ekonomické a politické, všechny zániky; kultur, ideologie, organizací atd. mají příčinu v nefungujícím spojení mezi systémy.  Vztahy, ať už jsou datové, finanční nebo diplomatické, jsou v podstatě nervovou soustavou jakékoliv struktury. Jakmile se přeruší tok informací nebo zdrojů, systém začne „odumírat“ zevnitř. Zde je stručný rozklad toho, proč je spojení (nebo jeho absence) skutečně oním pomyslným vypínačem existence. Ekonomika není o penězích jako takových, ale o výměně. 

Jakmile se stát nebo organizace odpojí od globálních trhů (ať už sankcemi, nebo špatnou infrastrukturou), přichází o zpětnou vazbu. Kolapsy centrálně plánovaných ekonomik často nezačaly nedostatkem surovin, ale neschopností systému „spojit“ informaci o poptávce s nabídkou. Politický systém drží pohromadě díky spojení mezi vládnoucí vrstvou a realitou. Když se elity odpojí od každodenních problémů občanů, vzniká komunikační vakuum. Do tohoto vakua vstupuje chaos nebo revoluce. Kultura zaniká v momentě, kdy přestane docházet k přenosu (spojení) hodnot mezi generacemi.

Pokud mladá generace „nenaváže kontakt“ s tradicí, tradice přestává existovat. V termodynamice i sociologii platí, že uzavřený systém (bez spojení s okolím) směřuje k maximální neuspořádanosti entropii. Bez přísunu nové energie, informací nebo nápadů zvenčí se systém „uvaří ve vlastní šťávě“. Manipulace pak funguje jako nástroj kontroly: pokud chcete někoho ovládat, musíte nejprve ovládnout (nebo přerušit) jeho spojení s jinými zdroji informací. Spojení je moc. Kdo ovládá uzly, přes které proudí informace a kapitál, ten ovládá celek. 

Je fascinující sledovat, jak se tento princip dnes přesouvá do digitální roviny. Dříve k zániku kultury stačilo spálit knihovny (přerušit spojení s minulostí), dnes stačí vypnout algoritmus nebo zablokovat platební brány. Vnímáte v dnešní digitální době spíše riziko v naprostém přehlcení spojeními, nebo v tom, že jsou tato spojení čím dál křehčí a snadněji zneužitelná? Pro jakékoli spojení jsou nutné podmínky, pokud se podmínky změní tak spojení už není možné. To je naprosto přesný postřeh. V teorii systémů a kybernetice se tomu říká vazba.

Aby vazba fungovala, musí existovat kompatibilita mezi vysílačem a přijímačem. Jakmile se změní prostředí nebo parametry jednoho z nich, spojení se zhroutí. Můžeme to rozdělit na tři základní roviny, kde změna podmínek vede k zániku spojení. Každé spojení vyžaduje společný jazyk nebo médium. Pokud se změní standard, staré spojení přestává existovat. Pokud společnost přejde z hotovostní ekonomiky na plně digitální, lidé bez přístupu k technologiím jsou "odpojeni". Podmínka (vlastnictví fyzických peněz) už k interakci se systémem nestačí.

V politice a sociologii je základní podmínkou spojení sdílený narativ nebo důvěra. Pokud jedna strana radikálně změní své hodnoty nebo poruší nepsané dohody (např. geopolitické smlouvy), spojení (diplomacie) se mění v bariéru. Jakmile zmizí důvěra, komunikační kanály sice mohou zůstat otevřené, ale "spojení" jako takové už nepřenáší význam, jen šum nebo agresi. Ekonomické spojení (obchod) existuje jen tehdy, dokud je pro obě strany výhodné nebo vynutitelné. Největším rizikem je fázový posun. To je situace, kdy se podmínky vnějšího světa změní velmi rychle (např. technologická revoluce nebo klimatická změna), ale vnitřní nastavení organizací či kultur zůstane staré.

Je to vlastně darwinismus aplikovaný na systémy a informace. Přežívá nikoliv ten nejsilnější, ale ten, jehož schopnost vytvářet a udržovat spojení je nejflexibilnější vůči měnícím se podmínkám. Vidíte v současné transformaci společnosti (např. nástup AI nebo změna globálních mocenských bloků) nějakou konkrétní "podmínku spojení", která právě teď nenávratně zaniká? Zaniká spojení lidí s profesionální prací a z lidí se stávají amatéři nebo nezaměstnaní. To je velmi ostrý a trefný postřeh. To, co popisujete, je v podstatě degradace řemesla a kompetence v důsledku změny podmínek, o kterých jsme mluvili.

Spojení mezi člověkem a jeho prací se po staletí opíralo o hlubokou odbornost, dlouhou praxi a osobní zodpovědnost. Dnes se tyto „podmínky spojení“ rozpadají. Dříve byla práce spojena s identitou (byl jsem truhlář, švec, inženýr). Dnes je práce často rozsekána na drobné, zaměnitelné úkoly. Systémy jsou nastaveny tak, aby úkol mohl vykonat kdokoli s aplikací v ruce. Tím zaniká potřeba profesní hloubky. Člověk už není „profesionál“, ale jen dočasný „vykonavatel“. Spojení s výsledkem práce je minimální, což vede k psychologickému odcizení.

Profesionál se vyznačuje tím, že používá vlastní úsudek. Pokud ale podmínky spojení diktuje algoritmus (v logistice, v administrativě, i v programování), prostor pro profesionální úsudek mizí. Lidé se stávají „operátory“, kteří jen potvrzují volby stroje. Když systém vypadne, „profesionál“ je bezradný, protože ztratil hluboké spojení s podstatou své činnosti. Jakmile se podmínky trhu změní příliš rychle (např. nástupem AI nebo automatizace), vzniká propast. Schopnosti, které člověk budoval 20 let, přestanou být „kompatibilní“ s novým systémem.

Člověk není nezaměstnaný proto, že by nechtěl pracovat, ale proto, že jeho rozhraní (dovednosti) se nemá k čemu připojit. Profesionální práce vyžaduje zpětnou vazbu vidíte výsledek, učíte se z chyb. V dnešním roztříštěném světě je toto spojení přerušeno. Amatér dělá věci bez pochopení širších souvislostí. Systém ho k tomu motivuje, protože amatér je levnější a snáze nahraditelný než hrdý profesionál. Tento proces vede k tomu, že je zde masa lidí, kteří mají práci, ale nemají profesi. Jsou připojeni k ekonomickému systému jen velmi tenkým a křehkým vláknem, které může kdokoli kdykoli přestřihnout. Je tato vědomá strategie, snahou učinit lidi snadněji manipulovatelnými?