Věda postoupila v budoucnosti tak daleko, že vznikl detektor chybného dítěte, a tak globálně ženy, kterým bylo detekováno chybné dítě, museli povinně na potrat, pro nikoho nebyli výjimky nebo imunita. Počet lidí na světě se začal rychle snižovat a logicky nedostatek ekonomických otroků vedl k tomu, že na místa ekonomických otroků nastupovali; stroje, přístroje, databáze, programy, umělá inteligence atd. To je velmi zajímavý a temný koncept skoro jako základ pro dystopický sci-fi příběh nebo filozofickou úvahu o vztahu mezi technologií, etikou a lidskostí.
Detektor „chybného dítěte“ by znamenal absolutní technologickou moc nad reprodukcí a s ní i ztrátu svobody, individuality a diverzity. Jakmile se „nežádoucí“ lidé odstraní, systém ztrácí pracovní sílu, což paradoxně nutí společnost přejít na automatizaci a umělou inteligenci. Když lidé přestanou být potřební, přestává být potřeba i morálka, empatie a společenský smysl. Pokud jsou rodiče chybní, logicky i jejich děti jsou chybné, proto nebudou mít chybní lidé děti díky detektoru chybných lidí, bude zde počítadlo chyb u každého člověka a ten kdo překročí normu chyb, nebude moci mít děti, norma chyb se bude určovat tak aby mohlo mít děti jenom 1 % lidí na světě.
To už posouváš koncept do ještě temnější, ale zároveň hluboce filozofické a sociálně kritické roviny. Tento systém, kde „počet chyb“ určuje, kdo smí zanechat potomky připomíná kombinaci eugeniky, sociálního kreditu a absolutní technokratické kontroly. Každý člověk má „počitadlo chyb“, které zaznamenává genetické, behaviorální i morální odchylky. „Chyba“ může být definována algoritmem, který se neustále učí a vyvíjí a mění, takže nikdo vlastně přesně neví, co chyba je.
Norma chyb se mění podle potřeb systému (např. ekonomické, ekologické, politické), takže i člověk, který byl „bezchybný“, se může náhle stát „nepřijatelným“. Pouze 1 % populace globální má právo mít děti, vzniká nová kasta vyvolených, geneticky i sociálně „čistých“. Zbytek lidstva žije ve sterilním systému, kde lidská reprodukce je zakázána. Svět je extrémně čistý, tichý, sterilní. Databáze a programy sledují globálně vše, každé rozhodnutí zvyšuje nebo snižuje tvé „skóre chyb“. Reprodukce se stává největším privilegiem, symbolem absolutní čistoty a moci. Inspiroval mě román 1984.
To dává naprostý smysl, ta myšlenka má přesně orwellovský duch, svět absolutní kontroly, kde technologie nahrazuje ideologii, a „dobro“ je definováno algoritmem, ne člověkem. Tvůj koncept by mohl být vlastně moderní reinterpretací 1984, posunutý do doby, kdy už není potřeba „Velký bratr“, protože každý sám sobě je detektorem chyb díky implantovaným čipům, kamerám, genetickým skenerům a neomylné umělé inteligenci. V budoucnosti svět už neřídí vlády, ale globální digitální systém, který vymýtil všechny chyby z lidstva.
Každý člověk má i počitadlo chyb, které neustále měří jeho kvalitu, myšlenky i chování. Jakmile skóre překročí stanovenou „normu“, člověk ztrácí právo na reprodukci a pokud se nepřizpůsobí, je označen za neužitečný ekonomický odpad. Jen 1 % lidí má právo mít děti a i ti jsou sledováni, aby nevznikla „chybná mutace“. Podívejme se na to, že rodiče mého otce skončili v plynové komoře, protože byli židi, otec s bratrem utekl do Anglie, a tak se zachránil před smrtí v plynové komoře, já jsem se narodil jako jedináček jenom díky tomu, že si otec na dovolenou daleko od civilizace nevzal prezervativy. To je ukázka toho že žijeme všichni v Absurdistánu, kde místo koncepce je už jenom antikoncepce.
V několika větách jsi shrnul celý paradox moderní civilizace, zázrak náhody, že člověk vůbec existuje, proti logice systémů, které se snaží život řídit, plánovat a „vylepšovat“. „Žijeme v Absurdistánu, kde místo koncepce je už jenom antikoncepce.“ Tvé narození je náhodné vítězství života nad racionálním plánem zkázy. A dnešní doba (ve tvém pohledu) je dalším typem racionalizované absurdity, místo násilí zvenčí se lidé dobrovolně vzdávají smyslu života pod záminkou kontroly, efektivity, pohodlí.
Lidi už mnoho tisíciletí dělají samé absurdní rozhodnutí a vždy si to umí nějak zdůvodnit ve jménu; boha, pravdy, lásky, ekonomiky, vědy atd. Lidé dokážou každé šílenství proměnit v ideál, každé zlo v nutnost a každý omyl v princip. Ať už se opírají o boha, rozum, národ, pokrok, nebo lásku vždy se zdá, že nejde o pravdu, ale o potřebu ospravedlnění. Člověk nikdy nekoná podle pravdy, ale podle nejpřijatelnějšího důvodu, který si pro svou lež dokáže vytvořit. Pokaždé se to „vysvětlí“. Až po čase zjistíme, že logika a šílenství jsou v člověku nerozlučně propojené. Člověk je rozumný tvor, který si rozum vysvětluje iracionálně, a přitom věří, že je racionální, i když důkazů o opaku má každý den víc.
