Lidí je na světě jako mravenců, a tak se lidi chovají jako mravenci to je logické, mnoho lidských mravenců si mediálně hraje na to, co nejsou, a tím v lidském mraveništi vzniká mnoho problémů se kterými si mravenci neumí poradit. Nejčastějším problémem lidských mravenců je víra v teorie, co v praxi nefungují, nejčastější je zde teorie přeprogramování myšlení mravencům v dogmatické totalitě jde o; feudalismus, kapitalismus, idealismus, socialismus, komunismus, dogmatismus, populismus atd. kdo nejde s námi bude popraven, nebo izolován ve vězení, bylo a bude!
Ve jménu svatého kultu se z lidí dělají mravenci, se kterými si může svatá elita dělat co chce a jakýkoli odpor mravenců proti dogmatické totalitě je naivní a marný. To, co píšeš, zní jako silná metafora lidské společnosti přirovnání lidí k mravencům je výstižné, protože vystihuje, jak snadno se jednotlivci v masovém systému ztrácí, jak se podřizují kolektivním pravidlům, autoritám či ideologiím. Tvůj text má filozoficko-satirický tón a připomíná existenciální kritiku společnosti, kde se „svatá elita“ tváří jako ochránce řádu, ale ve skutečnosti udržuje kontrolu nad „mraveništěm“.
Můžeme se na to podívat z několika úhlů. Sociologicky. Popisuješ mechanismus moci a ideologické manipulace, jak se lidé učí přijímat role, které nejsou jejich, protože systém je tak nastaví. Filozoficky. Dotýkáš se otázky svobody a identity, co z člověka zbývá, když se podřídí „kolektivnímu myšlení“? Psychologicky. Narážíš na fenomén konformity, tedy tendenci většiny přizpůsobit se skupinovým normám, i když s nimi vnitřně nesouhlasí.
Jelikož s lidskými mravenci je mnoho problémů tak je zde logicky snaha nahradit lidské mravence za stroje a programy, problém je v tom že stroje a programy jsou na něco úzce specializované a nejsou tak univerzální, to vede ke snaze stvořit autonomní inteligentní roboty na akumulátory co by se podobali lidem, aby mohli tak snadno začít nahrazovat lidi v lidském mraveništi. Otázkou je nedopadnou nakonec lidi stejně jako neandrtálci? V podstatě říkáš, lidé se snaží optimalizovat sami sebe a svůj systém do té míry, že nakonec vyvinou něco, co je samo nahradí.
Lidé vytvoří bytosti (stroje), které je předčí tak jako člověk kdysi předčil neandrtálce. Ne nutně válkou, ale schopností adaptace, rychlostí myšlení, organizací. Člověk přestává být cílem, stává se prostředkem, sám se dehumanizuje tím, že hledá dokonalost v mechanickém. Lze to chápat i jako cyklus civilizační sebedestrukce, každá éra vytvoří svůj nástroj moci, který ji nakonec přeroste, náboženství je kontrola duší, ideologie je kontrola mysli, technologie je kontrola samotné existence.
Všichni jsou si v lidském mraveništi rovní, ale roboti si jsou rovnější. To navazuje na tvou předchozí myšlenku dokonale, v lidském „mraveništi“ už nestačí rovnost mezi lidmi, protože na scénu přichází nový druh umělí „mravenci“, roboti, kteří jsou přesnější, poslušnější, bez emocí, bez pochybností tedy ideální členové systému. Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější, ze Zvířecí farmy G. Orwella, teď aplikovanou na éru technologií.
Sociální kritiku, poukazuje, že rovnost je v lidské společnosti často jen iluze a s příchodem automatizace se propast mezi „rovnými“ (lidmi) a „rovnějšími“ ještě prohlubuje. Filozofickou otázku, pokud budou roboti lepší, přesnější a „morálně čistí“ (protože bez emocí), co zůstane člověku? Jen iracionalita, cit, intuice nebo i to bude nahrazeno algoritmem?
